Zvuková stránka jazyka

Látka zde uvedená může být z části fakticky nepřesná; rozhodně je jí o hodně méně, než by jí být mělo, tj. učte se prosím z učebnice

samohlásky (vokály) – tóny, výdechovému proudu vzduchu nestojí v mluvidlech žádná překážka souhlásky – šumy; výdechovému proudu se do cesty staví buď úplná překážka (p, t, n), neúplná překážka (s, f, ř) a úplná překážka měnící se v úžinu
práh slyšení – nejslabší zvuk vnímaný posluchačem
práh bolesti – silnější zvuky než práh bolesti nemůže člověk dlouhodobě snášet
artikulace – koordinovaná činnost mluvních orgánů
mluvní orgány – ústrojí dýchací (respirační), hlasové (fonační) a hláskovací (modifikační)
výdechový proud vzduchu → hlasivky (zde se vytváří základní tón) → hláskovací ústrojí (skládá se z rezonančních dutin a artikulačních organů; tvoří se zde jednotlivé hlásky a jejich spojení)
fonace – vytváření zvuků pomocí hlasivek
vokalický trojúhelník – trojúhelník popisující polohu jazyka v ústní dutině, což ovlivňuje tvorbu hlásek
tvorbu hlásek také ovlivňuje zaokrouhlení rtů – např. rozdíl mezi a–o, u–i
foném – pouze ty hlásky, které mění význam slova (tj. v ve slově vokno není foném, protože není žádný významový rozdíl mezi slovy okno a vokno)
hlásky rozlišujeme dle tří kritérií – znělost, místo tvoření, způsob tvoření sylaba – slabika; slabika KV (konsonant, vokál – např. na, se), slabika KVK (konsonant, vokál, konsonant – např. pod, nad, les, ...)

Souhlásky

šumy
výdechovému proudu se do cesty staví buď úplná překážka (p, t, n), neúplná překážka (s, f, ř) a úplná překážka měnící se v úžinu (c, č)
hlásky znělé X neznělé
rozlišujeme hlásky retné, retnozubné, zubodásňové, předopatrové, zadopatrové, hrtanové

---