Filosofické směry 19. století

filosofie prožívá krizi – s průmyslovou revolucí souvisí zvědečtění společnosti (filosofie je příliš teoretická)

Německý materialismus

sami se občas označovali jako mladohegelovci
vychází z Hegelových metod – nepracují ale s duchem, nýbrž s materiálem, hmotou

Ludwig Feuerbach

první kritika náboženství a přímo Boha
nejdříve byl člověk, až pak Bůh – Bůh je totiž jen člověkem vytvořená představa; uctíváním Boha tedy jen uctíváme sebe sama (protože Boha jsme si vytvořili my)
náboženství je neetické – lidé se snaží nehřešit, protože se bojí trestu – náboženství vzniká jako odezva na strach lidí ze smrti (milující věčný Bůh a posmrtný život v nebi)
Bůh je jen čistá dokonalá podstata člověka („ideální já“)
východisko: až si lidé uvědomí, že jsou sami bohy, začnou se zase bát a vytvoří nové náboženství – kult člověka He? (rozmnožování zajišťuje nesmrtelnost lidské rasy)

Karl Marx

spolupráce: Friedrich Engels
za svého života musel třikrát emigrovat
u nás He? nyní? neoblíbený (myšlenkami blízký komunismu)
díla: Kapitál, Komunistický manifest (řeší uspořádání společnosti)
kritika kapitalismu – člověka nemůže uspokojovat práce, když pracuje pro nadřízeného, a ne pro sebe – cíl: všichni budou pracovat pro všechny, vše bude všech (a ne jen továrníka)
vychází z Hegela – zákon protikladu, dějiny se opakují ve spirále, pán a rab
dějinný vývoj: spirála:

• pravěk: prvotně pospolná společnost, všichni si byli rovni
• starověk: otrokář × otrok
• středověk: feudál × nevolník
• novověk: kapitalista (továrník) × proletář

v dějinách docházelo k otočkám a revolucím – jakmile se jedno období vyžilo, přišlo další
Marx se domníval, že až se kapitalismus vyžije, proběhne další revoluce, nastoupí socialismus (přechodná fáze) a poté komunismus
lidstvo se tak vrátí do stavu, kdy si jsou všichni rovni, neexistují třídy
lidstvo muselo projít všemi mezistavy, aby se vyvinulo, získalo vynálezy a výdobytky a mohlo dospět k rovnoprávnosti
podle Marxe dochází v novověku k odcizení se práci – dělník práci chápe jen jako prostředek k vydělávání peněz, práce ho nebaví, nerozvíjí ho; dělník se prací nerealizuje – vyrobí produkt a odevzdá ho někomu jinému
jediným řešením je podle Marxe odstranění továrníka
prvním krokem je, aby proletariát ovládl stát – toho lze dosáhnout pouze revolucí
v mezikroku by stát převzal vlastnictví výrobních prostředků (továren atd.), čímž by stát zanikl
stát je tu totiž proto, aby udržel u moci vládnoucí třídu (feudály, kapitalisty)
pokud si budou všichni rovni, nebude už potřeba mít stát
stát postupně odumře

Positivismus

snaha o zvědečtění filosofie
zajímavá jsou pouze positivní fakta – informace, které se dají změřit, prokázat, potvrdit
důležité je vše hmatatelné, ověřitelné
positivisté se tedy např. nezabývají existencí Boha – současnými vědeckými poznatky nejde ani potvrdit, ani vyvrátit

Auguste Comte

vědy se prý vyvíjí ve třech stádiích:

• teologické: fungování světa je vykládáno pomocí náboženství, nadpřirozena
  člověk hledá příčinu
  
• metafyzické: stále hledáme příčinu, ale namísto náboženství máme nějaké abstraktní pojmy
  
• positivní: poznali jsme, že nemůžeme vše poznat a určit; nemůžeme poznat příčiny, tak se alespoň snažíme vypozorovat zákonitosti pomocí vědecké metody

sociologické řady: Comte hledá hranice vědy – všechno, co může věda poznat
sociologické řady He? nějak souvisí s prognózami do budoucna – čím více dat k předpovědi mám, na čím bližší budoucnost se předpověď vztahuje a čím obecnější předpověď je, tím bude předpověď přesnější

Pyramida věd

vědy se postupně dostávaly do positivního stádia, každá věda však jiným tempem – záleží na tom, co věda zkoumá – čím obecnější a snadněji ověřitelné jevy, tím dříve se do vědy dostalo positivní stádium
(seznam řádků v pyramidě od nejspodnějšího)

