Dějiny psychologie

paleopsychologie – zkoumání vývoje psychiky z historického hlediska
velký vývin psychiky nastal při neolitické revoluci – nutnost umět lépe plánovat, organizovat; vyčlenění rolí, vývoj artikulované řeči ⇒ komunikace
Aristoteles – je chápán jako předzakladatel psychologie, domníval se, že duše sídlí v srdci
Wilhelm Wundt – zakladatel psychologie jako vědy, pracoval s testováním paměti a účinky chemikálií na vnímání

Směry 20. století

Behaviorismus

zaměřen na lidské chování
vyvíjí se v USA před 1. sv. válkou
zakladatelem je J. B. Watson, pokračovatelem S. Skinner
lidskou duši označují za „černou skříňku“ – black box
programované učení
vychází z I. P. Pavlova

Fenomenologická psychologie

zakladatelem je E. Husserl
má mnoho společného s behaviorismem
řetězení – co vysíláme do okolí, to se nám vrací, my z toho máme nějaké (kladné, záporné) prožitky

Hlubinná psychologie

(psychoanalýza)

Sigmund Freud

nejdůležitější pro psychiku je podle něj ranné dětství (do 3 let) a vzpomínky na něj
tvrdí, že vzpomínky má i lidstvo jako celek – mýty, pověsti, …
výklad snů v kontextu člověka
elektrošoky, hypnóza
lidská psychika:

• id (ono): pudová složka, je řízeno pudy, potřebami, instinkty
  libido – sexuální uspokojení
  destrudo – agrese, jídlo
  je vyvinuto už u malého dítěte, které si neuvědomuje samo sebe
  „zvířeckost“, nezná morálku
  
• ego (já): vyvíjí se mezi 2. a 3. rokem života – období vzdoru (já)
  vědomá složka
  
• superego (nadjá): vyvinuto do 7 let
  svědomí
  morálka
  ovlivněno výchovou – zvnitřnělá rodičovská autorita

id a superego jsou proti sobě
reakce na krizové situace (a také mj. kolizi idu a superega):

• únik – fyzický (prostě uteče), do nemoci, do fantazie, do práce
• závislosti
• sebedestrukce – sebepoškozování, krajní formou je sebevražda
  jedinec se trestá (jeho superego ho trestá)
  
• mutismus – prožije traumatizující záležitost, o které není schopen mluvit – přestane mluvit úplně
• kompenzace – problém si vykompenzuje jinde (např. malé děti zlobí, když rodiče neoceňují jejich úspěchy)
• vytěsnění – zážitek je z vědomé části přesunut do nevědomé části; dotyčný si myslí, že problém vyřešil, po nějaké době se ale vrátí v jiné formě (noční můry, fobie)
• neurózy – sklony k nim mají spíše introvertní a přemýšliví jedinci

Stádia sexuálního vývoje

Freud byl přesvědčen, že sexuální touhy mají už děti
stádia:

• orální – dítě se nají, tím se uspokujuje
• anální – dítě se uspokojuje vyprazdňováním
• falické – nevědomá forma sebeuspokojování, autoerotika
  Oidipovský komplex, Elektřin komplex – dítě mívá lepší vztah k rodičovi opačného pohlaví a nevědomky žárlí na rodiče stejného pohlaví
  důsledek těchto komplexů – podvědomě si vybíráme partnery podle vzoru rodiče (to je přirozené); pokud se komplex plně rozvine, dochází k úplnému zamilování do rodiče (nepřirozené)
• latentní – sexualita je schovaná v nevědomí, energie pudů se potřebuje zpracovat – aktivita (ve škole atd.)
• genitální – uspokojování sexem
  počátek se označuje jako izosexuální fáze – začátek puberty, jedinec si chce získat pozornost druhého pohlaví, neví jak („co se škádlívá, to se rádo mívá“)

Carl Gustav Jung

používal horoskopy lidí – ze dne a místa narození vyvodil životní horoskop
kritizoval Freuda za přílišnou biologizaci; podle Junga je více aspektů než jen sexualita
kolektivní nevědomí – máme je jako lidstvo, jsou v něm různé zážitky předávané z generace na generaci
kolektivní nevědomí je tvořeno archetypy – staré zážitky (např. z pravěké éry):

• archetyp stínu: strach ze tmy – v pravěku ze stínu hrozilo nebezpečí
• archetyp ohně: fascinace ohněm – symbolizoval bezpečí, rodinu
• archetyp starce: Bůh zobrazován jako starý muž – stáří představuje moudrost a zkušenosti
• archetyp animus x anima: mužská a ženská psychika: muži mají animus jako vědomou část psychiky a anima jako nevědomou část, ženy mají anima jako vědomou a animus jako nevědomou část psychiky

vytyčil dva typy temperamentu:

• extrovert – rád poznává nové lidi, je otevřený
  pokud má nějaký problém, neumí ho vyřešit sám
  společnost nejen vyhledává, ale i potřebuje
• introvert – je uzavřený, nechává si odstup
  v užší skupině lidí, které zná, se může chovat jako extrovert
  svůj problém naopak není schopen řešit s jinými lidmi – cítí se ohrožený a příliš otevřený

osoba s jedním temperamentem se může jednou za čas chovat jako kdyby měla druhý temperament

