Revoluční hnutí v první polovině 19. století

liberalismus:

• ekonomický pohled – kapitalismus volné soutěže, stát nereguluje podnikání
  rovné podmínky
  
• politický pohled – volnější přístup, rovná práva, svoboda myšlení, projevu, vyznání

demokratické hnutí – bojovalo za právo, aby se každý občan bez ohledu na majetek mohl podílet na politickém rozhodování (mohl volit a být volen)
nacionalismus – v rozumné míře to je vlastenectví, v extrému už to je nacismus, šovinismus
v duchu nacionalismu bojovaly utlačované národy
sociální hnutí – ve středu jeho zájmu je společnost, má za cíl napravení sociálních křivd
utopický socialismus – v jeho čele byli Saint Simon, Fourier, Owen; jejich cíle byly neuskutečnitelné
Proudhon – v ideální společnosti je malovýroba, kde se všichni domluví
Karl Marx, Friedrich Engels – dělníci společně s podnikatelem něco vydělají, dělníci dostanou jen tolik, aby se uživili, zbytek shrábne, ukradne podnikatel; to je prý špatně a má se proti tomu bojovat
komunismus – výrobní prostředky mají patřit lidu (zestátnění), toho se musí dosáhnout třídním bojem (dělnické třídy (proletariátu) proti buržoazii), tímto nesmiřitelným bojem se musí dosáhnout diktatury proletariátu
v Anglii vznikají odborová hnutí

• Německo
  1817 – výročí 300 let od vystoupení Martina Luthera; demonstrace studentů, profesorů
  ve 30. letech proběhly další demonstrace při dalších slavnostech
  všechny demonstrace byly potlačeny Svatou aliancí
  
• Španělsko, Portugalsko, jejich kolonie – v koloniích v Latinské Americe se lidé bouřili, král tam chtěl vyslat vojsko, aby bouře potlačili
  naštvané obyvatelstvo toho využilo pro rozpoutání vzpoury, ta byla potlačena Svatou aliancí
  
• Itálie – sever patří Habsburkům, jih Bourbonům
  Italové se chtějí sjednotit, musí se scházet tajně – spolek carbonáři
  ve 30. letech vzniká liberální hnutí Mladá Evropa – ta má různá „podhnutí” – Mladá Itálie, Mladé Německo
  
• Balkán – v Řecku se podařilo hnutí a byla vyhlášena nezávislost
  masakr na ostrově Chios – Řekové byli pobiti Turky
  
• Rusko – roku 1825 nastoupil Mikuláš I., hned toho roku proběhlo děkabristické povstání (děkábr – prosinec)
  i v Rusku existovali revolucionáři a tajné spolky, ti ale nepovstali – v Petrohradě povstali (někteří) carští důstojníci a vojáci – odmítli poslušnost a pokusili se o převrat
  řekli, že novému carovi neodpřísáhnou poslušnost, pokud neslíbí alespoň smlouvu
  nezapojili ale rolníky a obyvatelstvo, byli izolováni, povstání bylo brutálně potlačeno zbytkem vojáků, 5 důstojníků bylo popraveno, ostatní byli vyhnáni na Sibiř
  mezi prostými lidmi se o děkabristech nemluvilo, inteligence (spisovatelé, myslitelé – Puškin, Lermontov, Gogol) se toto povědomí snažila (neoficiálně) šířit
  

ve 30. letech došlo k druhé vlně, ta byla organizovanější

• Francie – roku 1824 na trůn nastoupil Karel X. – pořádně zavedl absolutismus, zrušil ústavu, rozpustil parlament
  roku 1830 došlo k povstání – Pařížané (a dále i obyvatelé jiných měst) se bouřili, republikáni agitovali
  v červenci roku 1830 byly v Paříži postaveny barikády, byl dobyt královský palác, Karel X. byl vyhnán, byla ustanovena konstituční monarchie (ústava opět vstoupila v platnost)
  této revoluci se říká červencová revoluce
  lidé na trůn povolali Ludvíka Filipa – ten vládl volněji, zavedl ústavní vládu, přesto probíhala další povstání – roku 1832, 1843
  
• Belgie – na Vídeňském kongresu bylo určeno, že bude součástí na Nizozemské království
  dříve tam byl katolismus, teď jim byl vnucován kalvinismus
  většina obyvatel mluvila francouzsky, byla jim vnucována holandština
  v červenci 1830 v Bruselu proběhlo povstání, mezinárodní kongres jim opět uznal nezávislost
  zavedli si vlastní ústavu, v té době nejliberálnější
  
