Sociální psychologie

část psychologie, která zkoumá, jaký vliv mají skupiny na jedince
zkomá malé skupiny (do 10 členů) – jsou v nich úzké vazby a jedinec je velmi ovlivněn

sociologie – vědá, která se zabývá velkými sociálními skupinami a jejich vývojem a mechanismy společnosti
etymologie: socius (společník) + logos (věda)
sociologie zkoumá, jak jedinec může ovlivnit skupinu
sociometrie – dotazníky, výzkumy
sociálně patologické jevy – jevy škodící společnosti (šikana, závislost, prostituce, kriminalita), sociologie zkoumá, jak se těmto jevům vyhnout
zakladatel sociologie – Auguste Comte – žil v 19. století, považoval sociologii za přírodní vědu; člověk je podle něj zvíře ⇒ platí přírodní zákony
Emil Durckheim – zkoumá otázku náboženství; podle něj náboženství pomáhá udržet společnost pospolu (na počátku vzniku státu podle něj bylo náboženství)
Max Weber – zkoumá stratifikaci – rozdělení společnosti do vrstev
Herbert Spencer – organicismus – společnost je jako živý organismus, vyvíjí se
Karl Marx – zabýval se společenským vývojem (utopické představy)
T. G. Masaryk – zakladatel sociologie v ČSR, zabýval se sebevraždami, hodnotil český národ
Edvard Beneš – doktor sociologie, zabýval se alkoholismem, působením politiky na lidi
po roce 1948 se v ČSR sociologie nedala studovat („buržoazní pavěda“)

Sociální interakce

působení lidí na sebe navzájem
druhy mezilidských vztahů:

• kooperativní: důležitá je spolupráce, snaha vycházet s lidmi, mít s nimi přátelské vztahy
  pseudokooperativní vztahy: jedna strana snahu o spolupráci využívá ku svému prospěchu
  
• kompetitivní: soutěživé vztahy, jedinec se potřebuje s ostatními porovnávat, vítězit a být lepší
  
• individualistické: lidé nemají potřebu spolupracovat ani soutěžit; pracují sami na sebe, ignorují ostatní

Socializace

zespolečenštění, proces, kdy se jedinec začleňuje do společnosti
permanentní proces
sociální zralost – zda se jedinec chová adekvátně ke svému věku
resocializace – nastává v okamžiku, kdy se člověk zcela odtrhne od společnosti nebo úplně změní společnost, ve které pobývá; pak se takový jedinec musí znovu socializovat, změnit své hodnoty a své chování; např. bývalí vězni, přestěhování se do jiného státu
vlčí děti – vyrostly v jiné společnosti, jsou socializované tou skupinou, ve které žily; vlčí jsou i ty děti, jež rodiče drželi v izolaci
druhy sociálního učení: metody, kterými se člověk učí, kterými se začleňuje do společnosti

• imitace – napodobování
  imitací se učíme velkou část všech dovedností (např. malé děti – učení se jazyka atd.)
  
• identifikace – hlubší forma imitace – nějakého člověka napodobujeme, protože s ním sympatizujeme
  
• fixace – upevňování pomocí odměn a trestů
  rodič by měl dítěti hrozit pouze tím, co může vyplnit
  dítě je odměnami motivováno k tomu, aby nějaké chování opakovalo; tresty k tomu, aby se nějakému chování vyhýbalo
  
• anticipace – dítě je dopředu informováno o možných důsledcích svého chování („pokud uděláš tohle, tak ti naplácám“)
  
• observace – dítě vidí důsledky jednání jiných, to mu stačí, aby bylo motivováno/odrazeno od nějakého chování („exemplární případ“)
  
• projekce – do někoho promítáme své sny, prostřednictvím někoho jiného se realizujeme (např. nároční rodiče)

socializační činitelé: instituce, které nás socializují

• rodina – největší vliv (ať chceme, nebo ne)
  
• škola – velký vliv na nás má zejména na prvním stupni
  
• vrstevníci – zvláště v pubertě
  
• média (masmédia) – nejvíce pro nejmladší generaci (narozenou po roce 1985), která technologie kolem sebe bere jako přirozené, protože se už narodila do doby, kdy přirozené byly
  televize, sociální sítě, noviny, …
  
• okolí bydliště, kolektiv v zaměstnání, církev nebo náboženská skupina