A. Adler

zavádí touhu po moci a komplex méněcennosti – lidé si uvědomují své nedostatky a svou méněcennost; touha po moci nás ale vede dále
Napoleonský komplex – komplex méněcennosti je nezdravě vynahrazen touhou po moci; člověk si připadá nedoceněný a svůj respekt si vynucuje mocenskou pozicí

Transpersonální psychologie

hlavním představitelem je Stanislav Grof
používá se v terapiích
snaží se vyřešit hluboko zasuté problémy
je klasickou psychologií neuznávaná – postupy jsou příliš kontroverzní, subjektivní
zavádí nadvědomí – člověku je určitým způsobem změněn stav vědomí, tím se může posouvat hranice mezi vědomím a nevědomím
základem je hypnóza, meditace; holotropní dýchání, halucinogenní látky
metoda řízené regrese – pacienta dostanou do pozměněného stavu vědomí, pak s ním postupně vyvolávají zážitky z minulosti (např. i porod); tím se znovu prožijí a dostanou na povrch, kde se dají řešit
klasická psychologie je přesvědčena, že svůj porod si nepamatujeme, takže jeho „prožívání“ je vymyšlené nevědomím
výsledky pacientů jsou však poměrně pozitivní

Gestaltismus

Wolfgang Kohler
zabývá se způsoby poznání
hovoří o třech cestách, které můžeme zkoušet, když se setkáme s něčím novým:

• pokus-omyl – vytváříme nejvíce zkušeností; učíme se, čemu se chceme vyhnout
  
• vhled, aha-fenomén – např. ve škole dostáváme různé související informace, nejprve se je učíme, aniž bychom je chápali jako celek; pak však najednou získáme vhled („Aha!“) a věc pochopíme jako celek
  
• φ-fenomén – věci, které jsou blízko v čase a prostoru dáváme dohromady („vycházení slunce je asi spojené s rozjasněním oblohy“)

Kohler dělal pokusy s opicemi – šimpanzi se museli pomocí přendání krabic dostat k banánům; opičku naučili hasit oheň kýblem s vodou a pak ji nechali hasit na jezeře s prázdným kýblem (chtěli, aby si nabrala vodu z jezera)

Kognitivní psychologie

zabývá se poznáváním

J. Piaget

vyčlenil 4 stadia poznávání, kterými každý člověk za život projde

Stadia poznávání

• senzomotorické – aby dítě něco pochopilo, musí se mu to ukázat, musí si to prohlédnout, osahat
  malé děti
  
• symbolické – dítě je schopné si na symbolu představit konkrétní věc (kluci si hrají se špalíky a představují si, že to je auto)
  předškolní věk
  
• stadium konkrétních operací – dítě umí leccos pochopit, ale potřebuje to mít na konkrétním příkladě
  dítě na prvním stupni ZŠ
  
• stadium abstraitních operací – člověk je schopen něco pochopit pouze pomocí abstraktního popisu
  od 15 let

pokud někdo něco nepochopí na nejvyšší rovině, lze mu to vysvětlit na rovině nižší

Stadia morálního vývoje

• heteronomní – morálku nám určuje okolí (rodiče, vrstevníci, společnost)
  v dětsví, v dospělosti se může občas objevovat (vliv společnosti)
  
• autonomní – jedinec sám rozhoduje, co je správné

s tím souvisí dvě období vzdoru:

• první – ve věku 2 až 3 let – „já chci“, „já nechci“
• druhé – v období puberty

Kohlberg

také rozlišoval stadia vývoje morálky:

• stadium předkonvenční – o morálce rozhoduje někdo jiný (rodiče)
• stadium konvenční – morální pravidla bere tak, jak jsou, bez zpochybňování („nekrade se, tečka.“)
• stadium postkonvenční – o morálce si jedinec rozhoduje sám

Kohlberg sestavoval různá morální dilemata, aby mohl od sebe rozlišit jedince v různých morálních stádiích

Humanistická psychologie

pozitivní směr
cílem je, aby se všichni cítili dobře a byli vnitřně spokojeni – uměli pracovat se stresem, byli naplneni

V. Frankel

aby se člověk cítil dobře, je potřeba dodržet tři vlastnosti – autentičnost (být svůj), úcta (k sobě i ke druhým), empatie (vcítění se do druhých)

A. Maslow

vytvoříl pyramidu potřeb – teprve, když máme dostatečně naplněné základní potřeby, začínají nás zajímat vyšší patra: (patra popisována od nejnižšího)

• fyziologické potřeby – jídlo, spánek, dýchání
• bezpečí – potřebujeme mít pocit, že nám nic nehrozí
• sounáležitost – vědět, že člověk někam patří
• uznání, respekt – vědomí, že člověk je tam, kde je, důležitý
• seberealizace – pocit, že člověk něco dokázal

C. Rogers

nemá pacienty, ale klienty – klient je chápaný jako rovnocenný partner
psycholog by klienta neměl hodnotit – mohl by ho zablokovat, uzavřít (pro klienta bylo už tak těžké zajít za psychologem a svěřit se mu, ještě aby ho někdo krizitoval)
klient mluví sám a začíná sám – pokud chce mlčet, mlčí
sezení jsou na delší dobu, protože klient říká jen to, na co se cítí, a otevírá se postupně
pojmenování a řešení problému je na klientovi – psycholog ho pouze vhodně nasměruje