finanční tíseň panovníka donutila, aby na květen 1789 svolal stavovské shromáždění s cílem zavést nové daně – potřeboval k tomu souhlas stavovského shromáždění
zástupci třetího stavu (zejména inteligence) začali sepisovat sešity stížností – co který statkář nebo církevní hodnostář udělal špatného
třetí stav si začal volit zástupce (soudce, novináře)
chtějí přijet na stavovské shromáždění a daně odmítnout
Ludvík XVI. nechtěl ustoupit v požadavcích na zvýšení daně ani ve své vládě
17. června 1789 se třetí stav prohlásil národním shromážděním – činili si nárok na určování daní
chtěli sepsat ústavu, kterou by omezili absolutistickou moc
chtěli občanské svobody, rovnost před soudem
panovník je prohlásil samozvanými, ale hájili se tím, že zastupují naprostou většinu obyvatel
Ludvík XVI. zavřel sněmovnu, ale národní shromáždění se sešlo a přisahalo, že ústavu vypracují
ke třetímu stavu se do národního shromáždění přidali i církev a šlechta
panovník nakonec musel ustoupit a národní shromáždění oficiálně uznat
došlo k pokroku při hlasování – zatímco při stavovském shromáždění měl každý stav jeden hlas (přičemž třetí stav zastupoval daleko větší skupinu lidí a měl by mít daleko více hlasů), v národním shromáždění byly hlasy dle hlav
14. července 1789 pařížský lid povstal a dobyl Bastillu, toto datum je považováno za začátek revoluce
Bastilla bylo státní vězení a symbol absolutismu, mnoho politických vězňů v ní ale nebylo (spíše různí podvodníci atd.)
lid hlavně potřeboval munici, chtěl také pomoci národnímu shromáždění
z Paříže se revoluce rozšířila dál – do menších měst, na venkov
vytvořili si nějaké symboly – trikoloru (modrou, bílou, červenou), motto (Svoboda, rovnost, bratrství)
měli národní gardu, v jejich čele stál markýz La Fayette
na začátku revoluce proběhla emigrace royalistů – lidí podporujících starý režim
v srpnu 1789 národní shromáždění zrušilo starý režim – bylo zrušeno poddanství, šlechtická privilegia a tituly, daně se měly platit podle příjmů, neměly se platit desátky, byla zrušena privilegia cechů
také v srpnu 1789 byla vydána deklarace základních práv člověka:
rovnost, svoboda, vlastnictví, bezpečnost před útlakem, odpor proti útlaku
veškerá moc spočívá v lidu
vysvětluje svobodu
zákony mají zakazovat pouze věci, které škodí společnosti
zákony mají být rovné pro všechny
presumpce neviny (každý člověk je považován za nevinného, dokud se neprokáže opak)
svoboda názoru, slova, projevu, vyznání
rovnoměrné daně
tato deklarace dala základ ústavám různých zemí (i dnes)
národní shromáždění se mění v ústavodárné národní shromáždění – pracují na ústavě
první revoluční ústava byla vydána roku 1791
Francie je konstituční monarchií – v čele je pořád král (Ludvík XVI.), ten je omezen ústavou a dalšími orgány
důsledně je oddělená moc zákonorádná, soudní a výkonná
zákony tvoří poslanci, král může zákony pouze odročit (ne rušit ani vydávat)
volit mohli jen bohatší muži – jen 4 milióny mužů
jen ten, kdo platil vyšší daně, mohl být členem národní gardy
změny v oblasti administrativy – byly zrušeny provincie, Francie byla rozdělena na departmenty; soudnictví, armáda
církev a duchovenstvo byly pod kontrolou státu – byly rušeny kláštery, arcibiskupství; papež ztratil autoritu
je zabírán majetek církve
po vzniku ústavy se ústavodárné národní shromáždění mění v zákonodárné národní shromáždění
názory se začaly dělit
v červnu 1791 se král se svou rodinou pokusil utéct – vadily mu události, nechtěl být figurkou, obával se o svůj život
utíkali v přestrojení, ale byli poznáni a zajati
byli navráceni do Paříže, ztratili postavení, museli odpřísáhnout věrnost ústavě
ostatní země (Prusko, Rakousko) se bály, že revoluce by se mohla rozšířit i do dalších zemí
roku 1792 vypukla válka revoluční Francie s koalicí protifrancouzských zemí
na začátku byla francouzská armáda porážena – mnoho schopných generálů dříve emigrovalo, dobrovolníci byli často nezkušení
byla složena i francouzská hymna – La Marseillaise
na trůně je zatím stále král
bylo obecně povoleno volební právo pro muže
z národního shromáždění se stává národní konvent
21. září 1792 se z monarchie stává republika, čímž končí první fáze VFR
pro vznik republiky bylo zapotřebí novou ústavu
král už nebyl potřeba
druhá fáze – 1792 až 1794
i v konventu vznikaly kluby – převahu měla pravice (girondisté)
právě rozdělení pravice–levice vzniklo v této době dle místa k sezení
levice – jakobíni
pravice – girondisté
střed – chvílemi hlasovali pro stejnou věc jako levice, pak jako pravice
v lednu 1793 byl popraven Ludvík XVI., v září 1793 pak i Marie Antoinetta, v roce 1795 pak zemřel i následník (i když ne popravou)
v této době se používala gilotina – tu Francouzi nevymysleli, ale zdokonalili
to v Evropě vyvolalo bouřlivý ohlas – mocnosti se spojily proti Francii
revoluce měla i vnitřní nepřátele – royalisté, . . .
