Národní obrození

1775–1848
Národní obrození končí rokem 1848 – buržoazní revolucí
Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku
její nástupce, Josef II., provedl některé reformy – zrušení nevolnictví (Češi se mohli stěhovat), toleranční patent
tři fáze:

Spory mezi obrannou a útočnou fází

Obranná fáze

generace Dobrovského
šlo o zdokumentování češtiny – nevěřilo se, že se čeština někdy rozšíří
jednotlivci
klasicismus a osvícenství, empirismus (filosofický směr, víra v zkušenosti, v to, co se dá popsat)
skeptici
slovníky – zaznamenání slov, německo-český slovník (k německým slovům hledali český ekvivalent)
vydávají almanachy – soubor textů něčím spojené – jsou psané česky a jsou výchovné (Thám, Puchmajer)
nakladatelství – Kramerius, vydával české texty, tisknul pohádky, kalendáře, noviny
divadlo – chtěli zaujmout lidi

Útočná fáze

generace Jungmannova
snažili se rozšířit češtinu do všech oblastí
vrstva inteligentů
preromantismus – věří v češtinu, navzdory racionalitě
optimisti
program – vytvářejí nová slova (rostlina, nerost), přejímají slova z jiných slovanských jazyků (polština) a starých památek (bible Kralická)
poezie – slovanská vzájemnost (nebrali se jako Češi, ale jako Slované – čeština byla nářečí slovanského jazyka; rusofilství; Kollár, Šafařík), ohlasová poezie (poezie napodobující ústní lidovou slovesnost; Čelakovský)

Spor o pravost rukopisů

Rukopis královédvorský – 1817, údajně z 13. století, epické skladby, lyricko-epické, lyrické
Rukopis zelenohorský – 1818, 9. století, Libušin soud
to, že tyto texty jsou falsifikáty, se ukázalo až na konci 19. století – pravost zkoumali Gebauer, Masay, Goll, Hostinský, Vlček
tyto rukopisy ukázaly na to, že máme své památky, probudily nadšení
autoři: Václav Hanka, Josef Linda
apologetická fáze odmítá pravost rukopisů – ad fontés, kriticismus
ofenzivní fáze pravost rukopisů přijímá – posílení sebevědomí, naplnění touhy, nadšení

Spor o češtinu

apologetická fáze – nevěří v budoucnost, vytváří slovník německo-český, zachycuje stav češtiny
ofenzivní fáze – optimisté, vytváří slovník česko-německý, Jungmann – slovesnost; funkční obohacování slovní zásoby – z historie, polštiny, nová slova

Spor o prozódii

(spor o verš)
apologetická fáze – sylabotónický verš (přirozený verš je takový, kde se střídá přízvuk – en-ten-tý-ky-dva-špa-lí-ky, …)
ofenzivní fáze – časomíra – střídá se krátká a dlouhá slabika a přízvuk

Pojmy

slavistika – věda o Slovanech, v tomto období je typickým znakem zájem o Slovany, kulturu, historii, tradice, jazyk
kriticismus – první fáze je odmítá, neboť jsou kritičtí
skepticismus – v první fázi byli skeptičtí vůči rozvoji češtiny a chtěli ji zapisovat
almanach – soubor textů, které ještě nebyly vydány, od různých autorů; v první fázi vydávali almanachy, protože více toho udělat nemohli; v druhé fázi už psali vlastní básně
divadlo – prostřednictvím divadla budou rozšiřovat češtinu
slovanská vzájemnost – cítili se být jedním velkým Slovanským národem, byli rusofilové
časomíra – střídání dlouhých a krátkých slabik
ohlasová poezie – poezie napodobující ústní lidovou slovesnost
apologie – obrana, obrana českého jazyka

Osobnosti

Josef Dobrovský

představitel první generace
Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809) – psáno německy (neměl ještě českou terminologii)
Základy jazyka staroslověnského (1822) – psáno latinsky
Německo-český slovník (1802, 1821) – německy
Dějiny české řeči a literatura (1792) – německy
Česká prozódie (1795) – odhaluje sylabotónický verš

Josef Jungmann

překládal Miltona, Goetheho – chtěl ukázat, že čeština má stejné vyjadřovací schopnosti
Slovník česko-německý (1835–1839) – pětidílný
Rozmlouvání o jazyce českém (1806)
Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu (1820)
na češtinu se díval optimisticky

František Palacký

1798–1876
Časopis Českého muzea (1827)
Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě – 1836–1848 – německy, 1848 česky; končí nástupem Habsburků – 1526
nacionální postoj k češtině

Pavel Josef Šafařík

1795–1861
Slovanské starožitnosti (1837) – Slovanská ÚLS – písně, básně, …

František Ladislav Čelakovský

1799–1852
Ohlasy písní ruských (1829) – napodobují ústní lidovou slovesnost
Ohlasy písní českých (1839)

Jan Kollár

Slávy dcera (1821, 1824, 1831, 1853) – velké množství částí, sonety
používá znělky – skupiny hlásek, které „zvonivě zní“
předzpěv – psán časomírou