Ludvík XIV. vládl v letech 1643–1715
v mládí za něj vládla jeho matka jako regentka
hlavní rádce byl kardinál Mazarin (Mazzarini) – narodil se na Sicílii, dělal vojenskou kariéru, do Francie se dostal jako papežův vyslanec, měl na něj vliv kardinál Richelieu; později se stal důležitým rádcem Ludvíka XIII.
mezi Mazarinem a Ludvíkem XIV. došlo k rozepři
proti Mazarinovi vypukla domácí válka – fronda
do odboje se zapojili šlechtici, poslanci, měšťanstvo
kritizovali daně
Ludvík XIV. se samostatně chopil moci až v roce 1661, po smrti Mazarina
vedl absolutismus klasického typu
Ludvík XIV. byl obratným politikem, byl ale také samolibý a sebestředný
sídlil ve Versailles, nakupil tam bohatství
říkali mu Král slunce – vše se muselo točit kolem něj
měl mnoho milenek
na budování a údržbu Versailles, na reprezentaci, války, . . . potřeboval mnoho peněz
ty získával více způsoby – na daních – snažil se je zvýšit; přímé i nepřímé daně; daň ze soli, z hlavy
také investoval – stavěl manufaktury, budoval silnice
clo na vývoz snížil, na dovoz zvýšil
obklopoval se odborníky v oboru; jedním z nich byl Jean-Baptiste Colbert
Colbertova teorie vycházela z merkantilismu – export má převažovat nad importem
aby se mohlo vyvážet, muselo se více vyrábět, začaly se zakládat manufaktury
manufaktura – každý člověk dělá jen část výrobního procesu – zdokonalí se, výroba je rychlejší a levnější
manufaktury na luxusní zboží, uniformy, zbraně
protekcionářská obchodní politika – stát ochraňoval domácí výrobu a preferoval ji
vytvoření jednotného trhu – zrušení vnitřních cel, sjednocení měr a vah
komunikace – silnice, průplavy
Ludvík XIV. vede poměrně agresivní zahraniční politiku
válčí o kolonie v Severní Americe – Louisiana, Kanada
nárokuje si území, které dřív patřilo jeho předkům – město Lille (dnes v Severní Francii) a další
v letech 1672 až 1679 bojuje s Nizozemím, v letech 1681 až 1685 vede Politickou reunii – znovupřipojení některých území zpět k Francii; ostatní země se bouří
válka o dědictví Španělska – roku 1700 umírá Španělský král Karel II., jeho trůn si nárokují Bourboni z Francie (Ludvík XIV.) i rakouští Habsburkové; Angličané se bojí, že by je tento spor mohl také ohrozit a zasahují; roku 1701 vypuká válka
válka o dědictví Španělska je zastavena sepsáním několika mírových dohod (např. Utrechtský mír roku 1713)
na Španělský trůn se dostává Ludvík XIV. (tam mu říkají Filip V.), musí ale podepsat, že nikdy nespojí španělské území s Francií
Habsburkové dostanou odškodnění, Anglie dostává některé francouzské državy (např. Newfoundland), Gibraltar, trvale získává Indii
Anglie také získává monopol (výsadní právo) na obchod s černými otroky
po Ludvíkovi XIV. nastupuje Ludvík XV., jeho vnuk
na začátku je moc mladý a vládne za něj regent Filip Orleánský
má mnoho milenek (např. madame de Pompadour a madame du Barry)
vede výbojnou politiku
v letech 1740 až 1748 bojuje ve válce o rakouské dědictví
ve Zlaté válce (1756–1763) ztrácí Kanadu a část Louisiany
Francie přestává mít převahu v Evropě
v roce 1774 se králem stává Ludvík XVI., vnuk Ludvíka XV.
jeho manželkou je Marie Antoinetta
roste krize absolutismu, která roku 1789 vyvrcholila ve Velkou francouzskou revoluci
Francie určuje módu a kulturu (Versailles)
klasicizující baroko – Francouzi ho označují za klasicismus, přestože má již prvky baroka