Poznávání

Poznávací procesy

• nižší – smyslové – čití, vnímání
• představivost
• vyšší – rozumové – myšlení

Nižší

čití – vytváření obrazu jednotlivé vlastnosti předmětu či jevu v našem vědomí; typické u malých dětí, které ještě nemají zkušenosti a skládají vlastnosti dohromady; u dospělého jedince se vyskytuje, pokud se setká s neznámou věcí, popř. když má oslabené smysly (zavázané oči atd.)
počitek – výsledek čití (informace v našem mozku o různých vlastnostech něčeho)
prahy čití – minimální a maximální intenzita vnímání, při které jsme schopni čít
vnímání – ve chvíli, kdy se nám počitky spojí v jeden celek
znaky vnímání:

• selektivita – výběrovost
  mozek automaticky vybírá pouze to, co považuje za důležité
  více lidí se může rozcházet ve vnímání skutečnosti – každý si všimne něčeho jiného
  
• apercepce – bohatost vjemu je závislá na dřívějších zkušenostech
  např. pro biologa je rozkvetlá louka něco úplně jiného než pro laika
  
• pregnantnost – schopnost si na základě zkušeností doplnit neúplný obraz (vynechaná písmenka ve slově)
  
• konstantnost – obraz je uchován v paměti a příště už není ta samá skutečnost opět odhalována jako novinka
  
• transpozice – i přesto, že se skutečnost částečně změní, jsme schopni poznat původní objekt
  (např. změna vizáže u lidí)

iluze – klamy související s tím, že naše smysly jsou omezené

Představivost

v mysli vytváříme obraz předmětu nebo jevu, který aktuálně nevnímáme smysly
je stejná jako smyslové poznávání, potřebujeme nějakou předchozí zkušenost
obraz má tendenci „utíkat“, „rozostřovat se“
různá dělení:

• paměťové (představy něčeho, co se stalo) a fantazijní
• dle smyslu, který v představě zapojíme
• anticipační – schopnost člověka předvídat; vycházejí z pudu sebezáchovy – předvídáme nepříjemné představy a můžeme se na ně připravit
• eidetické – živé, přesné, vykreslené do detailu; tak dobré, že člověk může ztratit schopnost rozlišovat, co je představa a co ne; typické pro děti , u dospělých nejsou v pořádku
  „bájná lhavost“ – vybájené představy, do kterých se děti tak vžijí, že je samy považují za skutečné
  
• sny (ve spánku), snění (v bdělém stavu, pořád si ale uvědomujeme, že sníme), halucinace (v bdělém stavu, člověk nerozeznává realitu)
  
• představy konstruující a rekonstruující
  konstruující představivost musí mít ten, kdo vytváří představu pro někoho dalšího (např. spisovatel)
  rekonstruující představivost má ten, kdo si dobře vybavuje popisovanou situaci (např. čtenář)

asociační zákony – zákony představivosti

• zákon podobnosti – při slově „bílá“ se nám vybaví sníh
• zákon protikladu – při slově „bílá“ se vybaví černá
• zákon nadřazenosti – vybaví se nadřazený pojem; při slově „bílá“ se vybaví barvy
• časoprostorový vztah – vybaví se něco časově nebo prostorově blízké; „bílá“ ⇒ „leden“
• aktuálnost – kastelánovi se při slově „zámek“ vybaví něco jiného než zámečníkovi

Vyšší

myšlení – je podmíněno řečí (když člověk myslí, vede vnitřní monolog; abychom o něčem mohli přemýšlet, musíme to umět pojmenovat)
samomluva – přemýšlení nahlas
logický paradox – rozum nás logickými pravidly dovede k absurditě (např. „Holič na vojně dostal za úkol oholit všechny muže, kteří se neholí sami. Má oholit i sebe?“)
myšlenkové operace:

• analýza – rozbor, problém pojmenujeme, přijdeme na jeho základní podstatu
  syntéza – vyvozujeme nějaký závěr
  
• abstrakce – o něčem přemýšlíme v obecné rovině
  konkretizace – přemýšlíme o konkrétním příkladu
  
• indukce – závěr vyvozujeme z něčeho, s čím máme zkušenost
  dedukce – závěr vyvozujeme na základě spekulací, teorií
  
• komparace – porovnávání, hledání, co je stejné a co rozdílné
  
• analogie – nějaký již známý vztah analogicky převést na jinou věc

druhy myšlení:

• konvergentní – potřebuje jedno jasné řešení
  divergentní
  
• obsesivní – vtíravé myšlenky
  
• intuitivní – řešení problému přesuneme do nevědomí, které nás pak informuje s odpovědí

Paměť

psychický proces ovlivňující poznávání
fáze:

• zapamatování
• pamatování
• vybavování
• zapomenutí – je relativní – informace se neztratí, pouze se ztratí cesta k ní
  přirozená fyziologická obrana organismu – ochrana před zahlcením

způsoby dělení paměti:

• mechanická – paměť na informaci, kterou dotyčný nechápe
  nejvíce se rozvíjí na první stupni ZŠ
  logická – chápeme podstatu informace, její souvislosti
  rozvíjí se s nástupem puberty
  
• úmyslná, neúmyslná
  
• krátkodobá – většina informací se zapomíná do 2–3 minut
  střednědobá – přechází do ní „přeživší“ informace z krátkodobé paměti, většina se jich pak zapomíná do 24 hodin
  dlouhodobá – přecházejí do ní informace ze střednědobé paměti, mají už potencionální šanci zůstat v hlavě napořád
  Ebbinghausova křivka – zakresluje, jak se informace ztrácejí s časem (nejprudší je čára na začátku odpovídajícímu krátkodobé paměti)
  

typy lidí dle upřednostňovaného způsobu přijímání informací

• auditivní – přes sluch
• vizuální – zrakem
• emocionální – emocemi

amnézie – ztráta paměti; ztráta informací o svém životě (ne zapomínání naučených věcí); je buď dočasná nebo trvalá, nelze vyléčit léky, musí se stimulovat nervová spojení (navštěvování známých míst)
druhy amnézie:

• dětská – zapomínáme zážitky z raného dětství (do 3 let)
• mechanickým poškozením mozku
• silným emočním zážitkem
• chorobami
• chemickými látkami
• elektrickým proudem

Pozornost

psychický stav podmiňující poznávání
stav soustředěnosti a zaměřenosti vědomí na určité podněty
roztržitost – neschopnost soustředit se; momentální roztržitost je v pořádku, stálá už se označuje jako porucha (poruchy pozornosti – ADHD, ADD – hyperaktivita, hypoaktivita); nejvíce se projevuje při vzdělávání
pozornost:

• neúmyslná – něco nás zaujme, protože to vybočuje z okolí
• úmyslná – jedinec ji musí vědomě udržovat
  průměrný dospělý jedinec udrží stoprocentní pozornost na ca 20 minut (po delší době se mohou objevovat krátké výpadky)

individuální zvláštnosti pozornosti:

• intenzita pozornosti – jak moc jsme schopni se soustředit, jak těžké je nás ze soustředění vyrušit
• časové trvání – jak dlouho jsme schopni pozornost udržet
• rozsah pozornosti – na kolik podnětů najednou jsme schopni se soustředit
• přenášení pozornosti – jak dlouho nám trvá „přepnout kontext“