• matematika – základ, umožňuje uvažování, systém
• astronomie – zkoumá celý Vesmír
• fyzika – zkoumá zákonitosti přírody, fyzikální zákony
• chemie – zkoumá pouze látky
• biologie – zkoumá pouze živé formy
• sociologie – zkoumá pouze člověka; podle Comta ještě není úplně v positivním stádiu
  Comte považoval sociologii za přírodní vědu

do této pyramidy Comte nezařázoval psychologii – ta podle něj nikdy nemohla dosáhnout positivistické fáze, protože objekt a subjekt zkoumání je totéž – lidská duše zkoumá lidskou duši

Poslání filosofie

filosofie má ostatní vědy zvědečťovat, uvádět je do positivního stádia
mezipředmětové vztahy – každá věda se zaobírá jen svým úzkým okruhem, filosofie má vědy propojovat

Kritika positivismu

positivismus svět řeší pouze kvantitativně, nikoliv kvalitativně – řeší jen vše, co se dá změřit, opomíjí to, co měřitelné není
př.: positivismus by lásku bral pouze jako souhrn chemických reakcí, popř. souhrn jevů, kterými se zamilovaní projevují; už však nezohledňuje nic nezměřitelného

Ostatní představitelé

J. S. Mill

zmírňuje kritiku psychologie – považuje ji za přírodní vědu

H. Spencer

sice nelze potvrdit ani vyvrátit Boha, lze ale zkoumat náboženství
podle Spencera není nikdo ateistou – jako nevěřící se chováme jen, když máme pohodlný život, v krizové situaci jsme všichni věřící

Iracionalisté

rozumem nelze svět skutečně do hloubky poznat, pouze o něm můžeme něco zvnějšku zjistit
důležité je poznávání díky emocím
velká část představitelů byla psychicky labilní

Arthur Schopenhauer

životní pesimista
sám sebe považuje za geniálního
skromní lidé jsou pokrytci, kteří chtějí, aby je ostatní chválili
Schopenhauer projevoval neúctu k ženám (měl problémy se svou matkou)
neměl rád Hegela, protože byl u lidí oblíbenější
vychází z Platóna, Kanta a indického buddhismu (reinkarnace)
díla:

• Svět jako vůle a přestava
• Metafyzika lásky – vysvětluje, co to láska je
• Životní moudrost

svět je představou – existuje, ale my si ho přibarvujeme

Podstata existence člověka

podstatou je vůle k životu
jsme jen prostředkem k dosažení vůle, vůle nás manipuluje (realizujeme její přání)
vůle sílí v genitáliích
poznámka: z Schopenhauera vychází Freud
člověk nemůže být šťastný, protože neustále chce víc a víc – když něčeho dosáhneme, chceme něco dalšího – lest vůle k životu
He? buddhismus – potlačení ega
život utrpení, z utrpení existuje několik cest:

• slepé cesty:
  • sebevražda: jelikož funguje reinkarnace, sebevraždou si nepomůžeme
  • láska: je jen iluzí
    přivést na svět dítě je špatné – množíme utrpení
    ideálním světem je svět bez lidí
• reálné cesty:
  
  • askeze – od života nic nechtít ⇒ méně trpět (než někdo, kdo toho plno chce a nic z toho nedostane)
  • umění – není řešením, ale ventilem
  • filosofie – přijmutí faktu, že svět je k ničemu
    cílem cesty je zbláznit se

Etika

ve vztahu k druhým lidem bychom se měli snažit o dvě vlastnosti:

• pasivní vlastnost: nikomu neubližovat
• aktivní vlastnost: snažit se ostatním pomáhat

důraz na soucit: když už podle Agd nestojí život za nic, máme alespoň pomáhat nést jejich břímě/nezhoršovat situaci

Přátelství

přátele si prý hledáme proto, abychom nebyli sami
cenu přátel poznáme až ve chvíli, kdy už je nemáme (platí i o dalších věcech – majetek atd.)
opravdové přátelství neexistuje a ani existovat nemůže – drtivá většina přátelství by se rozpadla v okamžiku, kdybychom vzájemně zjistili, co o sobě říkáme v nepřítomnosti toho druhého
většina přátel jsou prý domácí kočky – přijdou, jen když něco chtějí, jinak jsme jim lhostejní
přátelství zaniká s časoprostorovým odloučením – jakmile se přátelé rozdělí a každý si jde svou cestou, jejich přátelství se postupně oslabuje

Kritika Schopenhauera

He? nechápu

Život

podle Schopenhauera je život každého člověka jen ohranou tragédií

Sören Kierkegaard

ve svém dětství mu postupně vymřela celá rodina
život je podle něj tragédie
byl předskokanem existencialistů

Davový a jedinečný člověk

• jedinečný člověk má sílu na to být originál, vybočovat
• davový člověk se v davu schovává

jedinečných lidí je málo, vyžaduje sílu vyjít z davu, vyčnívající člověk je pak daleko více na očích, daleko zranitelnější
sám Kierkegaard se snažil být jedinečným člověkem, všechna svá díla ale vydával pod pseudonymy

