Psychologie osobnosti

osobnost – syntéza vlastností, které jsme zdědili a rozvinuli během svého vývoje
už v období prvního vzdoru (u malých dětí, jáství) můžeme mluvit o osobnosti
naši osobnost tvoří psychické, fyzické a sociální vlastnosti
teorie vzniku osobnosti:

• introgenní – osobnost je vrozená, dál už se příliš nedá měnit
  zastáncem této teorie byl Freud
  
• exogenní – osobnost se utváří působením vývoje
  behavioristé

Dynamické vlastnosti

(vlastnosti temperamentu)
určují dynamiku našeho chování a prožívání
každý je má vrozené, nejdou (kompletně) změnit

Hippokratés

doktor
společně s Galenem vyčlenili 4 základní typy temperamentu dle převládající tekutiny v těle:

• cholerik – má v sobě nejvíce žluči (cholé)
  výbušný, vzteklý, občas agresivní – uvolňování napětí v těle
  rychle se naštve, ale rychle se zase uklidní
  vůdčí osobnost, panovačný
  schopen organizovat lidi
  nedělá kompromisy
  velmi rychlé myšlení, pohotové reakce – dobré vymýšlení argumentů (výhoda v hádkách)
  velmi ctižádostivý, sklony k workoholismu; perfekcionista
  pedant, puntičkář; není v klidu, když je nepořádek
  labilní, extrovertní
  
• melancholik – má v sobě nejvíce černé žluči – melaina cholé
  sklony k depresi, sebedestrukci
  stejně labilní reakce jako u cholerika, ale vybuchuje dovnitř – neviditelné navenek
  perfekcionista; neumí však prodat to, co udělá
  emočně labilní
  ctižádostivý
  introvertní – má málo přátel, těm ale důvěřuje
  „šedá myš“ – nenápadný, neupozorňuje na sebe
  
• flegmatik – převládá sliz, hlen – flegma
  pomalý, klidný – pracuje dobře, ale pomalu
  vše je mu jedno
  těžkopádný, vyrovnaný
  
• sangvinik – má v sobě nejvíce krve – sanguis
  společenský, bere vše s humorem
  aktivní, živý, bývá však povrchní
  stabilní extrovert
  všestranný, u ničeho ale dlouho nevydrží
  má spoustu známých, ale žádné přátele

žádný člověk není pouze jednoho typu, vždy má v sobě (v nějakém poměru) namíchané vlastnosti více typů

Jung

rozdělení introvert, extrovert (viz dřívější zápisek)
zatímco introvert je uzavřený, má málo přátel (kterým však důvěřuje) a své problémy není schopen řešit s jinými lidmi, extrovert je otevřený, má hodně přátel (se kterými se až tak dobře nezná) a své problémy neumí řešit sám

I. P. Pavlov

dělí temperamenty podle funkčnosti nervové soustavy:

• síla: jedinec může být slabý, nebo silný
• vyrovnanost: silný jedinec může být buď vyrovnaný, nebo nevyrovnaný
• pohyblivost: vyrovnaný jedinec může být buď pohyblivý, nebo nepohyblivý

pouze slabý je melancholik, silný a nevyrovnaný je cholerik; silný, vyrovnaný, ale nepohyblivý je flegmatik; silný, vyrovnaný a pohyblivý je sangvinik

Kretschmer

dělí temperamenty podle tělesné konstrukce člověka:

• displastik – nepatří do žádné z dalších skupin
• astenik – vyhublý, vysoký, ostře řezané rysy
  má dispozici k schizoidním poruchám
  přecitlivělost
  v některých situacích reaguje velmi přehnaně (až hystericky), v jiných situacích reaguje bezcitně
  
• piknik – oplácaný, nejvíce se projevuje až kolem 35 let
  má nervovou soustavu obalenou tukem ⇒ ochrana
  má dispozici k maniodepresivitě – střídá se období mánie (je vyrovnaný sám se sebou, je spokojený) a deprese (je nevyrovnaný)
  náladovost
  
• atlet – nemá dispozici k žádné psychické chorobě
  flegmatické rysy
  nervy jsou obaleny svalem, svaly utlačují nervová vlákna; slabé prožitky

