Středověká filosofie

filosofie slouží teologii – je její úlohou ospravedlňovat, odargumentovávat teologii
filosofie této doby stojí na dvou základních dogmatech:

• supranaturalismus – existuje něco nadpřirozeného, něco, co je nad přírodou
  
• supraracionalismus – to, co je nadpřirozené, nelze vysvětlovat rozumem, je potřeba to vysvětlovat něčím nad rozumem – vírou

fáze středověké filosofie:

• apoštolské období – působení Krista, šíření křesťanství
  (nultá fáze)
  
• patristika – pater – otec
  největší vliv na křesťanství mají duchovní otcové tehdejší doby
  vytvářejí se dogmata
  
• scholastika – schola – škola
  křesťanství už je zavedeno
  školní vychovávání správných křesťanů

Patristika

fáze:

• apologetika – období obhajoby křesťanství
  ze začátku jsou křesťané pronásledováni, křesťanství je potřeba ospravedlnit
  
• dogmatické období – vytváření a prosazování dogmat – pravd, o kterých se nediskutuje
  
• systematické období – křesťanství už se uchytilo, vytvořilo dogmata
  organizace církve

heretická hnutí – kacířská hnutí, jako kacíř je chápán někdo, kdo se odchýlil od správného výkladu – kdo věří, ale chápe věci „špatně“
když se utvářela dogmata, přicházeli lidé s různými názory, koncil pak rozhodl, že nějaký názor je správně, ostatní byli označeni za heretiky
heretická hnutí:

• manicheismus – zavrhovali judaismus, tím pádem ale zavrhoval i Starý zákon, což byl problém
  
• arriánství – aplikovali zvyklosti tehdejší doby – otec dítěte je vždy nejistý, jistá je pouze matka, dítě dědí po matce
  dohadovali se, zda je Kristus Bůh, nebo člověk – jistá je však pouze Kristova matka a ta je člověk, proto musí být i Kristus člověk

Origenes

„Úd, který tě pohoršuje, toho se zbav“
provedl autokastraci
byly myšleny všechny údy (i např. ruka zloděje)
údu, který činí zlo, je lepší se zbavit, než aby hříchy konal dále
Origenes jednal v nesouladu s křesťanstvím – sebepoškozováním vlastně člověk poškozuje Boží dílo; tím, že se zbavíme nástroje hříchu, nevyřešíme problém, protože hřích je v nás
„Věřím, protože je to absurdní“ – rozumem je absurdní, aby Bůh existoval – víra je však výše, proto Origenes věří

Augustin Aurelius

později byl katolickou církví svatořečen, jeho učení bylo přijato
byl biskupem, působil jako misionář v Africe
původně byl pohanem, ke křesťanství ho přivedla jeho matka, nechal se pokřtít ve 33 letech o Velikonocích
Vyznání – autobiografické dílo
O obci Boží – výklad představ o křesťanství, jak mělo fungovat
aby byl čas, musí existovat změna, pohyb
Bůh je věčný, mimo čas, Bůh čas stvořil společně se světem
jelikož je Bůh nad časem, vidí nás zároveň ve všech okamžicích – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti; ví tedy, co uděláme v budoucnosti

Učení o predestinaci

predestinace – předurčení: lidé jsou předurčeni k hříchu, všichni máme skončit v pekle; může za to Adam s Evou – byli jedinými lidmi, kteři byli svobodní a nebyli předurčení k hříchu, ale snědli jablko, dopustili se hříchu
všichni jsme vznikli z hříchu, proto jsme k hříchu předurčeni
proto se děti křtí, aby byly očištěny z prvotního hříchu jejich rodičů, ze kterého vznikly

Pozemský život

pozemský život je jen příprava na věčný posmrtný život
příslib, že pokud budeme věci v tomto životě užívat dobře, čeká na nás po smrti daleko větší dobro
máme k pozemským věcem přistupovat jako k cizím, naše duše je tu jen na návštěvě

Učení o eschatologii

eschatologie – víra, že svět směřuje ke svému konci
od počátku světa se vše jen zhoršuje
křesťanské učení říká, že někdy nastane druhý příchod Krista, nastane Apokalypsa
Augustin chtěl tento konec přiblížit – neplodit děti
rozlišoval dvě obce:

• křesťanská obec (nebeská obec) – oslavuje Boha, pravý život po smrti
  pokorná, nad námi je něco většího
  stejně se nemusí dostat do nebe, má však alespoň naději
  
• pozemská obec – skončí v pekle
  materialistická
  opěvuje pozemský život, člověka
  žije přítomností, není si vědoma vyššího
  pýcha

Bůh se rozhodne sám, zda nás pošle do pekla, nebo do ráje – nebere ohledy na život (He? jako na pozemský?), kdyby bral, nebyl by všemohoucí
nejlepší je spoléhat se na Boha a nespoléhat jen na sebe

Theodicea

řeší otázku, proč existuje zlo, když vše pochází dobrého Boha
člověk je nedokonalý, proto páchá zlo
zlo je místo, kde chybí dobro, He? neexistuje