Sociální útvary

dělení skupin:

• primární, sekundární – jak moc velký vliv má skupina na formování nás jako člověka
  primární skupinou je rodina, popř. dětský domov
  sekundárními skupinami jsou všechny ostatní skupiny, jejichž jsme členem
  
• prostupnost: otevřené skupiny, uzavřené skupiny
  otevřená skupina je taková, do které se lze lehce dostat, ze které lze těžko vystoupit
  do uzavřené skupiny se dá těžko dostat (skupina si členy vybírá podle mnoha kritérií), těžko se z ní vystupuje; např. sekty
  uzavřené skupiny se snaží izolovat své členy od zbytku okolí
  
• pravidla: formální a neformální skupiny
  formální skupiny mají jasně definovaná pravidla (např. kolektiv ve třídě), neformální skupina má sice také pravidla, tvoří je však za běhu
  
• stabilita: trvalé a přechodné
  trvalé skupiny existují alespoň rok, přechodné skupiny trvají menší dobu
  
• členství: vnitřní a vnější
  vnitřní jsou pro nás skupiny, jejichž jsme členy; vnější skupiny jsou ty ostatní
  referenční skupiny jsou ty, které jsou pro nás cílové – jejímiž členy bychom se chtěli stát nebo jejíž členy už jsme; jedinec si referenční skupinu může idealizovat a kritiku skupiny považovat za útok na sebe
  
• získání členství: s dobrovolným, nedobrovolným nebo automatickým členstvím
  mezi skupiny s automatickým členstvím patří např. národnost, rodina

Rodina

• užší: rodina, která sdílí společnou domácnost
  širší: ostatní příbuzní
  
• vlastní: pokrevní příbuznost, i včetně tetiček, strýců, bratranců, sestřenic, …
  nevlastní: nevlastní sourozenci a rodiče, přiženění strýčkové a tetičky
  
• úplná: rodina, ve které jsou oba dva rodiče a alespoň jedno dítě
  neúplná: rodina, ve které chybí alespoň jeden rodič
  
• funkční: zajišťuje všechny potřeby
  nefunkční: vůbec nezajišťuje potřeby, vůbec nefunguje
  disfunkční: poskytuje pouze některé základní potřeby
  
• nukleární: ve společné domácnosti žijí rodiče a jejich děti
  vícegenerační (tradiční): ve společné domácnosti navíc žije i další generace (babičky, dědečkové)
  
• matriarchální: hlavní slovo má matka
  patriarchální: hlavní slovo má otec
  rovnostářská
  pro člověka je jeho rodina vzorem, pokud tedy někdo pochází z např. patriarchální rodiny, má tendenci vytvářet také patriarchální rodinu
  v partnerském soužití by se tedy měli sejít lidé z rodin stejného typu – pokud se např. sejde žena z matriarchální rodiny a muž z patriarchální rodiny, budou se oba snažit mít hlavní slovo

funkce rodiny:

• biologicko-reprodukční: kromě samotného rozmnožování sem patří i naplňování biologických potřeb – např. jídlo, péče
  
• emocionální: členové rodiny v ní mají pocit jistoty, např. že se ostatním může s čímkoliv svěřit atd.
  
• ekonomická
  
• socializační, kulturační: výchova, životní hodnoty

faktory rodiny:

• původní rodina, ze které my i partner pocházíme
  v dětství přebíráme vzorce chování v rodině, získáváme představu, jak by rodina měla fungovat
  
• společenské postavení rodiny: jak je námi rodina vnímána společností („Kdy bychom měli zakládat rodinu?“, „Je společensky přijatelné se rozvádět?“, „Je dobré uzavírat manželství, nebo je lepší žít spolu bez svatby?“)
  
• jedináčci × lidé z rodiny s více dětmi: obecně jsou jedináčci více zaměřeni na sebe, popř. více zvyklí, že se jim věci podřizují
  
• hmotné podmínky: je obtížné mít šťastnou a spokojenou rodinu, pokud není kde žít a co jíst

druhy výchovy:

• autokratická: rodič rozhoduje úplně o všem, příkazy, zákazy
  vhodná pro malé děti
  
• autoritativní: rodič je stále ten, kdo rozhoduje, dítě už má ale možnost se k rozhodnutí vyjádřit
  
• partnerská: je o hledání kompromisů
• liberální: dítě se „vychovává samo“

s růstem dítěte by se postupně měly vystřídat všechny druhy výchovy (malé dítě by mělo být vychováváno autokraticky, větší autoritativně, …)
negativní druhy výchovy:

• nejednoznačná výchova: rodič sám nemá jasno v tom, jak a k čemu chce vychovávat dítě (jednou své dítě za něco chválí, podruhé ho za tu samou věc trestá)
  dítě pak neví, co je správně, jak se má chovat
  nejednoznačná výchova může být i od přepečlivých rodičů, kteří každý týden zkouší nový druh výchovy
  
• nesjednocená výchova: každý z rodičů má jasno v tom, jak dítě vychovávat, problém je, že se oba rodiče vzájemně neshodnou (jeden rodič něco povolí, druhý to zakáže)
  dítě vedené touto výchovou se může naučit obcházet pravidla (když to nepovolí jeden rodič, jde za druhým)

malý tyran – dítě, které tyranizuje své rodiče; za malého tyrana si rodiče můžou sami (neboť ho k tomuto chování vedli)

Skupiny

• publikum
  uspořádání:
  
  • divadlo (jeviště na jedné straně a publikum na druhé straně): pro řečníka snažší – je jednoznačně oddělen řečník od publika
    řečník má chráněná záda (všechny posluchače má na očích), na druhou stranu i publikum podvědomě cítí jistý odstup, lidé se dají hůře přesvědčit
    
