Renesance

(fr. renaissance – znovuzrození)
nositelem renesance je vrstva měšťanů, na které se nevztahovalo lenní právo
renesance vzniká na konci 14. století v Itálii (Ravenna, Benátky, Verona)
vyzdvihování života, lidských smyslů, schopností
dílo psáno národním jazykem, autor je konkrétní
reformace – navrácení původních ideálů církve, která v té době hromadila majetek přes odpustky, desátky, …
humanismus – víra v lidskost – víra v člověka, rozum, poznání
v rámci renesance je humanismem hnutí vzdělanců (většinou šlechticů), kteří studovali antické památky (většinou Římské); vzorem se jim stala Ciceronova latina
v druhém slova smyslu je humanismus postoj k životu, kdy středem je člověk
vynález knihtisku; prvotiskům se říká inkunábule
rozvoj astrologie, matematiky
komedie, pikareskní román (putování z místa na místo)

Italská literatura

Dante Alighieri

žil na přelomu 13. a 14. století
dostal se do ostré polemiky s papežem, byl vykázán z Florencie – žil ve Veroně a v Ravenně

Božská komedie

není komedie, ani drama, nýbrž básnická skladba
označení komedie má znamenat, že dílo nemá tragický konec
Božská komedie je dělena do slok na tři terciny (Peklo, Očistec, Ráj); každý tercin je dělen na 33 zpěvů
autor, který je zároveň hlavní postavou, se setkává se lvem (symbolem pýchy), pardálem (symbolem rozkoše) a vlčicí (symbolem lakoty); snaží se před nimi uniknout, ale šelmy ho dohánějí
zachrání ho Vergilius, který je autorovi průvodcem v Peklu a Očistci
dílo je psáno v italštině, nikoli v latině
Peklo má několik pater, podle závažnosti hříchů
v nejvyšším (nejmírnějším) patře jsou antické postavy – ti musí být v pekle, protože nebyli pokřtěni
v nebi autora provádí Beatrice – ta je čistá, božská, nedosažitelná; Dante ji miloval, zemřela v nízkém věku

Francesco Petrarca

také musel utéct z Florencie
neopětovaně miloval jistou Lauru – napsal Canzoniere (Sonety Lauře) – v italštině
sonet – strofický útvar (má několik strof – slok); má 4 sloky o počtu veršů: 4, 4, 3, 3; 1. sloka je teze (tvrzení), 2. sloka je antiteze (protitvrzení); 3. a 4. sloka jsou syntézy, které shrnují obsah předchozích dvou
Laura byla pro Petrarcu nedosažitelná, vyvolávala v něm touhu a vnitřní konflikty

Giovanni Boccaccio

Dekameron

sbírka novel
10 × 10 příběhů o lidech ze všech společenských vrstev
deset šlechticů přebývá kvůli moru dva týdny mimo Florencii
aby si ukrátili čas, vypráví si příběhy – o lidech, kteří se dostali z potíží, často díky lsti, díky protřelému nápadu, díky štěstí
rámcová kompozice – jeden velký děj tvoří rámec (šlechticové si vyprávějí), do kterého jsou zakomponovány menší děje (jednotlivé příběhy šlechticů)
důležité i z historického hlediska – obsahuje mnoho informací o tehdejší době

Ariosto Lodovico

Zuřivý Roland – směšnohrdinský

Španělská literatura

zlatý věk byl v 16.–17. století
charakteristické jsou typy hrdinů – hrdinové putující z místa na místo, cyničtí hrdinové

Miguel de Cervantes

Důmyslyný rytíř Don Quijote de la Mancha – satirický román; vysmívá se šlechticům
postavy – Don Quijote (rytíř), Sancho Panza (jeho služebník, se zdravým selským rozumem), Rocinanta (kůň)
směšnohrdinské
chudý šlechtic tráví veškerý svůj čas čtením rytířských příběhů, rozhodne se, že se také stane rytířem
přesvědčí Sancha Panzu, aby mu dělal služebníka
boje s větrnými mlýny – Don Quijote se rozhodne vytáhnout na mlýny v domnění, že to jsou obři
dílo je dokladem renesance – už není v pořádku, aby hrdina jen tak zabíjel lidi (pro stát, náboženství), jako tomu bylo ve středověkých eposech

