Světový romansismus

počátek: Velká francouzská buržoazní revoluce (1789)
konec: 1848
etymologie od slova román – středověké dílo psané národním jazykem
romantismus – siřší vymezení: označení životního postoje, jedinec touží po svobodě; užší vymezení: označení literálního směru
antiteze – subjektivně prožívaný rozpor; dva rozpory – jedinec × společnost (radikální postoj), jedinec × své ideály

• pasivní postoj – hrdina se stáhne do sebe, utíká do přírody, války, minulosti
  
• aktivní postoj – silný jedinec se vzepře

autostylizace – autor se stylizuje do nějaké postavy, prožívá totéž, co postava
většina děl je lyricko-epická
typický útvar je poema – lyricko-epická skladba psaná veršem, do děje jsou vloženy popisné pasáže a úvahové (reflexivní)
spleen, chandra – označení rozervaného, rozpolceného, nejistého rozpoložení autorů
hrdina je individuální, vyjímečný, zvláštní; často je to šlechtic, poutník, loupežník; utíká od problému
hrdina je muž, většinou se nevyvíjí
jedinec utíká do přírody, do historie, někdy chce zemřít – souboje, války; útěk do snů

Francie

Viktor Hugo

1802–1885
Legenda věků – rozsáhlý básnický cyklus, věnuje se vývoji lidstva
Cromwell
Chrám Matky Boží v Paříži – Quasimodo
Ubožáci – někdy známé jako Bídníci

Stendhal, Henry Beyle

1783–1842
Červený a černý (1830) – Julián Sorel; román ztracených iluzí; hrdina se dostane přes známosti a přes postele na vysoké postavení, ženy se na něj domluví a on nakonec skončí na šibenici

Alexandre Dumas

Tři mušketýři – znaky: láska, rozdělení dobré vs. zlé
Hrabě Monte Christo

Alfréd de Musset

Zpověď dítěte svého věku

Anglie

místo zrodu romantismu

George Gordon Byron

Childe Heroldova pouť (1522)
byronismus – hrdina prožívá antitezi, ale místo, aby se uzavíral do sebe, projevuje rozpor navenek
autostylizace

Percy Byssche Shelly

Odpoutaný Prométheus – lyricko-epická báseň
titanismus – jedinec se vzepře útlaku

Walter Scott

Srdce Edinburgh – 1818
Ivanhoe
píše historické romány – rytíři

Rusko

Puškin

Evžen Oněgin

poéma – lyrickoepický útvar
postava zbytečného člověka – inteligentní, bohatý, znuděný člověk
zrcadlení – postava dvě sestry a jejich mužské protějšky; postava Oněgina je na začátku se stejně cynická a přelétavá jako Olga, postava Lenského je stejná jako Tatiána
prvky realismu – postava Oněgina se vyvíjí, hlavní postava je žena
oněginská strofa – speciální forma verše – 14 veršů ve čtyřstopém jambu; schéma ababccddeffegg

Piková dáma

hlavním námětem je hraní karet

Lermontov

Hrdina naší doby – zbytečný hrdina: Pečorin

Démon

poema
hlavní hrdina je démon
démon se zamiluje do kyrgiské princezny Tamary, nemůže ji políbit, protože by zemřela

Nikolaj Vasiljevič Gogol

je realista, i když psal v období romantismu
Revizor
Mrtvé duše

Polsko

mesianismus – Poláci se cítí být spasitely – Polský národ svým utrpením vykoupí ostatním svobodu; Polsko nebylo (bylo rozděleno mezi Rusko, Německo, Rakousko-Uhersko)
neřeší problémy jednotlivců – řeší problémy národa
Mickewicz – psal o území Litvy, řeší rozpor
Konrád Wallenrod

Německo

Bratři Grimmové (Jacob a Wilheim)

sbírali ÚLS a upravovali v duchu romantismu
Sněhurka, Červená karkulka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka, Popelka, Brémští muzikanti, Dupynožka, Tři přadleny, Bělinka a Růženka

Heine

Kniha písní (Lorelei

Novalis

(pseudonym)
Hymny noci – touha poznat

USA

Edgar Allan Poe

zakladatel detektivky
tam, kde neuspějí policisté, uspěje detektiv
horrorry
Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo (analytické povídky), Havran a jiné básně, Filosofie básnické skladby
Havran – refrém (nevermore / víc už ne), kakofonie, kontrast, smrt
Filosofie básnické skladby – přemýšlí nad účinkem básně na čtenáře; popisuje, jakým způsobem napsal Havrana