Indukční efekt

(I efekt)
C − C − Cδ + &x21F8;Cδ + &x21F8;Cδ + &x21F8;Xδ
Když X má velkou elektronegativitu, je vazba C − X polární, elektrony se přesunou k X, u X je δ, u sousedního C je δ + . Pak ale C trochu přitahuje elektrony od C nalevo, na něm také vzniká δ + , tím pádem i tento levější C trochu (méně než předchozí C) přitahuje elektrony svého levého souseda atd.
Indukční efekt je posun vazebných σ elektronů vyvolaný polární kovalentní vazby. Může být záporný nebo kladný

Příklad užití indukčního efektu: Máme tři nádoby s kyselinami: kyselinou mravenčí (HCOOH), kyselinu octovou (CH3COOH), kyselinu fluoroctovou (CH2FCOOH). Seřaďte je dle kyselosti.
Nejprve si všechny tři látky nakreslíme strukturním vzorcem. Víme, že látka je tím kyselejší, čím snáze odštěpují H + . V každé z kyselin je vazba −OH, která je polární (kyslík přitahuje elektrony od H) a H + se z ní dá snadno odštěpovat (obecně čím je vazba „polárnější”, tím snáze se dá H + odštěpovat).
Kyselina octová obsahuje skupinu CH3−, ta způsobuje kladnou indukci. Tím se dovnitř „cpou” elektrony, O ve vazbě −OH nemá takovou snahu přitahovat elektrony, vazba −OH se stává méně polární ⇒ H + se odštěpuje méně snadno ⇒ kyselina octová není tak kyselá, jako kyselina mravenčí, ve které kladná indukce neprobíhá.
Kyselina fluorooctová obsahuje F, ten naopak způsobuje zápornou indukci. Elektrony jsou „vysávány”, O ve vazbě −OH tím více přitahuje elektrony, vazba −OH je „polárnější” ⇒ H + se odštěpuje snáze ⇒ kyselina fluorooctová je kyselejší, než kyselina mravenčí a určitě než kyselina octová.
Kyseliny od nejkyselejší jsou tedy: fluorooctová, mravenčí, octová.