Smysly

receptory, čidla
funkce: přijímají podněty z vnitřního a vnějšího prostředí, třídí je a kódují ve vzruchy
dělení:

• exteroreceptory – přijímají podněty z vnějšího prostředí
• interoreceptory – přijímají podněty z vnitřního prostředí

receptory přijímají pouze nadprahové podněty – podněty určité intenzity (hned neucukneme, pokud položíme ruku na mírně teplé topení; topení by muselo být horké)
adaptace receptorů – nastává, pokud je smyslový orgán opakovaně dřážděn podnětem; receptor se „otupí“ a „zvykne si“ na podnět
analyzátor – čidlo, dostředivá dráha a centrum v mozku

Čich

je vnímán chemoreceptory – čichové buňky reagují na chemické podněty
v dutině nosní je čichová oblast – nejcitlivější část je v horní části dutiny nostní
čichová oblast se skládá z čichových buněk
čichová oblast je poměrně malá, čichové buňky jsou ale velmi citlivé
centrum čichu je ve spánkové oblasti mozku
čich je pro člověka vedlejším smyslem

Chuť

je vnímána pomocí chuťových pohárků – také chemoreceptory, umožňují zkoumat chemické složení potravy
chuťové pohárky ústí v chuťových papilách
jednotlivé části jazyka jsou jinak citlivé na jednotlivé chuti, tento rozdíl je však zanedbatelný (mýtus, že každá část jazyka vnímá jen jednu chuť, vznikl špatným pochopením nákresu)
centrum chuti je v temenním laloku

Kožní čidla

receptory nerovnoměrně rozložené v kůži
smyslové buňky reagující na dotek, tlak, změny teploty, bolest
dělení receptorů kožní citlivosti:

• mechanoreceptory – vnímají dotek a tlak
  jsou umístěny ve škáře a podkožním vazivu
  při podráždění vyvolávají hmatový vjem
  
• termoreceptory – tepelná a chladová tělíska nacházející se v kůži
  vnímají rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostředí
  podílejí se na termoregulaci těla
  
• receptory bolesti – nervová zakončení nacházející se v kůži a vnitřních orgánech
  každý člověk má různý práh bolestivosti
  chybí zde adaptace na podnět (opakovaná bolest nezpůsobí otupení čidel)

Proprioreceptory

nacházejí se ve svalech, šlachách; zaznamenávají pohyb svalů, …

Zrak

nejdůležitější smysl, vnímáme jím ca 3/4 vjemů
vidění je barevné a stereoskopické (díky dvěma očím můžeme vidět trojrozměrně a odhadovat vzdálenosti)
oko je umístěno v orbitě – očnici
bělima – blána na povrchu oka, má bílou barvu, u starších lidí žloutne kvůli ukládání tuku
v přední části oka bělima přechází v rohovku – čirá vrstva oka, neobsahuje cévy, obsahuje však mnoho nervů
cévnatka – obsahuje pigment, určuje barvu očí
duhovka – její hladké svaly ovlivňují rozšiřování a zužování panenky (zejména při reakci na světlo a tmu) – zornicový reflex – vrozený, rozšiřování a zužování duhovky je automatické
duhovka také obsahuje pigment a ovlivňuje tak barvu oka
řasnaté těleso
akomodační sval – tvořen hladkou svalovinou, obsahuje velké množství cév; je na něm zavěšená čočka, zaostřuje obraz (protahováním a zakulacováním čočky)
sítnice – vnitřní vrstva oka, je nervového původu (vznikla vyklenutím nervové trubice), je tvořena deseti vrstvami buněk
sítnice obsahuje dendrity, neurity a světločivné buňky – tyčinky a čípky, ty reagují na světlo (elektromagnetické záření o vlnové délce ca 400–750 nm)
sítnice také obsahuje světločivná barviva – rhodopsin, oční purpur
tyčinky: obsahují velké množství rhodopsinu, umožňují černobílé vidění (např. ve tmě)
čípky: umožňují barevné vidění; dělí se na tři skupiny rozeznávající modrofialovou, zelenou a červenou barvu
zkombinujeme-li všechny tři typy čípků, jsme schopni vnímat všechny barvy: bílá barva vznikne, pokud jsou všechny tři typy čípků podrážděné (stejnou intenzitou), černá naopak vznikne, pokud není podrážděný ani jeden typ, růžová = červená + modrá atd.
slepá skvrna – místo napojení nervů, neobsahuje žádné světločivné buňky
žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění, obsahuje pouze čípky
čočka je bikonvexní, je vyplněná tekutinou, obalená pouzdrem
sklivec – rosolovitá hmota uvnitř oka

Pomocná ústrojí oka

šest okohybných svalů hýbá celým okem
slzná žláza – tvoří slzy, které se hromadí v spojivkovém vaku
slzy vyplavují nečistoty, zvlhčují oční kouli, aby se nedřela o víčka (ve stáří se pak snižuje tvorba slz a oční koule může vysychat), mají také antibakteriální účinky
ze spojivkového vazu se pak slzy dávkují, přebytečné slzy se vypouštějí do dutiny nosní
víčka – mrkáním rozptylují slzy po oční kouli, chrání oči před nečistotami nebo oslněním
obsahují Meibomovy žlázy, které zabraňují přetékání slz
spojivka – blána, rozhraní mezi oční koulí a víčkem
řasy, obočí – zadržují pot, chrání před vnikem nečistot

