Umělecké směry 18. století

klasicismus, empír, romantismus, historismus, biedermeier

Klasicismus, empír

vychází z antiky
kontrast k přebujelému baroku a přeplácanému rokoku
přímé linie
empír – císařský sloh, poslední fáze klasicismu
empír se soustředil i na užitné umění
nábytek – zvířecí nohy
ebenové dřevo
bílá a zlatá barva
sloupy, tympanon
Kostelec nad Orlicí, triumfální oblouk v Paříži, Lednice, Braniborská brána v Berlíně
malíři – Louis David, Goya
sochaři – Antonio Canova (Amor a Psyché)
architekti – Mansard (mansardy – okna se stříškou), Le Nôtre
hudebníci – Mozart, Heiden, Beethoven, Jan Křtitel Vaňhal

Romantismus

není to jen styl, ale i životní postoj, způsob života
důraz na emoce
hrdina utíká před realitou a problémy, často do minulosti a snů
reakce na dlouhé války, strádání, smrt
vyjádření frustrace
návrat do minulosti – vyhledávání starých památek, minulost je idealizována; oblíbenou dobou je rytířský středověk
buřičství
ve výtvarném umění se objevují vysněné fantazie
navracejí se k nábožeství
přechod k určitému individualismu
architektura se vrací k předchozím stylům, vznikají novo- a pseudo- styly
francouzská gotika, anglická gotika
anglický park – volná příroda
orient, exotika
altány, pavilony, akvadukty, minarety, skleníky
v duchu purismu (snahy o očištění, navrácení k původnímu a čistému) lidé jako Josef Mocker navracel přestavované památky do jejich původní podoby – např. Karlštejn
dostavba Katedrály sv. Víta
v malířství a sochařství se projevuje příroda a minulost
malíři, sochaři – Delacroix, Mánes, Navrátil
skladatelé – Chopin, Wagner, Schubert

Biedermeier

měšťané
poklidný křesťanský život
vychází ze stejného životního postoje jako romantismus, narozdíl od něj neutíká od problémů, člověk se smířil se svým údělem