Střední a východní Evropa

znaky Habsburské monarchie:

absolutismus
mnohonárodnostní stát
zemědělství – utužené nevolnictví
germanizace, rekatolizace – především na Českém území

v roce 1713 propukla v celé Evropě morová epidemie, do Čech přišla z Vídně
jezuité se vrací do Čech, v Praze vlastní Klementinum
dochází k rekatolizaci, jezuité vydávají seznam zakázané literatury

zahraniční politika Habsburků:

mají strach z Turků a bojují proti nim; Osmanská říše se rozkládá na Balkáně, přes severní Afriku i část Uher – dostávají se až do středu Uher a na Slovensko, zakládají tam pevnosti (např. Leopoldov)
roku 1664 jsou Turci poraženi v bitvě na řece Raab, v roce 1683 opět útočí v čele s Kara Hustafou
získávají podporu Maďarů, kteří se chtějí osamostatnit od Rakouska
Turci jsou poraženi roku 1687 v bitvě u Zenty
roku 1699 podepisují mír a vzdávají se Uher; tím končí turecké války v Evropě; Habsburkové upevňují svou moc
účastní se války o dědictví španělské (1701–1714)
získávají jižní Nizozemí (Belgie), severní Itálii (Benátsko, Lombardie, Neapolsko, . . . ), Sardinii

v letech 1657 až 1701 vládl Leopold I.
za jeho vlády docházelo k povstání nevolníků, ti ale prohrávají a někteří jsou popraveni
je vydán robotní patent – nevolníci musí pracovat 3 dny v týdnu, v období sklizně ale musí pracovat více, dle příkazů svého pána
probíhá Chodské povstání (popsáno např. v románu Aloise Jiráska Psohlavci) – Chodové žijí v pohraničí, bránili České území, za to měli vždy výsadní postavení
o svá práva ale za vlády Habsburků přišli, proto povstali
přišli i o půdu, byla prodána jistému Lammingernovi
v čele povstání byl Jan Sladký Kozina
povstání skončilo popravou Jana Sladkého Koziny
na Slovensku je větší útlak ⇒ více povstání
známý je zbojník Juraj Jánošík (18. století)

po Leopoldovi I. nastupuje Karel VI.
dochází k rozšíření manufakturní výroby
merkantilismus (vývoz by měl převažovat nad dovozem)
centralizované manufaktury – textilní, dřevozpracující
u nás byla první manufaktura v Horním Litvínově – 1715