Psychologie osobnosti
osobnost – syntéza vlastností, které jsme zdědili a rozvinuli během svého vývoje
už v období prvního vzdoru (u malých dětí,
jáství) můžeme mluvit o osobnosti
naši osobnost tvoří psychické, fyzické a sociální vlastnosti
teorie vzniku osobnosti:
- introgenní – osobnost je vrozená, dál už se příliš nedá měnit
zastáncem této teorie byl Freud
- exogenní – osobnost se utváří působením vývoje
behavioristé
Dynamické vlastnosti
(vlastnosti temperamentu)
určují dynamiku našeho chování a prožívání
každý je má vrozené, nejdou (kompletně) změnit
Hippokratés
doktor
společně s
Galenem vyčlenili 4 základní typy temperamentu dle převládající tekutiny v těle:
- cholerik – má v sobě nejvíce žluči (cholé)
výbušný, vzteklý, občas agresivní – uvolňování napětí v těle
rychle se naštve, ale rychle se zase uklidní
vůdčí osobnost, panovačný
schopen organizovat lidi
nedělá kompromisy
velmi rychlé myšlení, pohotové reakce – dobré vymýšlení argumentů (výhoda v hádkách)
velmi ctižádostivý, sklony k workoholismu; perfekcionista
pedant, puntičkář; není v klidu, když je nepořádek
labilní, extrovertní
- melancholik – má v sobě nejvíce černé žluči – melaina cholé
sklony k depresi, sebedestrukci
stejně labilní reakce jako u cholerika, ale vybuchuje dovnitř – neviditelné navenek
perfekcionista; neumí však prodat to, co udělá
emočně labilní
ctižádostivý
introvertní – má málo přátel, těm ale důvěřuje
„šedá myš“ – nenápadný, neupozorňuje na sebe
- flegmatik – převládá sliz, hlen – flegma
pomalý, klidný – pracuje dobře, ale pomalu
vše je mu jedno
těžkopádný, vyrovnaný
- sangvinik – má v sobě nejvíce krve – sanguis
společenský, bere vše s humorem
aktivní, živý, bývá však povrchní
stabilní extrovert
všestranný, u ničeho ale dlouho nevydrží
má spoustu známých, ale žádné přátele
žádný člověk není pouze jednoho typu, vždy má v sobě (v nějakém poměru) namíchané vlastnosti více typů
Jung
rozdělení
introvert,
extrovert (viz
dřívější zápisek)
zatímco introvert je uzavřený, má málo přátel (kterým však důvěřuje) a své problémy není schopen řešit s jinými lidmi, extrovert je otevřený, má hodně přátel (se kterými se až tak dobře nezná) a své problémy neumí řešit sám
I. P. Pavlov
dělí temperamenty podle funkčnosti nervové soustavy:
- síla: jedinec může být slabý, nebo silný
- vyrovnanost: silný jedinec může být buď vyrovnaný, nebo nevyrovnaný
- pohyblivost: vyrovnaný jedinec může být buď pohyblivý, nebo nepohyblivý
pouze slabý je
melancholik, silný a nevyrovnaný je
cholerik; silný, vyrovnaný, ale nepohyblivý je
flegmatik; silný, vyrovnaný a pohyblivý je
sangvinik
Kretschmer
dělí temperamenty podle tělesné konstrukce člověka:
- displastik – nepatří do žádné z dalších skupin
- astenik – vyhublý, vysoký, ostře řezané rysy
má dispozici k schizoidním poruchám
přecitlivělost
v některých situacích reaguje velmi přehnaně (až hystericky), v jiných situacích reaguje bezcitně
- piknik – oplácaný, nejvíce se projevuje až kolem 35 let
má nervovou soustavu obalenou tukem ⇒ ochrana
má dispozici k maniodepresivitě – střídá se období mánie (je vyrovnaný sám se sebou, je spokojený) a deprese (je nevyrovnaný)
náladovost
- atlet – nemá dispozici k žádné psychické chorobě
flegmatické rysy
nervy jsou obaleny svalem, svaly utlačují nervová vlákna; slabé prožitky
Podle tří amerických psychologů
rozdělení podle tří amerických psychologů, kteří zkoumali dědičnost typu temperamentu