Lope de Vega

vytváří tzv. komedii pláště a dýky – nějaký šlechtic utlačuje poddané, je tam nějaký mstitel, na mstitelovu stranu se nakonec postaví i král
Fuente Ovejuna – „ovčí pramen“; ve stejnojmenné vesnici šlechtic uplatňuje právo první noci; objeví se mstitel, který se šlechtici postaví
picaro – španělsky „šibal“; postava podvodníka, který se živí sázením, kradením
pikareskní román – hlavní hrdina putuje z místa na místo

Tirso de Molina

autor literárního typu cynického svůdce žen – Don Juan

Francouzská literatura

François Villon

byl bohém, žil nonkonformním způsobem života – nezajímalo ho, co si o něm myslí ostatní
o Villonovi napsala Jarmila Loukotková biografický román – Navzdory básník zpívá
Malý testament – sbírka sarkastických a ironických básní; dělá si legraci ze svého postavení ve společnosti
Velký testament – Villon se zamýšlí nad svým postavením ve společnosti, za jeho postavení prý může sama společnost
forma básní: Villonská balada (francouzská balada), rondo

François Rabelais

velmi vzdělaný

Gargantua a Pantagruel

román
o rodině obrů
kritizuje francouzskou společnost a systém vzdělávání
sexuální výchova
kniha má 4 díly, pátý dopsal neznámý autor

Michail de Montaigne

je tvůrcem nového žánru – esej – zamyšlení nad problémem, autor používá prostředky básnického jazyka

Anglie

tvoří za královny Alžběty Alžbětínské divadlo

William Shakespeare

1. tvůrčí období

do roku 1600
převážně komedie – Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic
Shakespeare nedodržuje zákon tří jednot, vytváří tzv. divadlo v divadle (postavy jsou heci, kteří hrají divadlo) – např. ve Snu noci svatojánské
1. období je typicky renesanční – postavy se chtějí bavit
Romeo a Julie patří do tohoto období (přestože to není komedie) – renesanční námět (dva mladí lidé se mají rádi)
Romeo a Julie: podobnost s eposem Tristan a Isolda

2. tvůrčí období

od roku 1600 do roku 1608
Shakespeare píše charakterové tragédie – hlavní postavy umírají kvůli svým špatným lidským vlastnostem
Othello – žárlivost; Othello zabíjí Desdemonu
Hamlet – touha po moci; divadlo v divadle
Macbeth – touha po moci
Král Lear – námět podobný pohádce Sůl nad zlato (král vyžene svou dceru)
tvorba není zcela renesanční, protože není humanistická – Shakespeare nevěří v člověka, jeho postavy mají špatné vlastnosti; jde o jeho pesimistickou tvorbu

3. tvůrčí obobí

po roce 1608
Shakespeare píše pohádky – Zimní pohádka, Bouře
psal i sonety (dílo Sonety)

Christopher Marlowe

spolupracoval se Shakespearem
Doktor Faust

Geofrey Chaucer

napsal veršovanou obdobu Dekameronu – Canterburské povídky – příběhy si ale nevyprávějí pouze šlechtici, ale všechny sociální vrstvy, Chaucer tyto vrstvy popisuje; rámcová kompozice; je na přechodu lidové slovesnosti a literatury
historicky významné – zachycuje tehdejší společnost

Thomas More

Utopie – obraz fiktivní země, kde se všichni měli dobře
z tohoto románu vznikl pojem utopie – označení pro fiktivní dokonalou společnost, která nemůže existovat

Erasmus Rotterdamský

nepatří do žádné národní literatury, byl světoobčan
humanista
Chvála bláznovství – kritika společnosti

He? Thomas? Campanella

Sluneční stát

Humanismus

humanis – lidský
hnutí vzdělanců, kteří studovali klasické latinské památky
He? Chybí?