Vývojová psychologie

ontogenetická psychologie
zkoumá individuální vývoj jedince ve srovnání s vývojem populace
od početí do smrti
činitelé vývoje:
mechanismy vývoje:
zákonitosti vývoje:

Prenatální vývoj

9 měsíců – od početí do porodu
emoční vnímavost – plod vnímá emoce matky i naopak
vliv chemických látek
vše se musí vyvinout tak, aby dítě po narození mohlo normálně fungovat
vnímání a rozlišování zvuků ⇒ ovlivnění dítěte

Dětství

děti žijí přítomností

Novorozenec

vymezení: v prvních šesti týdnech života – šestinedělí
jsou vyvinuté reflexy
pochopí, co má dělat, když něco chce; matka rozezná, co dítě potřebuje
zkoumání hmatem, do 4 týdnů začne normálně vidět (do té doby vidí pouze rozostřené obrysy)
ustálení spacího cyklu dítěte
poporodní deprese u matky – obrovská hormonální změna; pocit, že dítě je jako hadrová panenka

Kojenec

do 1,5 roku
okolo 8. měsíce probíhají první pokusy o kroky, postavení
v této době jsou také první pokusy o mluvení – fáze broukání, žvatlání, mluvení
období mamánkovství – vytváření vztahu k matce jako konkrétní osobě
hospitalismus – pokud je dítě od rodičů dlouhodobě odloučeno (např. nemocnice)
fáze hospitalismu:

Batole

1,5–3 roky
nejvýraznější je období prvního vzdoru – mezi druhým a třetím rokem života
v batolecím období dochází k rozvoji jemné motoriky (kreslení)
kolektivní pseudohra – pokud si více batolat hraje vedle sebe, nejsou ještě schopny hrát si spolu – každé dítě si hraje samo za sebe
s obdobím prvního vzdoru souvisí rozvoj sobeckosti – dítě si vše přivlastňuje

Předškolák

dítě začíná rozlišovat mezi mužskou a ženskou rolí – vzorce chování
dětská přemoudřelost – dítě má tendenci dodržovat pravidla a snaží se jejich dodržování vynucovat na ostatních
dítě se začíná orientovat v časové rovině
velká regenerační schopnost – „neutahatelné dítě“
čím více fyzického pohybu, tím více se rozvíjí mozek
bájná lhavost – dítě se do vymyšleného příběhu natolik vžije, že mu samo věří

Mladší školní věk

od 6 do 10–12 (nástup puberty) let
do světa dítěte vstupují povinnosti
u dětí se před nástupem do školy posuzuje školní zralost
vstup cizích autorit – paní učitelky; ty mají často pro dítě větší autoritu než rodiče („paní učitelka říkala, že to je takhle“)
děti v tomto věku přirozeně přijímají autority a jejich názory
rozvoj mechanické paměti (proto se děti na nižším stupni učí např. násobilku, vyjmenovaná slova)
rozvoj jemné motoriky
dítě na prvním stupni by se do školy mělo těšit (pokud se netěší, není něco v pořádku)

Mládí

období dospívání
pubescence je odstartována hormonálními změnami v organismu
adolescence končí, když se člověk plně osamostatní
pro pubescenci je typický tělesný a psychický rozvoj
v adolescenci je nejvíce typický sociální rozvoj
v období dospívání je typická psychická labilita – výkyvy v náladách, ve výkonech, poruchy spaní, výbuchy vzteku/smutku
v důsledku hormonálních změn se projevují sekundární pohlavní znaky; počátek pohlavní produkce
ženské tělo nabírá tukovou hmotu, dostává oblé tvary; mužské tělo nabírá svalovou hmotu, dostává hranaté tvary
pubescentním mužům mohou přechodně růst prsa
dítě „klackovatí“ – nejprve rostou končetiny, pak tělo
dochází ke zrání mozku ⇒ schopnost abstraktního uvažování
kult těla – dospívající jsou příliš zaměřeni na svůj vnější vzhled, domnívají se, že je všichni pozorují stejně tak, jako oni pozorují ostatní ⇒ upjatost v chování
dospívání je náchylné na komplexy méněcennosti – i drobná poznámka může dospívajícímu vrtat v hlavě
největší vliv na dospívající mají vrstevníci
dospívání je doba hledání se – „Jak mě vnímají druzí?“, „Jak chci, aby mě vnímali?“, „Co chci, abych byl?“
pózovitost – výraznější změny ve vzhledu a chování; jedinec se stylizuje od určité role (např. emo, hip-hoper, mánička, …); snaha upozornit, že už není dítě (postaršování se)
dospívající může trpět pocitem výlučnosti – potřebuje zanechat stopu (např. sprejováním)
dospívající žije budoucností ⇒ dospívání je obdobím velkých iluzí (snů) a velkých krizí (srážka s realitou)
typické je černobílé vidění světa – vše musí být buď dobré, nebo špatné; žádné kompromisy
nastává období druhého vzdoru, konflikt s autoritou – vyplývá z černobílého vidění světa – autorita poučuje, omezuje, vytváří kompromisy
pubescent zná svá práva – ještě bojuje se svou sobeckostí; umí dobře argumentovat, oponovat
adolescent se učí povinnostem; má potřebu s lidmi vycházet – snaží se vytvářet kompromisy
pubescent je citlivý na morálku, až fanaticky ji dodržuje – ale pouze dokud se mu to hodí
potřeba důvěrného přítele – vytváření a výměna názorů
jedinec se nejdříve musí naučit poznat a přijímat sebe, než začne přijímat někoho jiného (partnera, partnerku)
přechodná promiskuita – dočasné časté střídání partnerů, jedinec se učí budovat vztahy
fáze zdravého vztahu:

Dospělost

dospělý člověk žije přítomností (zařizování povinností)
nejdůležitější pro něj je milovat a pracovat
začíná osamostatněním od rodičů
do stáří dospělost přechází odchodem do důchodu
mama hotel – jedinec starší třiceti let (většinou muž) žije u rodičů; není dospělý – není schopen/ochoten postavit se na vlastní nohy, přijmout zodpovědnost za svůj život
za mama hotel do značné míry může matka – alespoň podvědomě jí to vyhovuje, připadá si potřebná, užitečná
jednočlenné domácnosti – jedinci starší třiceti let (většinou ženy) starající se o svou domácnost sami
existují dva hlavní způsoby, jak si volíme partnera
dospělý život se točí kolem krizí:
syndrom prázdného hnízda – dospělí se vyrovnávají s tím, že jejich děti se osamostatňují; tento syndrom může vyvolávat manželské krize – při výchově dětí manželé neměli čas na zájmy, a tak se jich vzdali; teď nemají co dělat a jejich život je prázdný

Stáří

začíná ukončením profesní dráhy
staří lidé žijí minulostí, popř. přítomností a budoucností svých dětí a vnoučat
dochází fyzické síly
počíná nesoběstačnost – nejsou potřební, naopak někoho potřebují
samota
očekávaná sociální neangažovanost – jelikož už jedinec odešel do důchodu, očekává se, že se nebude do ničeho zapojovat, do ničeho mluvit; on však má více času a chce předat své zkušenosti atd.
více volného času, nic je však nenutí dělat věci, které si naplánovali
v jistém smyslu mají starší lidé podobnou psychiku jako děti
stádia umírání, stádia vyrovnání se: (tato stádia probíhají při jakékoliv situaci, se kterou se nemůžeme vyrovnat, ale kterou nemůžeme změnit)
gerontopsychologie – obor psychologie zaměřený na práci se starými lidmi