Dýchací soustava
Funkce: přívod O
2, odvod CO
2
- plicní ventilace – přenos mezi vnějším prostředím a plícemi
- výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi
- tkáňové dýchání – oxydativní metabolismus – zpracování O2 v tkáních a orgánech
plicní ventilace je vnější dýchání, ostatní body jsou vnitřní dýchání
oběhová a dýchací soustava jsou na sobě navzájem závislé
řízení probíhá nervovou soustavou, centrum je v prodloužené míše
- horní cesty dýchací – dutina nosní, dutina ústní, jsou propojeny nosohltanem
hltan, hrtan
- dolní cesty dýchací – průdušnice, průdušky, průdušinky, plicní sklípky, plíce
plíce vznikají během embryonálního vývoje jako vychlípenina hltanu (z vnitřního zárodečného listu)
dutina nosní – nosní dírky přecházejí v choany, ty pokračují do nosohltanu
vnější nos – typický znak lidské populace
kost čichová (ca v úrovni kořene nosu; má v sobě drobné otvůrky, kterými procházejí čichové nervy), kost radličná
čichové centrum se nachází v čelním laloku
skořepy nosní – tři kosti v nose kryté prokrvenou sliznicí
sliznice nosní – vždy zvlhčená hlenem, ten je tvořen buňkami řasinkového epitelu
nosní sliznice je ještě zvlhčována slzami – přebytek slz při pláči stéká nosohltanem do dutiny nosní
hlen zachytává nečistoty, které se dostávají do nosu
v dutině nosní se vzduch ohřívá
vedlejší dutiny nosní – v kosti čichové, čelní, klínové; v horní čelisti
vedlejší nosní dutiny se mohou ucpávat
hltan–hrtan
horní částí dýchací trubice je hltan, ta se pak větví: hltan pokračuje dále jako součást trávicí trubice, hrtan pokračuje jako součást dýchací trubice
v místě, kde se hltan rozdvojuje, se nacházejí nosohltanové mandle
na hrtanu najdeme příštitná chrupavka (ohryzek, Adamovo jablko), je více viditelná u mužů
celý hrtan je vyztužen drobnými chrupavkami
epiglottis – hrtanová příklopka – zabraňuje vniknutí potravy do dýchací trubice; při jezení se zaklapne
v hrtanu je hlasivkové ústrojí – po stranách hrtanu se nacházejí hlasivkové vazy (hlasivky)
mezi hlasivkovými vazy se nachází štěrbina
při nádechu a výdechu se napínají svaly a mění se velikost štěrbiny
zvuk, který se vytvoří procházením vzduchu štěrbinou, putuje do rezonančních dutin (nosohltan, dutina nosní, dutina ústní), kde se mění v hlas
výška hlasu je dána hormony, délkou hlasivek a napnutím hlasivek
pouze člověk umí artikulovanou řeč, na jejím vzniku se podílejí rty, ruby, jazyk, horní a dolní patro
průdušnice:
délka: 10–15 cm
průměř: ca 2 cm
aby nedošlo ke slepení, je vyztužená chrupavkami (16–20), mezi nimi jsou hladké svaly
uvnitř trubice je řasinkový epitel, ty tvoří hlen, který zachytává nečistoty
průdušnice se dělí na dvě průdušky
průdušky, průdušinky:
průdušnice se rozdělují na průdušinky
mají průsvitné stěny
ovládány hladkými svaly
astma – křeč hladkých svalů
průdušky se zanořují do plic
plicní stopka – místo zanoření průdušek do plic
průdušinky se zanořují do plicních váčků
plicní váčky se skládají z plicních sklípků
v plicních sklípcích probíhá výměna O2 a CO2
dýchací plocha plicních sklípků je 80 až 120 m3
plíce – párový orgán skládající se z laloků – pravá má tři laloky, levá jen dva (kvůli srdci)
jsou tvořeny houbovitou, bohatě prokrvenou tkání
poplicnice – jemná blána na povrchu plic; není srostlá s hrudním koše
hrudník je vystlaný pohrudnicí
mezi poplicnicí a pohrudnicí je pohrudniční dutina, ta je vyplněna vodnatou tekutinou (ca 10–15 ml)
plíce jsou elastické
onemocnění dýchací soustavy:
- rýma – může být buď infekční (způsobena viry) nebo alergická (např. senná rýma)
- chřipka – virové onemocnění přenášené kapénkami
očkování proti chřipce – do těla se vpravuje oslabený vir
- katary dýchacích cest – infekční onemocnění způsobená viry nebo bakteriemi
diagnostika pomocí výtěrů (CRP vyšetření)
- zápal plic – nejčastěji způsobený pneumokokem
ucpávají se plicní váčky, narušuje se činnost plicních sklípků
- rakovina plic – nádorové onemocnění plic
až 80 % případů způsobeno kouřením
- tuberkulóza – způsobena bakterií mycobacterium tubeculosis
v pokročilém stadiu nemocný vykašlává krev
- cystická fibróza – postihuje dýchací a trávicí soustavu
způsobeno poruchou přenosu iontů
dědičné
projevuje se velmi častými infekcemi dýchacích cest
Mechanika dýchání
při dýchání se zapojí hrudník, vnější mezižeberní svaly, vnitřní mezižeberní svaly, bránice (sval oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní)
- nádech:
bránice se pohybuje nahoru
stahují se vnější mezižeberní svaly
existují dva typy dýchání: břišní (je dáno činností bránice, častější je u mužů), žeberní (je dáno činností mezižeberních svalů, častější u žen)
- výdech:
uvolnění a pokles bránice
uvolnění vnějších mezižeberních svalů, ale stáhnou se vnitřní mezižeberní svaly, tlačí se na plíce
fáze dýchání:
- zevní fáze – dochází k výměně plynů stěnou plicních sklípků mezi vzduchem a krví na základě difúze (vyrovnávají se parciální tlaky)
stěny plicních sklípků se krev buď upouští z plic nebo napouští do plic tak, aby se vyrovnaly tlaky
- přenos dýchacích plynů – probíhají reakce:
hemoglobin + O2 → oxyhemoglobin
hemoglobin + CO2 → karboxyhemoglobin
- vnitřní fáze – výměna O2 a CO2 mezi cévami a tkáněmi
můžeme měřit různé kapacity plic:
- vitální kapacita plic: 3 až 5 l vzduchu
vdechovaný objem: ca 2,5 l
dechový objem: ca 1 l
- celková kapacita plic: až 6 l
kapacita plic je ovlivněna trénovaností
dechová frekvence – počet dechů za jednu minutu, průměrný je ca 14 až 18 za minutu, při zátěži 30 až 50
dech – nádech + výdech
dechový objem – ca 0,5 l, při výkonu 2–3 l
obranné procesy dýchání:
- kašel – nastává při podráždění hrtanu, průdušnice nebo průdušek
kašláním se dráždivé látky odstraňují z dýchacích cest
dráždivé látky: hlen, prach, čpavé látky
- kýchání – při podráždění nosní sliznice
nervové činnosti dýchání:
centrum dýchání leží v prodloužené míše
čidla ze svalů a cév přenášejí informace do prodloužené míše, tam nastává zpracování – nastaví se potřebná frekvence a hloubka dýchání
výstup informací vede ke svalům a jednotlivým tkáním
při porodu se přestřihne pupeční šňůra, dítě má málo kyslíku; v prodloužené míše dojde k podráždění dýchacího centra a dojde k prvnímu nadechnutí
umělé dýchání