- lehce vychovatelné dítě – pravidelné biologické rytmy
pozitivně naladěné
přiměřené reakce
většinou extrovert, sangvinik
- těžce vychovatelné dítě – nepravidelné biologické rytmy
negativně naladěné, špatně reagují na změny
většinou cholerik, někdy melancholik
nepřiměřené reakce
- pomalé dítě – pravidelné biologické rytmy
většinou flegmatik
neutrálně/nijak naladěné
málo reakcí
Výkonové vlastnosti
vlohy – vrozené dispozice; nutno rozvíjet
schopnosti – rozvinuté vlohy
vědomosti – teoretická znalost
dovednosti – praktická znalost
návyk – zautomatizovaná dovednost; např. jízda na kole; o činnosti nemusíme přemýšlet, naše vědomí se může soustředit na něco jiného
Inteligence
rozumová schopnost, schopnost chápat a vytvářet vztahy
je vrozená, můžeme ji pouze rozvíjet
určí se porovnáním mentálního a fyzického věku
IQ:
- < 80: mentální retardace
- 90–110: průměrné IQ
- > 120: nadprůměrné IQ
- > 150: nelze měřit
Mentální retardace
- lehká: 50–75
lze způsobit zanedbáním v raném dětství (dětský domov, …)
naivní, ale vzdělatelní a vychovatelní, normálně fungující ve společnosti
- střední: 25–50
vychovatelní
špatná řeč – jednoduché věty
špatná krátkodobá paměť
znalost místa bydliště
sčítání do 10, počítání do 20
- těžká: 0–25
nevzdělatelní, nevychovatelní
nemluví
potřebují 24hodinovou péči
fyzické postižení
dožívají se ca 18 let
dělení:
- oligofrenie – narození s mentální retardací
- získání mentální retardace do 2 let života
- demence – získání mentální retardace během života
stařecká demence, po autonehodě, klíšťová encefalitida
Historie
Binet
francouzský psycholog 20. století
na základě zakázky francouzské vlády sestavil IQ test
Howard Gardner
teorie mnohočetných inteligencí – člověk má více druhů inteligence
- matematicko-logická – abstraktní myšlení, řešení existenciálních otázek
- interpersonální (sociální, emoční) – vycházení s druhými lidmi, mezilidské vztahy
- verbální – zacházení s jazykem, slovem
trénování: slovní hry
- zraková (obrazová) – pamatování obrazů (vizuální paměť)
prostorová orientace, mapy, grafy
- hudební – cit pro hudbu
skládání, improvizace, …
- pohybová (tělesná, kinestetická) – tělo jako výrazový prostředek
koordinace pohybů, pohybová zdatnost
- intrapersonální – jak dobře známe sami sebe
(vědět, na co mám, co dělat; znát své reakce)
Autoregulační vlastnosti
zajišťují naši kontrolu jednání, myšlení, …
- sebeuvědomování – začíná mezi 2. a 3. rokem života, „já“
sebepoznání
subjektivní já – to, jak vidíme sebe
zrcadlové já – jak nás vidí ostatní
sebekoncepce – jací chceme být; pozitivista („sklenice je napůl plná“), negativista („sklenice je napůl prázdná“)
za naši sebekoncepci většinou mohou naši rodiče (nebo jiní lidé, kteří nás vychovávali)
- svědomí, sebereflexe – kontroluje, jestli je naše chování v souladu s naší sebekoncepcí
verbalizace – když si problémy dokážeme pojmenovat
lidé: konstruktivní (hledají, jak z problému ven), destruktivní (hledají, co vše je na problému špatně)
- seberozvoj – práce na sobě
k jeho realizaci jsou potřeba obě předchozí fáze (když se člověk dobře nezná, těžko se může cíleně změnit)
Vztahově postojové vlastnosti
nejstabilnější vlastnosti – představují naše základní hodnoty; pokud je chceme měnit, je to velmi obtížné
Postoje
postoj má tři části:
- racionální část
- emocionální část
- konativní část (tendence k jednání)
u každého postoje je jedna jeho část dominantní