Podle tří amerických psychologů

rozdělení podle tří amerických psychologů, kteří zkoumali dědičnost typu temperamentu

• lehce vychovatelné dítě – pravidelné biologické rytmy
  pozitivně naladěné
  přiměřené reakce
  většinou extrovert, sangvinik
  
• těžce vychovatelné dítě – nepravidelné biologické rytmy
  negativně naladěné, špatně reagují na změny
  většinou cholerik, někdy melancholik
  nepřiměřené reakce
  
• pomalé dítě – pravidelné biologické rytmy
  většinou flegmatik
  neutrálně/nijak naladěné
  málo reakcí

Výkonové vlastnosti

vlohy – vrozené dispozice; nutno rozvíjet
schopnosti – rozvinuté vlohy
vědomosti – teoretická znalost
dovednosti – praktická znalost
návyk – zautomatizovaná dovednost; např. jízda na kole; o činnosti nemusíme přemýšlet, naše vědomí se může soustředit na něco jiného

Inteligence

rozumová schopnost, schopnost chápat a vytvářet vztahy
je vrozená, můžeme ji pouze rozvíjet
určí se porovnáním mentálního a fyzického věku
IQ:

• < 80: mentální retardace
• 90–110: průměrné IQ
• > 120: nadprůměrné IQ
• > 150: nelze měřit

Mentální retardace

• lehká: 50–75
  lze způsobit zanedbáním v raném dětství (dětský domov, …)
  naivní, ale vzdělatelní a vychovatelní, normálně fungující ve společnosti
  
• střední: 25–50
  vychovatelní
  špatná řeč – jednoduché věty
  špatná krátkodobá paměť
  znalost místa bydliště
  sčítání do 10, počítání do 20
  
• těžká: 0–25
  nevzdělatelní, nevychovatelní
  nemluví
  potřebují 24hodinovou péči
  fyzické postižení
  dožívají se ca 18 let

dělení:

• oligofrenie – narození s mentální retardací
  
• získání mentální retardace do 2 let života
  
• demence – získání mentální retardace během života
  stařecká demence, po autonehodě, klíšťová encefalitida

Historie

Binet

francouzský psycholog 20. století
na základě zakázky francouzské vlády sestavil IQ test

Howard Gardner

teorie mnohočetných inteligencí – člověk má více druhů inteligence

• matematicko-logická – abstraktní myšlení, řešení existenciálních otázek
  
• interpersonální (sociální, emoční) – vycházení s druhými lidmi, mezilidské vztahy
  
• verbální – zacházení s jazykem, slovem
  trénování: slovní hry
  
• zraková (obrazová) – pamatování obrazů (vizuální paměť)
  prostorová orientace, mapy, grafy
  
• hudební – cit pro hudbu
  skládání, improvizace, …
  
• pohybová (tělesná, kinestetická) – tělo jako výrazový prostředek
  koordinace pohybů, pohybová zdatnost
  
• intrapersonální – jak dobře známe sami sebe
  (vědět, na co mám, co dělat; znát své reakce)

Autoregulační vlastnosti

zajišťují naši kontrolu jednání, myšlení, …

• sebeuvědomování – začíná mezi 2. a 3. rokem života, „já“
  sebepoznání
  subjektivní já – to, jak vidíme sebe
  zrcadlové já – jak nás vidí ostatní
  sebekoncepce – jací chceme být; pozitivista („sklenice je napůl plná“), negativista („sklenice je napůl prázdná“)
  za naši sebekoncepci většinou mohou naši rodiče (nebo jiní lidé, kteří nás vychovávali)
  
• svědomí, sebereflexe – kontroluje, jestli je naše chování v souladu s naší sebekoncepcí
  verbalizace – když si problémy dokážeme pojmenovat
  lidé: konstruktivní (hledají, jak z problému ven), destruktivní (hledají, co vše je na problému špatně)
  
• seberozvoj – práce na sobě
  k jeho realizaci jsou potřeba obě předchozí fáze (když se člověk dobře nezná, těžko se může cíleně změnit)

Vztahově postojové vlastnosti

nejstabilnější vlastnosti – představují naše základní hodnoty; pokud je chceme měnit, je to velmi obtížné

Postoje

postoj má tři části:

• racionální část
• emocionální část
• konativní část (tendence k jednání)

u každého postoje je jedna jeho část dominantní
racionalizace postojů – emocionální postoj se „obalí“, ospravedlní racionálními argumenty – např. lenost jít do školy (emocionální postoj) si ospravedlníme („stejně se po prázdninách nebude nic dělat“, „ještě bych se v té zimě nachladil“…)
s postoji souvisí chyby v sociální percepci – chyby, kterých se dopouštíme při tvorbě postojů, názorů (o jiných lidech, o světě) – např. první dojem (kterého se těžko zbavujeme)

Ideály, vzory

máme představy o tom, jak by měl svět fungovat
někteří lidé v našem okolí jsou nám vzorem – podvědomě se snažíme napodobovat jejich chování, reakce
vzory jsou pro nás důležité, potřebné – díky nim se vyvíjíme, pracujeme na sobě

Charakter, charakterové vlastnosti

charakter – komplex vlastností, které získáváme výchovou; je ovlivněný temperamentem (ten je vrozený)
všechny vlastnosti vyjadřují nějaké naše postoje
vlastnosti se rozdělují do oblastí:

• světonázorové vlastnosti – patří sem ty vlastnosti, které ovlivňují náš základní pohled na svět (např. optimista, pesimista)
  
• společenské vlastnosti – vlastnosti ovlivňující naše vztahy s jinými lidmi – ohleduplnost, družnost, introverze, extraverze
  
• pracovní vlastnosti – postoj k práci – pilnost, lenost, pečlivost, …
  
• morální vlastnosti – postoj v oblasti morálky a etiky – čestnost, spravedlivost
  
• vlastnosti sebevztahu – postoj k sobě – mít/nemít rád sám sebe, mít/nemít sebevědomí
  jedinci, kteří s ostatními jednají arogantně, většinou jen zastírají špatný postoj k sobě (komplex méněcennosti)

Motivační vlastnosti

Pudy

pud – vnitřní vrozená hnací síla; nepůsobí přímo, vyvolává potřeby

• pudy, kterým se snažíme vyhnout – pud bolesti, pud žízně, pud hladu
  pudy, které nás vedou k útlumu („tohle nedělej“, „udělej tohle, nebo se stane něco nepříjemného“)
  
• pudy, které se snažíme naplnit – rodičovský pud, sexuální pud, pud sebezáchovy

Potřeby

potřeba – nerovnováha v organismu; pocit nedostatku nebo nadbytku něčeho
potřeby jsou permanentní

• základní potřeby – fyziologické, nutné pro přežití
• psychosociální potřeby – nadstavbové

Zájmy

uspokojování potřeb u nás vyvolalo pocity libosti, chceme tyto pocity vícekrát opakovat
zájmy nás rozvíjejí
náruživost – zájem, na kterém jsme závislí; který už není pod kontrolou
vlastnosti zájmů:

• šířka – kolik zájmů máme
  podle psychologie je ideální mít rozumný počet zájmů – člověk s málo zájmy může být nepoužitelný na cokoliv jiného, člověk s mnoho zájmy nemusí stíhat věnovat se všem
  
• hloubka – jak moc se zájmu věnujeme
• stálost – jak dlouho u zájmu vydržíme

Cíle, životní plány

dohromady tvoří životní smysl
nedokážeme bez nich žít, dávají životu směr
námi určený smysl našeho života by měl být složen z více cílů – abychom měli pro co žít, když některý z nich nevyjde
druhy cílů:

• nízké cíle – dává si je rezignovaný člověk, nebo člověk, který se podceňuje
• podprůměrné cíle – volí si je pohodlný nebo nemotivovaný člověk
• nadprůměrné cíle – dává si je člověk se zdravým sebevědomím (jsou trochu výzvou, ale dají se zvládnout)
• vysoké cíle – volí si je člověk s přehnaným sebevědomím; v případě, že se nepovedou, vymluví se na okolnosti

Zvyky

rituály, stereotypy
věci, na které jsme v každodenním životě zvyklí, které vykonáváme automaticky, bez přemýšlení; např. ranní hygiena
rituály jsou pro nás důležité – znamenají pro nás jistotu, nutí nás mechanicky vykonávat činnosti (což je dobré např. při překonávání těžkých životních situací)