• Polsko – stále bylo rozděleno na tři díly, největší část Polska byla připojena k Rusku – probíhala rusifikace
  v listopadu 1830 proběhlo ve Warszavě povstání vojenských žáků – vyhnali ruské úředníky, prohlásili cara za sesazeného
  car ale poslal armádu, roku 1831 bylo povstání potlačeno, následovaly popravy, vyhnání na Sibiř
  mnoho lidí uteklo – do Francie, Českých zemí
  persekuce pokračovaly – byla zrušena autonomie, Poláci nesměli mít své vojsko, zrušení university, středních škol, daleko více probíhala rusifikace
  
• Itálie – stále se snaží osvobodit – na severu od Habsburků, na jihu od Bourbonů
  snaží se i sjednotit
  ve 30. letech proběhlo několik povstání, všechna byla potlačena (často Svatou aliancí)
  i Itálie se přidává do organizace Mladá Evropa jakožto Mladá Itálie
  byl vydán článek Il Risorgimento – podle něj se jmenuje celé hnutí pro sjednocení Itálie
  na severu a západě v oblasti Piemonte bylo Sardinsko-piemontské knížectví vládla jediná italská dynastie – savojská
  Camillo Cavour se snažil sjednotit Itálii pod vládou savojské dynastie
  
• Anglie – vznikají zde tzv. Trade Uniony, jakási odborová hnutí bojující za zvýšení mezd, zkrácení pracovní doby
  vyvíjí se i další hnutí – chartistické hnutí, název podle Charty lidu – 1837, chtěli všeobecné volební právo pro občany, zrušit majetkového censu (může volit jen ten, kdo má určitý majetek), tajné volby
  Irsko se snaží odtrhnout – hnutí repeal
  

Revoluční rok 1848

vyvrcholení revolučních snah
lidé byli nespokojeni s politickým uspořádáním
Italové se chtěli sjednotit, Němci také
Češi, Maďaři, Poláci se chtěli osamostatnit
k tomu ještě přispěla krize v Anglii
roku 1846 bylo sucho, neúroda, nákaza brambor
existovala dvě centra, odkud se hnutí šířila – Paříž a sever Itálie (Neapolsko)

• Itálie – nepokoje na Sicílii, Neapolsku
  březen – povstání v Milánu, Lombardii
  svrhli vládce
  Toskánsko – vyhlášena republika
  Řím – vyhnán papež, vyhlášena Římská republika
  Benátky – vyhlášena Republika sv. Marka
  Giuseppe Mazzini – působil na severu Itálie, chtěl vyhnat Habsburky, účastnil se hnutí Mladá Itálie
  Giuseppe Garibaldi – také se účastnil hnutí Mladá Itálie, měl zkušenosti z Jižní Ameriky
  společně se snažili vybojovat samostatnost
  
• Francie – je sice konstituční monarchie, u moci jsou ale podnikatelé, bankéři, velkostatkáři
  proti podnikatelům, bankéřům, …, ale i politikům se vytváří opozice – chtějí volební reformu, více volebních práv
  veřejné schůze by byly rozehnány, proto svolávají banquety – soukromé oslavy (např. narozenin), na které pak přichází revolucionáři
  na 20. dubna 1848 byl do Paříže svolán banquet, vědělo se, že je revoluční, byl zakázán; pak dělníci povstali
  
  bojovalo se na barikádách
  panovník Ludvík Filip uprchl
  monarchie (opět) padla
  byla nastolena tzv. druhá republika
  uskutečnily se volby – vyhrály strany podporující monarchii (i když v koalici s liberálními stranami), nechtěly řešit sociální problémy
  v červnu 1848 proběhlo další povstání nižších a středních vrstev, opět se bojovalo na barikádách
  byla trochu změněna ústava, byl volen prezident (a to na 4 roky)
  prvním prezidentem byl zvolen Ludvík Napoleon Bonaparte, synovec Napoleona Bonaparte
  v roce 1851 se prohlásil prezidentem s neomezenou mocí na 10 let, roku 1852 pak provedl státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III.
  Francie je až do roku 1870 císařstvím – druhé císařství
  Napoleon III. nechal o své vládě hlasovat lid (plebiscitem – lidovým hlasováním), získal prý naprostou většinu
  Napoleon III. využil legendy svého strýce
  vládl neomezeně – policejní diktatura, teror vůči politickým odpůrcům
  později se situace zklidnila, začal vládnout trochu liberálněji
  uplatňoval politiku cukru a biče – na jedné straně dělal drobné ústupky, na straně druhé pak utužoval
  opíral se o ty nejbohatší, armádu, církev, byrokracii
  tomuto typu vlády se říká bonapartismus
  Napoleon III. si pozval Hausmana, ten nechal vybudovat a přestavit část Paříže – široké bulváry
  