racionalizace postojů – emocionální postoj se „obalí“, ospravedlní racionálními argumenty – např. lenost jít do školy (emocionální postoj) si ospravedlníme („stejně se po prázdninách nebude nic dělat“, „ještě bych se v té zimě nachladil“…)
s postoji souvisí
chyby v sociální percepci – chyby, kterých se dopouštíme při tvorbě postojů, názorů (o jiných lidech, o světě) – např. první dojem (kterého se těžko zbavujeme)
Ideály, vzory
máme představy o tom, jak by měl svět fungovat
někteří lidé v našem okolí jsou nám vzorem – podvědomě se snažíme napodobovat jejich chování, reakce
vzory jsou pro nás důležité, potřebné – díky nim se vyvíjíme, pracujeme na sobě
DÚ: Kdo je pro mě vzorem a proč? Sepsat (libovolným způsobem)
Charakter, charakterové vlastnosti
charakter – komplex vlastností, které získáváme výchovou; je ovlivněný temperamentem (ten je vrozený)
všechny vlastnosti vyjadřují nějaké naše postoje
vlastnosti se rozdělují do oblastí:
- světonázorové vlastnosti – patří sem ty vlastnosti, které ovlivňují náš základní pohled na svět (např. optimista, pesimista)
- společenské vlastnosti – vlastnosti ovlivňující naše vztahy s jinými lidmi – ohleduplnost, družnost, introverze, extraverze
- pracovní vlastnosti – postoj k práci – pilnost, lenost, pečlivost, …
- morální vlastnosti – postoj v oblasti morálky a etiky – čestnost, spravedlivost
- vlastnosti sebevztahu – postoj k sobě – mít/nemít rád sám sebe, mít/nemít sebevědomí
jedinci, kteří s ostatními jednají arogantně, většinou jen zastírají špatný postoj k sobě (komplex méněcennosti)
Motivační vlastnosti
Pudy
pud – vnitřní vrozená hnací síla; nepůsobí přímo, vyvolává potřeby
- pudy, kterým se snažíme vyhnout – pud bolesti, pud žízně, pud hladu
pudy, které nás vedou k útlumu („tohle nedělej“, „udělej tohle, nebo se stane něco nepříjemného“)
- pudy, které se snažíme naplnit – rodičovský pud, sexuální pud, pud sebezáchovy
Potřeby
potřeba – nerovnováha v organismu; pocit nedostatku nebo nadbytku něčeho
potřeby jsou permanentní
- základní potřeby – fyziologické, nutné pro přežití
- psychosociální potřeby – nadstavbové
Zájmy
uspokojování potřeb u nás vyvolalo pocity libosti, chceme tyto pocity vícekrát opakovat
zájmy nás rozvíjejí
náruživost – zájem, na kterém jsme závislí; který už není pod kontrolou
vlastnosti zájmů:
- šířka – kolik zájmů máme
podle psychologie je ideální mít rozumný počet zájmů – člověk s málo zájmy může být nepoužitelný na cokoliv jiného, člověk s mnoho zájmy nemusí stíhat věnovat se všem
- hloubka – jak moc se zájmu věnujeme
- stálost – jak dlouho u zájmu vydržíme
Cíle, životní plány
dohromady tvoří
životní smysl
nedokážeme bez nich žít, dávají životu směr
námi určený smysl našeho života by měl být složen z více cílů – abychom měli pro co žít, když některý z nich nevyjde
druhy cílů:
- nízké cíle – dává si je rezignovaný člověk, nebo člověk, který se podceňuje
- podprůměrné cíle – volí si je pohodlný nebo nemotivovaný člověk
- nadprůměrné cíle – dává si je člověk se zdravým sebevědomím (jsou trochu výzvou, ale dají se zvládnout)
- vysoké cíle – volí si je člověk s přehnaným sebevědomím; v případě, že se nepovedou, vymluví se na okolnosti
Zvyky
rituály, stereotypy
věci, na které jsme v každodenním životě zvyklí, které vykonáváme automaticky, bez přemýšlení; např. ranní hygiena
rituály jsou pro nás důležité – znamenají pro nás jistotu, nutí nás mechanicky vykonávat činnosti (což je dobré např. při překonávání těžkých životních situací)