Moderní umělecké směry
konec 19. století – proměny vnímání světa, krize racionálního optimismu: vývoj lidského poznání nejde tak rychle
nové filosofické koncepce:
- Friedrich Nietzsche – zastánce nihilismu – odmítání pozivitních hodnot, „nic nemá smysl, vše skončí“
své době říká „soumrak bohů“ – doba pochybování o náboženství; dílo Antikrist
Tak pravil Zarathustra – filosofická báseň v próze; věří v nadčlověka – jedince se silnou vůlí, který ale má svou zodpovědnost ⇒ Nietzsche odmítá demokracii (protože se i silní jedinci musí podřídit většině)
tento termín později zneužili nacisté
- Arthur Schopenhauer – také zastánce nihilismu, též iracionalismu
„svět jako vůle a představa“
voluntarismus – postaven na vůli
pochmurný názor na život
- Henri Bergson – intuice
- Sigmund Freud – zakladatel psychoanalýzy
opak determinismu (který říká, že lidské chování je předem dáno dědičností)
rozděluje mysl člověka na tři části:
- id – plní základní pudy jedince – od narození
- superego – plní nároky společnosti, co se má dělat – přejaté výchovou a vlivem okolí
- ego – reguluje id a superego
sonet – strofický lyrický rýmovaný útvar – 4 sloky:
- teze – 4 verše, nějaké tvrzení
- antiteze – 4 verše, tvrzení se vyvracuje
- syntéza – 3 verše, shrnutí
- syntéza – 3 verše
synestezie – dochází k záměně požitků jednotlivých smyslů
onomatopoie, …
básně v próze
Nové umělecké směry
symbolismus, impresionismus, expresionismus
dekadence – myšlenkový a umělecký proud
přetrvává naturalismus (naturalistické tendence) a kritický realismus
Symbolismus
postaven na
symbolech – znacích
věci ze skutečnosti pojmenovává nepřímo pomocí symbolů
nepřímý náznak na základě podobnosti, příbuznosti, vnitřní podobnosti
mnohoznačnost souvislostí
obraznost asociací
cílem je vyvolat pomocí symbolů i ten nejtitěrnější prožitek
sblížení s hudbou –
onomatopoie (zvukomalba – eufonie, kakofonie)
1886 –
Verlaine –
Umění básnické – manifest symbolismu; „vol slova matoucí smyslem“
předchůdcem symbolismu byl
A. E. Poe (havran – symbol smrti, busta – symbol klidu)
Dekadence
myšlenkový a umělecký proud (
nikoli literární směr)
pojem
dekadence znamená úpadek
životní postoj všech prokletých básníků
opovrhování společností – útěk k čistému umění
vlastní nitro, mystika
hledání krásy v ošklivém (
Zdechlina)
přesycenost
individualismus, pasivita, znuděnost, nihilismus (vše je k ničemu)
aristokratismus – pohrdají obyčejnou společností, jsou lepší, cítí se být urození
zajímají je témata, která jsou tabu – morbidita, erotika, smrt, Satan
Impresionismus
impressio – dojem
Claude Monet – obraz
Imprese zobrazující východ slunce nad přístavem
(Monet ≠ Manet)
daná skutečnost vyvolává na každého jedince subjektivní dojem
snaha zachytit dojem
okamžiku
spotánnost, pohyb, změna
dojem, pocit, nálada, okamžik
smyslové vjemy, nálady (vůně, zvuk, prchavost)
Expresionismus
vyjádření vlastních prožitků a pocitů bez ohledu na konvence
zvýšení efektu prožitku deformací reality
po 1. sv. v.
pochmurný názor na život
introspekce (nahlížení do svého nitra), odcizenost, rozklad, hnití, pesimismus
zatímco impresionismus chce zachytit dojem aktuálního
okamžiku, expresionismu jde spíše o
prožitek (i z minulosti)
Secese
vzniká jako reakce na moderní umělecké směry – když všechny ostatní směry zobrazují to hnusné, v secesi jsou kytičky, barevnost, zdobnost
objevuje se zejména v architektuře
období Muchy
Prokletí básníci
bouřili se
byli zhnuseni, ve hnusu ale hledali krásu
vyjadřovali svůj nesouhlas se společností
opovrhováni davem
nepochopeni
1884 –
Verlaine –
Prokletí básníci – soubor medailonků o básnících jeho generace (Corbier, Mallarmé, Rimbaude); krátké eseje, tvrdil, že jsou ti básníci prokletí
Charles Baudelaire
byl prvním prokletým básníkem, ale žil ještě v době, kdy tento pojem neexistoval
Malé básně v próze – lyrizovaná próza
Květy zla
1857
sbírka
6 oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura, Smrt
provokuje
překlad do češtiny – Vrchlický (přiváděl nové směry)
báseň
Zdechlina – popis rozkládající se mrtvoly prostitutky, mluví ke své dívce a připomíná jí, že jednou ji také budou žrát červi
Paul Verlaine
sám si vydával své básně
Saturnské básně – soubor básní; obsahuje
Umění básnické – didaktická báseň poučující, jak psát;
Píseň podzimní
Soubor esejí – vymyslel termín
prokletí básníci
Jean Arthur Rimbaude
„božský rošťák“
Spáč v úvalu – sonet (4 + 4 + 3 + 3 verše – teze (tvrzení), antiteze (vyvrácení tvrzení) a dvě syntézy (shrnutí)), přeložen Vítězslavem Nezvalem
Opilý koráb – sentimentální povzdechnutí nad jeho společenským postavením; přirovnává se ke zbloudilé lodi, chce se zakotvit
Iluminace – básnická sbírka
Samohlásky – synestezie (pro každou samohlásku se mu vybaví barva), volí symboly, aby mátl
Oscar Wilde
angličan
Šťastný princ a jiné pohádky
Obraz Doryana Graye – próza, symbolismus, hlavní hrdina se zamiluje se do svého obrazu, ale zároveň se ho děsí – až on bude starý, bude mu obraz připomínat jeho mládí; přeje si, aby nestárl, což se mu splní – obraz stárne místo něj, projevuje se v něm Dorianův dekadentní život (ke kterému ho přivedl jistý sir Henry)
Ideální manžel – konverzační drama, pocity, dojmy
Reiner Maria Rilke
expresionismus
temné, spirituální básně
„mág senzibility“, „básník smrti“