zhoršení ekonomické situace – hlad, inflace
začaly se objevovat extrémně radikální skupinky
v červnu 1793 Pařížané povstali proti girondistům, zatkli je a popravili – a to bez soudu, důkazů – tím popřeli svou vlastní ústavu a deklaraci práv a svobod
této situace využili jakobíni, kteří se chopili moci
nastalo období jakobínské diktatury
v čele jakobínů stál Robspierre
jakobíni připravovali novou ústavu – ta byla velice radikální a sociální (kromě základních lidských práv zajišťovala i právo na práci, sociální podpory)
zrušili zbytky feudálních dávek
prodávali půdu, kterou konfiskovali emigrantům
zákon o všeobecném maximu – nařídili maximální cenu některého zboží
vydali dekret proti lichvě (půjčce na vysoký úrok), dekret proti spekulaci – lichva či spekulace byla trestána smrtí
založili výbor pro veřejné blaho – ten rozhodoval téměř o všem, v čele byl opět Robspierre
výbory bezpečnosti, výbory bdělosti – vyhledávání a trestání (i bez soudu) skutečných i domnělých nepřátel, majetek popravených byl konfiskován
během této krátké doby bylo popraveno ca 30 000 lidí
ovzduší strachu
jakobíni považovali svůj teror za správnou věc, museli bránit svůj systém
byli proti církvi – prosazovali sice víru k nějaké vyšší bytosti, ale jako náhradu za jiná náboženství
byl zaveden nový letopočet (místo od narození Krista se počítalo od začátku VFR), místo týdnů se počítalo na dekády, byly přejmenovány měsíce
byla zavedena všeobecná branná povinnost, vyhlášena mobilizace
podařilo se odrazit vpád cizích vojsk, zvítězili u města Toulon – tam se jako dobrý vojevůdce prokázal tehdy ještě neznámý Napoleon Bonaparte
svými kroky a terorem ztratili jakobíni podporu
9. července 1794 byl Robspierre popraven (bez soudu) – tomu se říká thermidorský převrat (kde thermidor byl nový název pro červenec)
moci se chopili thermidoriáni – podnikatelé, zbohatlíci
končí druhá fáze revoluce
nastává třetí fáze (1794–1799)
thermidoriáni vytvořili opět novou ústavu – bylo zrušeno všeobecné volební právo (opět byla nějaká hranice majetku)
zrušili maximum, neomezovali hospodářství, což bylo vzhledem k chaosu a zmatku spíše negativní
thermidoriáni si nezískali příznivce
v zahraniční politice Francie vítězí
v říjnu 1795 bylo vytvořeno direktorium – pětičlený výkonný orgán (tj. vládlo 5 direktorů), měl dvě sněmovny
řešilo se, co bude dál – rolníci, sedláci chtěli ještě pokračovat v revoluci
volalo se po režimu pevné ruky – někdo, kdo by vše urovnal
9. listopadu 1799 provedl Napoleon Bonaparte za pomoci svého bratra státní převrat
v čele státu teď stojí tři konzulové (jedním z nich byl Napoleon)
tím končí revoluce