Slohové útvary

Obecné hodnocení

rozsah: alespoň 250 slov
horní hranice na rozsah není, není ale doporučováno psát příliš přes rozsah (zabere to mnoho času, objeví se víc chyb)
zda práce odpovídá zadání – souvislost s tématem
soulad s jazykovou normou – nejčastější chyby: chybějící čárka po oslovení, chyby ve shodě podmětu s přísudkem, velkých písmenech, interpunkci
slovní zásoba – bohatost; v některých funkčních stylech je možné (i vhodné) opakovat slova (administrativní, odborný), jinde ne

Vyprávění

má děj – příběh se nějak vyvíjí, mezi postavami dochází k problému
kompozice:

• chronologická – odpovídá časovému sledu
• retrospektivní – neodpovídá časovému sledu, začíná koncem
• in media res – děj začíná uprostřed dění, většinou přímou řečí

doporučení: psát v chronologikcké kompozici
fáze rozvoje děje v chronologické kompozici:

• expozice: uvedení do děje, seznámení s postavami
  častá chyba: příliš dlouhá expozice
  ještě by neměla obsahovat přímou řeč
  
• kolize: objevuje se zápletka, děj se rozvíjí
  
• krize: vyvrcholení
  přímá řeč
  doporučení: v přímé řeči je dobré používat spisovnou češtinu
  krátké věty
  nejdůležitější část, měla by být ze všech nejobsáhlejší
  chyba: vynechání přímé řeči, pak se z vyprávění stane popis události
  
• peripetie: rozuzlení
• zakončení: dobré je, aby na konci díla byla pointa

slova citově zabarvená do vypravování patří (ale nikoliv vulgarismy), obecná čeština (např. nespisovné koncovky) nanejvýše v přímé řeči (ale ani tam není doporučována)

Hodnocení

vypravování × popis události
dodržení fází rozvoje děje
členění odstavců: pět odstavců (podle fází rozvoje děje)
vyznačení odstavce (doporučený způsob): bez vynechání řádku, s vynecháním 1 cm od levého okraje
dramatičnost
zápis přímé řeči, uvozovací věty
v krizi je dobré použít historický présens – přítomný čas, i když se událost stala v minulosti
pravopis – čárky, mě/mně, ji/jí
slovní zásoba: je vhodné hromadit synonyma (aby se nějaké slovo v textu mnohokrát neopakovalo)

Zpracování

zadání obsahuje nadpis a výchozí text
výchozí text může mít různé funkci, zadání po nás může chtít:

• vypravování inspirované výchozím textem
• mikropovídka rozvíjející situaci z ukázky
• vypravování navazující na výchozí text
• vypravování, jehož pointou je uvedené přísloví

nadpis je tématem našeho vypravování, měli bychom se ho držet
výchozí text netřeba opisovat – jediné, co se má opisovat, je nadpis

Přímá řeč

viz Pravidla českého pravopisu

• „Přímá řeč,“ řekl někdo.
  pokud by vyřčená věta končila tečkou, změní se tečka na čárku, uvozovací věta pokračuje malým písmenem: „Važ slova,“ výhružně zašeptal.
  pokud by vyřčená věta končila vykříčníkem nebo otazníkem, dané znaménko zůstává, uvozovací věta stále pokračuje malým písmenem: „Co tím chcete naznačit?“ zeptal se opatrně.
  
• Někdo řekl: „Přímá řeč.“

je možné mít přímé řeči bez uvozovacích vět – to je žádoucí např. v krizi
„Jsi lhář.“ „Nene.“ „Jojo.“ „Nene!“ „Jojo!“ „To odvoláš!“ „Neodvolám!“ „Odvolej!“

Článek

(není útvar)
analytický charakter
informuje, hodnotí
He? subjektivní hodnocení × zpráva
informuje, ale i baví, přesvědčuje
je potřeba zohlednit příjemce textu (a celkově komunikační situaci) – uzpůsobit jazykové prostředky, zmínit něco ohledně příjemce (do regionálních novin napsat něco regionálního, do studentských novin možno psát studentským slangem)
znaky: aktuální, objektivní, věcně správný, stručnost, výstižnost, srozumitelnost, subjektivní
postup: informační, popisný
kompozice chronologická
obrácená pyramida: postup od nejdůležitějších informací k méně důležitým He? od celkového pohledu k detailům

Kompozice

titulek – ozvláštnění, výstižný, věcný, stručnost, originální; používání větného ekvivalentu
perex – shrnující odstavec před samotnou zprávou, má shrnovat
mezititulky – nemají shrnovat, mají budit zájem o další čtení

Jazyk

spisovný, neutrální, minulý čas
přímé řeči – citace
umělecké i hovorové jazykové prostředky
automatizace, aktualizace

Reportáž

postup: vyprávěcí
přímá účast autora, vtáhnutí čtenáře
dějová slovesa
typické jazykové prostředky pro dané prostředí
historický prézens
hovorová čeština – ne však nespisovná
konkrétní informace
rozhovory, citace (Svědek incidentu nám k tomu řekl: „Blabík.“)

Fejeton

Odborný článek

publický i odborný
postup: výkladový
termíny
větná stavba