Funkce očí

při průchodu světla čočkou dochází k jeho lomu, obraz se vytváří na sítnici
lidské oko má optickou mohutnost šedesáti dioptrií, u předmětů bližších než jeden metr je nutná akomodace čočky
s věkem schopnost akomodace čočky klesá: dítě zaostří na vzdálenost 7–10 cm, dospělý na 22 cm, šedesátiletý člověk až 1 m

Nemoci oka

• krátkozrakost, dalekozrakost – čočka není schopna akomodovat se na velkou resp. malou vzdálenost; paprsky se spojí buď před sítnicí, nebo až za ní
  
• astigmatismus – nerovnoměrné zakřivení sítnice, může způsobovat šilhání
  
• zelený zákal: dochází ke zvýšení tlaku v očích, může vést až k oslepnutí
  
• šedý zákal: čočka se zakaluje
  
• barvoslepost: daltonismus – jedinec nerozezná červenou a zelenou barvu, nemusí tedy rozeznat ani jejich kombinaci
  daltonismus se může prohloubit až v úplnou barvoslepost
  
• slepota: může být způsobena poškozením sítnice, rohovky nebo zrakového nervu
  
• ječné zrno: zánět mazových žláz v oku způsobený stafylokokem

Ucho

dělení: vnější, střední a vnitřní ucho

Vnější ucho

skládá se z ušního boltce, ten je celý (kromě ušního lalůčku) vyztužen chrupavkou
vnější zvukovod – vede zvukové vlny, jsou zde mazové žlázy a chlupy
vnější ucho je zakončeno bubínkem – vazivová blána, která se při nárazu zvukových vln rozkmitává

Střední ucho

v kosti spánkové
dutina vyplněná vzduchem
obsahuje tři kloubně spojené kůstky: kladívko, kovadlinka, třmínek
kladívko nasedá na bubínek
třmínek nasedá na oválné okénko vnitřního ucha
do středního ucha ústí Eustachova trubice – ta umožňuje vyrovnávání tlaku v uchu – při zívání, polykání

Vnitřní ucho

uvnitř ucha se nachází kostěný labyrint, uvnitř něj se nachází blanitý labyrint
blanitý labyrint je obklopen perilymfou, uvnitř blanitého labyrintu je tekutina endolymfa
uvnitř kostěného labyrintu se nachází hlemýžď, ten obsahuje Cortiho orgán
oválné okénko – je součástí Cortiho orgánu
hlemýžď s Cortiho orgánem je centrem sluchu
kostěný labyrint také obsahuje tři polokružné chodby, k nimž patří dva váčky: utriculus, sacculus
tří polokružné chodby a dva váčky dohromady tvoří rovnovážné ústrojí

Vnímání zvuku

zvuková vlna projde vnějším zvukvodem, narazí na bubínek, bubínek se rozkmitá, vzruch zvukovou vlnu přenáší na sluchové kůstky, třmínek rozkmitá oválné okénko Cortiho orgánu
oválné okénko Cortiho orgánu má na povrchu smyslové buňky, ty obsahují vlásky
při nárazu zvukové vlny jsou vlásky podrážděny, vzniká vzruch, sluchový nerv vede zruch do CNS
centra sluchu jsou ve spánkových lalocích
perilymfa a endolymfa se také rozkmitají
lidské ucho je schopno vnímat zvuk o frekvenci 16 Hz až 20 kHz
hlasitost se udává v decibelech (dB), je relativní k 0 dB (nejnižší hlasitost, kterou je lidské ucho schopno vnímat), šepot má kolem 30 dB, řeč kolem 65 dB, diskotéka/klub kolem 100 dB
dlouhodobé vystavování se hlasitým zvukům (> 90 dB), popř. krátkodobé vystavování se ještě hlasitějším zvukům (140 dB) může vést k poškození sluchu

Poruchy sluchu

• nedoslýchavost – příčiny: poruchy vnějšího zvukovodu, porušení bubínku, zánět středního ucha, poškození Cortiho ústrojí (u lidí, kteří celoživotně pracují v hlučném prostředí), poškození sluchového nervu, poškození sluchového centra
  kochleární implantát – je zabudován do ucha, nahrazuje sluch; záleží však na důvodu poškození sluchu; je považován za endoprotézu

Vnímání polohy a pohybu

základem je mozeček
mozeček je náchylný k ovlivnění toxickými látkami (např. ethanol)
ústředí rovnováhy leží ve dvou váčcích – utriculus a sacculus
váčky jsou vyplněny rosolem, smyslové buňky jsou umístěny v tomto rosolu, na povrchu buněk jsou chloupky
ve váčcích jsou také otolity – CaCO₃
působením gravitace se otolity přesypávají, čímž podráždí smyslové buňky, podráždení jde do spánkového laloku. který na změnu polohy reaguje
polokružné chodby něco způsobují
při nahnutí hlavy ampuly rozkmitají endolymfu a perilymfu, ty pak rozhoupají rosolovitou hmotu v utriculu a sacculu
při nadměrném podráždění statokinetického centra je vyvolána závrať; také je tak vyvolána kinetóza (nevolnost v dopravním prostředku)