  • stadion (řečník je mezi publikem): náročnější pro řečníka (nemá krytá záda, je přímo mezi ostatními)
    pro publikum je řečník jedním z nich, lidé se dají lépe přesvědčit, jsou spontánnější (šmejdské praktiky, sporovní utkání, …)
• dav: skupina tvořená anonymními lidmi, které spojuje společná emoce
  davová psychóza – lidé se nechají ovládnout společnou emocí, cítí se davem chráněni a opojeni; dělají věci, které by normálně nedělali, které by jim i vadily; lidé mají pocit anonymity a beztrestnosti
  pro vytvoření davu je potřeba mít větší skupinu
  typy davu:
  
  • expresivní: vyjadřuje emoce, postoje; kolemjdoucí se snadno můžou nechat strhnout emocemi a přidat se k davu
  • agresivní: dav ničí, zraňuje, zabíjí
  • únikový: dav zažívá paniku, snaží se uprchnout nebezpečí
    v tomto davu může dojít až k ušlapání
  • získávací: např. dav v obchodě při výprodejích (Black Friday)
• sekta: všechny sekty fungují na manipulaci
  každá sekta má svého představitele, který díky sektě vydělává
  v sektě jsou také pravověrní věřící, kteří byli úspěšně zmanipulováni a věří věcem, které sekta hlásá
  do sekty se nejsnáze nabírají labilní lidé a lidé s problémy – členové sekty je poslouchají, nabízí jim ochranu, jsou tu pro ně
  sekta na člověka může působit pomalu – postupně se snaží, aby se na ní člověk stal závislý
  sekta postupně člověka izoluje od okolí – manipulace
  v této fázi se už objevuje psychický nátlak (formy vydírání)
  v další fázi pak člověk do sekty přispívá svým majetkem („nepotřebuješ svůj majetek, když tě živíme my“)
  dále se pak oběť sama stává pravověrným náborářem, který si myslí, jak mu sekta pomohla, a chce pomoct dalším lidem
  na opouštění sekty je nejtěžší prerušit osobní vazby

Pojmy

skupinový konflikt – jeho základem je vždy boj o moc (i kdyby v podtextu), jde o ovládnutí skupiny, jejích názorů nebo hodnot; konflikt může být jak vnitřní (konflikt v rámci skupiny), tak vnější (konflikt skupiny s jinou skupinou)
skupinový konflikt může přispět buď k rozvratu skupiny, nebo jejímu posílení
ukazuje se, že názory ostatních a jejich nápady k fungování skupiny jsou jinak přijímány podle toho, jestli je podá slabý, nebo silný jedinec
sociální status – postavení, které ve skupině máme; každá skupina je nějak hiearchizovaná, každý člověk při vzniku skupiny získal nějaké postavení, kterým se zapsal do povědomí ostatních; ti od něj pak toto postavení očekávají a (podvědomě) ho do něj „tlačí“
sociální role – vnější projevy našeho sociálního statutu – jak se v našem statutu chováme, …
konflikt v roli:

• máme nějakou roli, kterou nechceme mít, ale společnost nám ji nutí
• chceme mít nějakou roli, tu nám ale společnost nechce povolit
• status nám vyhovuje, chceme ale změnit k němu přiřazenou roli

konflikt rolí: máme více rolí, které zastáváme, tyto role se nám v nějakém okamžiku nevhodně sejdou a konfliktují (např. role syna/dcery × role kamaráda)

Společnost

velká skupina vyžadující organizaci
společnost je jako živý organismus
sociologický průzkum – snaží se odhalit struktury společnosti
struktury:

• obecná:
  • majorita (většina, většinový názor), minorita (menšina)
  • masa (průměr, většina), elita (skupina představující nadprůměr)
• konkrétní:
  • demografická: porodnost, úmrtnost, sdfiug
  • ekonomická
  • vzdělanostní
  • struktura osídlení
  • atd.

kdo provádí výzkumy:

• stát: získávání statistických údajů
• společnosti: marketing
• politici: kvůli volbám (volební sliby)
• média: statistiky
• vědci: výzkumy
• neziskové organizace

stupně soužití různých skuupin v rámci společnosti:

• integrace: skupiny se navzájem respektují, vzájemně tolerují své odlišnosti
• asimilace: jedna skupina se snaží změnit druhou skupinu k obrazu svému
  xenofobie: převzato od jiných živočichů – ochrana svého „teritoria“ od jiných vlivů
• segregace: oddělení skupin
• genocida: pokus o úplnou likvidaci skupiny

sociální mobilita – pokud je společnost mobilní, snadno se mění a přízpůsobuje

• vertikální – do jaké míry se lze pohybovat mezi jednotlivými společenskými vrstvami (např. společnost s pevně danými kastami je málo vertikálně mobilní)
• horizontální – jak snadno se společnost fyzicky přesouvá (stěhování)

futurologie – vědní disciplína zabývá vývojem lidstva a prognózami o jeho budoucnosti

• evoluční teorie – vývoj probíhá pozvolna, lidstvo změny nepostřehává, protože jsou postupné
  
• revoluční teorie – lidstvo je nějakou dobu na stejné úrovni, pak hromadně proběhne více změn

nějaký filosof: dějiny se neustále opakují, mění se pouze podmínky, ve kterých se události dějí
aby bylo možno posoudit, jestli se stav lidstva zlepšuje, je potřeba určit nějaká kritéria životní úrovně: určí se nějaký standard (souhrn věcí, na které běžný člověk dosáhne – máme doma teplou vodu, vysavač, barevnou televizi atd.) a pak se zkoumá, kolik lidí tohoto standardu dosahuje (a zda se jejich počet zvyšuje)