Vztah „já–ty“

v partnerských vztazích
toho druhého bereme jako druhé já, nikoliv jako první ty
snažíme se druhého člověka napasovat na náš pohled na svět – ten druhý do něj v některých věcech nezapadá, tyto věci se snažíme změnit

Mýtus Don Juan

mýtus toho, jak vnímáme muže typu Don Juan („alfa samce“)
těmto mužům všichni ostatní muži závidí; ve společnosti jsou obdivováni
Kierkegaard tvrdí, že takový člověk je na tom ve společnosti nejhůř – je citově vyprahlý, neustále sám; neustále hledá ideální ženu, ale nemůže ji najít; je štvancem své pověsti

Život filosofa

tři stupně, jak člověk může žít:

• estetický život – člověk se vše v životě snaží prožít naplno (ať je to pozitivní nebo negativní)
  tento způsob života je trochu maniodepresivní (střídá se prožívání radosti naplno a prožívání smutku naplno)
  
• etický život – člověk si uvědomí, že od života by mohl chtít něco více
  snaží se dělat něco pro druhé, nejen myslet na sebe
  
• náboženský život – pouze pro vyvolené
  spočívá v obětování se pro druhé – naprosté upozadění svých potřeb pro dobro ostatních
  ostatní lidé nemusí dotyčného chápat
  Kierkegaard si myslel, že je jeden z vyvolených; toto břímě však nezvládl a zemřel na nervové zhroucení

Friedrich Nietzsche

vychází z Schopenhauera, zároveň ho kritizuje
sám sebe označuje jako optimistu
je protikřesťansky zaměřen (jeho otec byl pastorem, zemřel, když byl Nietzsche mladý; ten se s tím nedokázal vyrovnat)
trpěl komplexem méněcennosti, vytváří koncept nadčlověka
strávil nějaký čas v psychiatrické léčebně, zemřel pravděpodobně na syfilis
přezdívky:

• filosof s kladivem – chce změnu od základu
• filosof anti – vše popírá a neguje

díla:

• Lidské, příliš lidské – kritika lidí
• Zrození tragédie – tragédie se zrodila už ve starověkém Řecku, od té doby je lidstvo odsouzeno k zániku
• Tak pravil Zarathustra – reforma společnosti

stadia vývoje filosofa: (částečně vychází z Hegela)

• obdiv k autoritám
• negativní svoboda – kritika autorit
• pozitivní svoboda – osvobození se od autorit, hodnoty si tvoříme sami

kritika náboženství – lidé jen slepě věří, nekritizují a nepřemýšlí
existují dva druhy morálky:

• otrocká – křesťané (poslušné ovce)
• panská – bez náboženství
  lidé se vedou sami (nadčlověk)

„Já zabil Boha.“ – reakce na Anselma z Cantenburry
když zabijeme v hlavě myšlenku na Boha, přestane nás Bůh ovládat
člověk je přechodné vývojové stadium k nadčlověku
podstatou člověka i nadčlověka je vůle k moci, která se musí podporovat

Nadčlověk

opak slušného člověka
každý, kdo chce být nadčlověkem, se musí zříci lidství
každý má potenciál stát se nadčlověkem
nadčlověk je ideál
nadčlověk nefunguje ve skupině, jde mu o moc a o ovládání ostatních
je bez morálky, svědomí je jen nemoc (podobně jako soucit, důvěra)
společenství nadčlověků lze založit jen na soupeření kdo s koho – He? to je pravá láska
základem je sobectví a touha po moci
inspirace u zvířat
nehledět zpět, nýbrž jít vpřed a na nic nehledět – nemít svědomí
neřešit, co bylo špatně, ale jak to příště udělat dobře
tyto myšlenky byly využívány nacismem

Filosofie života

částečně navazuje na iracionalismus
základem je práce s intuicí

Henry Bergson

zakladatel
každý v sobě má intuici, intuitivní jednání je starší než rozumové
rozumem jsme intuici potlačili, je potřeba ji probudit (pak budeme využívat všechny možnosti)
máme elán vital – pud sebezáchovy, ten nás drží při životě, nedovoluje nám spáchat sebevraždu
pud sebezáchovy je jasným důkazem intuice

Oswald Spengler

dílo: Zánik západu – srovnává západní civilizaci s přírodními národy (přímo používá toto označení)
západní civilizace díky technice degeneruje, až nakonec zanikne („bez elektřiny jsme nahraní“)

Wilhelm Dilthey

prožitková pedagogika – pokud se něco chceme opravdu naučit, je lepší to prožít
jediná věda, u které to nejde, je historie (už proběhla) – snaha o nasimulování (což ale vždy nejde) – používání výpovědí pamětníků, literatury