čeští politici – Palacký, Borovský – byli buď umlčeni, nebo sami mlčeli
psali Národní listy, v nich byl publikován politický program
Rieger – sepsal program, chtěl rovnoprávnost, občanská práva
čeští poslanci říšské rady se roku 1863 rozhodli, že zahájí pasivní resistenci – neúčinná
politici se rozdělili:
1868 – položení základního kamene Národního divadla – peníze vybírány veřejnou sbírkou
1881 – dokončení stavby, premiéra; divadlo však vyhořelo ⇒ opětovné sbírky
1883 – znovupostavení
architektem Národního divadla byl Josef Zítek, ten postavil i Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech, Rudolfinum
Josef Schulz – Zítkův žák a spolupracovník, spoluautor Národního divadla, autor současného stylu
ND bylo vystavěno ve stylu novorenesance
Mikuláš Aleš – cyklus Má vlast
František Ženíšek – strop hlediště Národního divadla
Václav Brožík – monumentální historické výjevy v radnici
Julius Mařák, Vojtěch Hynajs – opona
Josef Václav Myslbek – sochy, alegorie, socha sv. Václava na Václavském náměstí
Bohuslav Schnyrch – trojspřeží nad průčelím národního divadla
Bedřich Smetana (Libuše, Má vlast, Z mého života …)
Antonín Dvořák (Z nového světa, Slovanské tance)
Zdeněk Fibich, Leoš Janáček
Ema Destinová
lid se scházel na památných místech, připomínali si slavnou minulost, prosazovali slovanství – zvyšovalo se národní sebevědomí
často zasahovala policie a vojsko – ranění, mrtví; Češi se však nevzdávali
císař nakonec souhlasil, že s Čechy bude jednat ⇒ fundamentální články (fundamentálky, 1871) – dohoda, základ pro česko-rakouské vyrovnání, kde byly stanoveny základní zásady samosprávného postavení
fundamentálky slíbily vlastní zemskou vládu, národnostní zákon (měl určovat, kde bude který úřední jazyk)
císař souhlasil, že se stane českým králem
Němci v Čechách proti fundamentálkám protestovali, obávali se, že ztratí v Čechách své výsadní postavení
kromě nich protestovali i Uhři – báli se, že by ztratili své výsadní postavení v Rakousku-Uhersku
čeští poslanci se toho zalekli, začli vést pasivní resistenci i na úrovni vnitřní – nechodili ani na český sněm
na sklonku 70. let poslanci, kteří předtím nezasedali ve sněmech, vstoupili do politiky, zahájili aktivní politiku
Národní strana svobodomyslná byla nekompromisní – nechtěla dělat ústupky
oproti tomu se Národní strana byla ochotná dohodnout – s Němci, Poláky, …; v politice podporovali vládu Eduarda Taaffa
Taaff byl ochoten dělat ústupky – jazyková opatření, rozdělení Pražské (budoucí Karlovy) university na českou a německou; na universitu začali přicházet mladí Češi (např. Masaryk)
této politice útupků, které mají pouze zacpat ústa, se říká drobečková politika
1890 – staročeši jednají s německými liberály na národnostním smíru
výsledkem byly punktace – návrh úpravy veřejné správy v Čechách podle národnostních kritérií – Čechy měly být rozděleny na německé a smíšené části (a žádné české) – vítězství Němců
když se to rozšířilo, byla česká veřejnost pobouřena, mladočeši to vzali jako politickou záležitost
v roce 1891 proběhly volby do Říšské rady, staročeši prohráli na plné čáře
staročeši se rozpadají
nejsilnější politickou stranou se stávají mladočeši (Národní strana svobodomyslná)
ekonomika Českých zemí patřila k těm nejrozvinutějším
lehký průmysl, např. cukrovarnictví, plátenictví (zpracovávání lnu), soukenictví (zpracování vlny), lihovarnictví, pivovarnictví, sklářský, keramický
těžký průmysl – Kladno, Teplicko, Mostecko, okolí Ostravy, Brno, Plzeň
doprava – železniční linky
František Křižík – zkonstruoval obloukovou lampu ⇒ osvětlení v několika městech (Písek, Jindřichův Hradec, Praha)
zvyšuje se počet dělníků, jsou vykořisťováni
sdružují se – svépomocné, vzdělávací, podpůrné spolky; F. Kampelík – družstevní záložny (spořili si do společné kasičky a v případě např. nemoci si mohli z kasy vybírat); Chleborád
v Praze vznikaly besedy – napůl politická sdružení
pak jsou i ryze politická hnutí – sociální demokracie; organizovali stávky, vydávali tisk
sociálně demokratické strany vznikaly ve všech okolních zemích
1878 – sjezd Českoslovanské strany sociálně dělnické, byl přijat program rakouských sociálních demokratů
sociálně demokratické strany se roku 1889 sdružily do Druhé internacionály; dohodly se, že budou mít společný program; na 1. května se zavedl Svátek práce
vznikla i Agrární strana – Antonín Švehla
Křesťansko-sociální strana, představitelem byl Jan Šrámek
Národně-sociální strana – Václav Klofáč
Realistická strana – Tomáš Garrigue Masaryk – filosof, sociolog
i v Čechách proběhl ekvivalent Dreyfussovy aféry – Hilsner (také Žid) byl obviněn z vraždy, Masaryk se za něj postavil
v různých oborech vznikají odborové organizace
1906 – vylepšení hlasovacího práva – rovné a tajné
Proces s omladinou – Rakousko-Uherská tajná policie měla propracovaný systém donašečů, ti museli mít výsledky; Mrva byl takovým donašečem, tlačili na něj a on si navymýšlel různé věci na nevinné lidi