• Německo – je to rozdrobený stát o ca 30 menších státech (např. Prusko, Rakousko)
  v Berlíně (hlavním městě Pruska) proběhlo v březnu 1848 povstání, bojovalo se na barikádách
  vyhrála tam liberální strana, ta slíbila vypracovat novou ústavu, sjednotit Německo
  jednalo se ve Frankfurtu nad Mohanem
  z asi ročního jednání vzešly dvě koncepce:
  
  • velkoněmecké řešení – aby Německo mělo velkou plochu, obsahovalo rozsah SŘŘ (i České země)
  • maloněmecké řešení – pouze německé státy v čele s Pruskem
  německý stát byl vyhlášen, císařskou korunu nabídli pruskému panovníkovi Fridrichovi Vilémovi IV.
  ten korunu odmítl, protože mu byla nabízena revolučním parlamentem
  Německo stále nebylo sjednoceno
  
• Habsburská monarchie – mnohonárodnostní stát – Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Maďaři, Slovinci, Chorvati, Italové, …
  nejvíce bylo Slovanů, ale nadvládu měli Němci a Maďaři
  revoluce probíhaly v hlavních městech všech území
  
  • Čechy – v březnu 1848 se ve Svatováclavských lázních sešli pražští občané (obrozenci), kteří sepsali petici císaři
    požadovali zrovnoprávnění češtiny s němčinou na úřadech a ve školách
    chtěli uznat jednotu zemí Koruny české a vytvořit z nich jeden celek
    žádali zavedení městské samosprávy, zrušení roboty, zlepšení lidských práv
    císař jim odpověděl, ale dosti vyhýbavě
    sepsali druhou petici, císař 8. dubna odpověděl Kabinetním listem – souhlasil se zrovnoprávněním češtiny, k ostatním věcem se prý měli vyjádřit obyvatelé zúšastněných zemí
    vytvořili národní výbor
    začaly vznikat ozbrojené sbory, národní gardy
    všichni nebyli jednotní v názorech, revoluční tábor se rozdělil na:
    
    • liberály – Palacký, Borovský
      chtěli dohodu
    • radikální demokraty – Josef Václav Frič, Karel Sladkovský, Karel Sabina
      měli sociální požadavky, chtěli zrušit robotu bez jakékoli náhrady
    na našem území bylo ale i mnoho Němců – nejen v pohraničí
    ti byli pozváni na frankfurtský sněm (který řešil sjednocení Německa), pozván byl i např. Palacký, který odmítl (byl rozhodně proti připojení k Německu)
    vytváří se koncepce – austroslavismus, řeší postavení Slovanů v Habsburské monarchii
    autorem této myšlenky je Palacký
    chtěl federativní uspořádání s posílením pozic Slovanů
    v červnu 1848 probíhal slovanský sjezd, předsedou byl Palacký, mluvil i Šafařík
    mluvilo se o austroslavismu a panslavismu – „všeslovanství”
    slovanský sjezd byl jakousi protiváhou frankfurtskému sněmu
    v únoru na svatodušní svátky v Praze probíhala mše, pokojný průvod
    tehdejší generál Windischgrätz tento průvod napadl
    vypukly boje na barikádách, ty trvaly 6 dní; mnoho mrtvých a zraněných
    
  • Vídeň – proběhlo povstání, byl vyhnán diplomat Metternich
    poté probělo další povstání, chtěli zrušení roboty
    v říjnu chtěli z Vídně poslat vojáky na potlačení vzpoury Maďarů, vídeňský lid to odmítl, proběhlo další povstání
    v listopadu 1848 přesídlil panovník a říšský sněm do Kroměříže, tam připravovali novou ústavu
    v Olomouci pak Ferdinand Dobrotivý abdikoval, na jeho místo byl zvolen František Josef I. jako císař „z boží milosti” (neomezený ústavou)
    sněm v Kroměříži byl rozpuštěn, připravovaná ústava nevstupuje v platnost
    Výsledek: změna panovníka, zrušení roboty a poddanství
    
  • Uhry – revoluční hnutí bylo bouřlivé
    v čele stál Lajos Kossuth
    vše bylo potlačeno, v roce 1849 byli poraženi u města Villagos