Náročné životní situace

(NŽS)
náročná životní situace představuje zátěž – nestandardní situace, znamená pro nás zvýšený výdej energie
vlastně každá nová životní situace pro nás může být NŽS
náročná životní situace u nás vyvolává fyziologickou nerovnováhu v organismu
faktory ovlivňující vyrovnávání se s NŽS:

• vliv okolí – lidé okolo nás, to, jestli je daný jedinec introvert nebo extrovert
  extrovert se s NŽS vyrovnává snáze, protože svůj problém sdílí s ostatními, dostává od nich rady, postřehy; může své problémy s někým rozebrat
  
• charakterové vlastnosti – temperament, osobnostní rysy, …
  
• běžná zátěž
  
• počasí – u některých lidí se více projevuje, že jim chybí světlo, slunce
  
• naplnění potřeb – spánek, hlad, …
  
• inteligence – ovlivňuje naši schopnost řešit NŽS – schopnost utvářet a kombinovat řešení
  
• věk – i děti mívají své náročné životní situace
  děti mají mnohem lepší regenerační schopnost než dospělí; velkou část NŽS zaspí nebo na ně zapomenou
  při řešení NŽS máme tendenci podvědomě se vracet k dětsví – např. zaujmeme prenatální polohu (do klubíčka)
  
• dosavadní zkušenosti – posílení/ubíjení – jak podobné situace dopadly minule?

způsoby vyrovávání se s NŽS:

• viz zde – kolize idu a superega
• vina, sebeobviňování – klademe si situaci za vinu
• bagatelizování – jedinec situaci zlehčuje, je to jeho vnitřní obrana

taktiky řešení NŽS:

• mrtvý brouk – podvědomá snaha o přežití
• obětní beránek – vina se hodí na jednoho člověka
• zástupný problém – příliš velký problém přikryjeme menším prolémem a řešíme ten
• konfrontace – pro přímočaré jedince

Stres

je nepříjemný, provází zátěžové situace, pomáhá nám je však zvládnout
fáze:

• poplachová – nabuzení, necítíme se dobře, ale jsme
• adaptační – přizpůsobíme se novým podmínkám
• rezignace – vyrováme se s tím, že se novým podmínkám nemůžeme přizpůsobit

někdy nemusí fáze rezignace nastat (se situací se úspešně vyrovnáme), někdy zase nemusí nastat fáze adaptační – se stejnou situací jsme se neúspěšně potýkali už tolikrát, že už se ani nesnažíme („proč bych se na to měl učit, když vždycky dostanu pětku?“)
eustres × distres: dva druhy stresu
eustres – „dobrý stres“, zátěžová situace nás nabudí k aktivitě, eustres nám tuto situaci pomůže zvládnout
distres – „špatný stres“ – zablokuje nás
pokud často prožíváme eustres, musíme mít i období klidu – jinak nás eustres příliš vyčerpá a může se proměnit v distres
stresor – spouštěč; něco, co v nás vyvolává pocit stresu
deset situací, které u lidí (podle dotazníku) nejvíce vyvolávají stres: smrt životního partnera, rozvod, trest vězení, zranění/nemoc, svatba, sexuální problémy, finanční situace, změna bydliště, Vánoce, začátek nebo ukončení školy/změna zaměstnání

Frustrace

nepříjemné pocity provázející NŽS
jednorázový pocit – zažíváme ho, pokud chceme dosáhnout nějakého cíle, ale nejde to
frustrační tolerance – jak náročná situace musí být, aby nás frustrovala
frustrované chování – rezignované, demotivované
naučená bezmoc – člověk nějakou situaci nezvládl tolikrát, že už se ani nesnaží, okamžitě u něj nastupuje frustrované chování; např. u týraných, šikanovaných

Deprivace

dlouhodobá frustrace
může přejít do nějaké psychické poruchy – např. deprese
deprivační syndrom – dítě po delší dobu v dětství strádalo
deprivační syndrom se projevuje dvěma různými vzorci chování:

• vlezlé dítě – neustále vyžaduje pozornost, a to jakýmkoliv způsobem; v minulosti dítěti po delší dobu pozornost chyběla, teď si to chce vynahradit
  
• zaražené dítě – nenavazuje kontakty, ve škole často zaostává
  pro jistotu nenavazuje pozornost a neotvírá se, aby nebylo zase zklamané

deprivační syndrom může zůstat až do dospělosti

Konflikt

střetnutí dvou či více sil na cestě k cíli; způsobuje v nás určitou rozvdojenost („nevíme, co chceme dříve“)
konfliktogenní člověk – člověk, který se velmi rád a velmi často dostává do konfliktů; hádkou se ventiluje
rozdělení konfliktů:

• vnitřní × vnější: rozlišujeme, zda je podnět konfliktu uvnitř nás, nebo zda je konflikt vyvolán něčím zvenku
  
• intrapersonální × interpersonální: konflikt máme buď „sami se sebou“ (intrapersonální), nebo s někým jiným
  intrapersonální konflikty ještě dále dělíme:
  
  • konflikt dvou pozitivních sil – máme dvě dobré možnosti, musíme si z nich vybrat právě jednu („vanilkovou, nebo pistáciovou?“)
    
  • konflikt dvou negativních sil – máme dvě špatné možnosti, volíme menší zlo („zapéct školu, nebo zkazit tři písemky?“)
    
  • konflikt pozitivní a negativní síly – chceme něco, co má i negativní stránky („mám chuť na zmrzlinu, ale co když mě při její krádeži chytí?“)

asertivní chování – schopnost se prosadit a obhájit, ale bez omezování ostatních