Filosofie

filosofie je věda zabývající se vším
(názor, že jde o vědu, může být zpochybňován, protože na některé otázky ve filosofii neexistuje „správná“ odpověď)
filia – láska, sofia – moudrost
první, kdo se označil filosofem, byl Pythagoras
evropská filosofie vznikla 25.8.585 př. n. l. (dopočítáno podle zatmění slunce, které filosof předpověděl)
filosofie je označována za královnu věd – v Antice byli všichni učenci, kteří něco zkoumali, filosofy, teprve později se ostatní vědy z filosofie vyčlenily
filosofie se snaží o komplexní náhled (a to včetně spekulací), ostatní vědy mají jasně vymezený okruh zájmu, u jiných věd jsou fakta
z filosofie se vyčlenily:

• formální vědy – matematika, logika
  vědy, které nezkoumají konkrétní zákonitosti našeho světa
  
• reálné vědy – zkoumají svět kolem nás
  přírodní vědy, humanitní vědy

filosofie × náboženství – filosofie se snaží být racionální, náboženství je spíše emocionální
historický vznik filosofie: evropská filosofie vznikla na přelomu 7. a 6. století př. n. l. v oblasti Malé Asie (kde v té době byly osady řeckých kolonizátorů) – to bylo místo, kde docházelo ke styku kultur (potkávaly se tu obchodní cesty, …); osady byly velmi bohaté
počátek filosofování: člověk filosofuje, pokud začne o něčem pochybovat; často filosofování nastává při náročných životních situacích (při těch jsme „vyhozeni“ z našich zajetých kolejí)
mýtus – příběh, který se nám předkládá a kterému věříme
mýty nám nabízejí jistotu
chaos – ztrácíme jistoty, mýty se rozpadají
kosmos – hledáme jistoty celého vesmíru
logos – hledáme jistoty ve svém životě
úskalí filosofie:

• dítě a budík – dítě umí budík rozebrat, ale už ho nemusí umět zpátky složit
  může se nám stát, že zboříme naše mýty, už ale nebudeme schopni jistotu znovu nalézt
  
• život × filosofování – je těžké odhadnout míru, do jaké chceme život doopravdy žít a do jaké se chceme zamýšlet nad tím, jak ho chceme žít (co je správné, co je pravda, …)

Přehled dějin filosofie

objevují se paralely vývoje filosofie a myšlenkového vývoje člověka

Antická filosofie

• kosmologické období – dítě objevuje svět, i samo sebe vnímá jako něco cizího k objevování
  – filosofové se více věnují světu, jeho podstatě atd.
  
• antropologické období – dítě si už uvědomuje samo sebe, zkoumá se; filosofové v tomto období zkoumají člověka
  
• systematické období – dítě potřebuje pořádek, pravidla (přemoudřelé dítě); filosofové potřebují systém v tom, jak svět funguje
  
• helénistické období – dítě se setkává s jinými dětmi, které pocházejí z jiného prostředí, jeho hodnoty jsou narušeny, je zmatené

Středověká filosofie

• patristika – dítě má nad sebou všemocnou autoritu (rodič)
  ve filosofii je nejdůležitější všemocný Bůh
  
• scholastika – dítě se ocitá ve škole, autoritu přebírá učitel
  ve filosofii je systematicky uplatňováno církevní učení (kněž, papež ≡ učitelka)

Renesanční filosofie

dítě už je starší, už ho příliš nezajímá paní učitelka, chce objevovat svět, hodnoty
filosofové v tomto období už se tolik nezajímají o Božskou podstatu

Novověká filosofie

vstup dítěte do puberty

• filosofie 17. století – filosofové se dohadují, jak něco vůbec objektivně zjistit, určit
  
• osvícenecká filosofie – dítě se dostává do období druhého vzdoru, neuznává dříve uznávané autority, chce rozhodovat samo
  filosofové vzdorují Bohu, věří ve zdravý rozum, věří, že každý člověk má svá přirozená práva
  
• německá klasická filosofie – neovlivněná osvíceneckou, filosofové se snaží filosofii systematizovat
  
• filosofické směry 20. století – po ukončení adolescence se každý člověk individualizuje; filosofie se roztříštila na mnoho směrů – např. postmoderna – lidstvo ve svém poznávání ztrácí ukotvení (nejistota, zda opravdu vše je, jak se to zdá)