Literární historie

Počátky slovesného umění

nejdříve byla ústní lidová slovesnost (ÚLS):
autor je anonymní
je vyjádřen zájem kolektivu (názory)
existují různé varianty (např. různé varianty pohádek)
ÚLS je jednoduchá, krátká
jazykové prostředky – v textech se objevují figury (onomatopoie), rytmičnost, stálá pojmenování

malé formy ÚLS: zaklínadla, pranostiky (frazémy, ustálená slovní spojení – spojená s přírodou), přísloví (výrok obsahující v sobě nějaké ponaučení), pořekadla (podobné jako přísloví, ale neobsahuje ponaučení), hádanky, anekdoty, písně
větší formy ÚLS: výroční obřadní cykly (slunovrat, rovnodennost, magické obřady), rodové, rodinné obřadní cykly (přechodové rituály – vstup do dospělosti, sňatek, úmrtí)

nejdříve vzniká mytologie – soustavy příběhů, názory na vznik světa
poté vzniká první literární žánr – epos – v něm hrdina bojuje za svůj národ – rozšiřování rodu a území (hrdina je opěvován, přestože (protože) zabíjí)
dále vznikají pověsti, nejpozději vzniká drama

zelené Vánoce, bílé Velikonoce – pranostika
učení–mučení – pořekadlo
sejde z očí, sejde z mysli – pořekadlo
kuj železo, dokud je žhavé – přísloví

Mezopotámská literatura

Epos o Gilgamešovi

postavy: Gilgameš, Enkidu, Ištar, nevěstka Šamchat, Chumbaba (Chuvava, nestvůra), Siduri (šenkýřka bohů), Utanapištim (muž, který přežil potopu)
ponaučení: smrt je nezbytná, nesmrtelným se člověk může stát svými činy
Tabulky do češtiny přeložil p. Zamarovský
tabulky:

Gilgameš žije neklidným životem – chová se krutě ke svým poddaným. Bohyně Aruru stvořila Enkidua, který má být Gilgamešovým protivníkem. Enkidu nejdříve žije jako zvíře, skrotí jej ale nevěstka Šamchat
Enkidu bojuje s Gilgamešem, jsou si ale rovni a nakonec se spřátelí.
Oba hrdinové se rozhodli, že zabijí Chubabu (obřího netvora), Gilgamešova matka – královna – učiní oběť bohům, aby jejího syna ochránili.
Gilgameš a Enkidu se vydali na cestu. Mladý král má sen, který Enkidu vyloží jako znamení úspěchu v boji s Chumbabou.
Gilgameš a Enkidu Chumbabu zabijí.
Po návratu do Uruku se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar, hrdina její nabidku ke sňatku odmítne. Bohyně se rozlítí a žádá svého otce, o nebeského býka, který by Gilgameše potrestal. Strašný býk začne pustošit Uruk. Gilgameš a Enkidu nakonec býka přemohou a zabijí.
Enkidu má sen, ve kterém na něj bůh Enlil sesílá smrt jako trest za zabití božského býka. Enkidu onemocní a slábne.
Enkidu umírá a je pohřben.
Gilgameš je smrtí přítele otřesen, hledá nesmrtelnost. Cestou překoná řadu nebezpečí, nakonec dorazí do zahrady drahokamů. Setkává se zde se Siduri, šenkýřkou bohů. Ta mu však řekne, že smrtelnost je údělem lidstva a že se má radovat ze života.
Gilgameš překročí vody smrti, aby se setkal s Utanapištimem (Určanabim), člověkem, který přežil potopu. Utanapištim vysvětluje nezbytnost smrti.
Utanapištim poradil Gilgamešovi, aby pro získání nesmrtelnosti podstoupil zkoušku. Tuto zkoušku však nesplní; nedonese domů ani květinu mládí. Utanapištin mu však řekne, že nesmrtelný se stal svými činy (lidé si ho budou pamatovat, dokud bude stát hradba, kterou postavil).
Tato tabulka byla zřejmě přidána později. Enkidu je stále naživu. Gilgameš zhotoví předměty, které však spadnou do podsvětí. Enkidu cestuje do podvětí, když se vrátí, vypráví o hrozných poměrech v podsvětí.

Egyptská literatura

psána hieroglyfickým, hieratickým a démotickým písmem
hieroglyfické písmo rozluštil Champollion za pomoci Rosettské desky
psalo se i na papyrus
Kniha mrtvých – náboženské texty psané na papyru
Vlastní životopis Sinhuetův – autobiografická povídka

Hebrejská literatura

kolem roku 1000 př.n.l. se na území Palestiny sjednotily semitské kočovné kmeny

Bible

z řeckého ta biblia – knihy, svitky
Bible je soubor knih
křesťanství a judaismus tyto knihy považuje za posvátné a inspirované Bohem
kanonizovat – prohlásit za svaté
dělení:

Starý zákon: uznáván židy i křesťany
Nový zákon: o životě Ježíše Krista, uznáván jen křesťany

v souvislosti s hebrejskou literaturou budeme hovořit jen o Starém zákoně
Nový zákon: viz další zápisek

Starý zákon

též označován jako Stará smlouva, Tanach, První zákon
označení Tanach je akronym (slovo vzniklé z počátků jiných slov) z názvů částí: Tora, Nevi’im, Ktuvim
označení Tanach používají spíše židé
psán hebrejštinou, aramejštinou; deuterokanonické knihy psány řečtinou
vznik: v období 2000–1000 př. n. l.

židé rozlišují tři části:
- Zákon (Tora) – viz dále, stvoření světa, Kain a Ábel, odchod Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše
- Proroci (Nevi’im) – knihy napsané proroky
- Spisy (Ktuvim) – „ostatní“ knihy, poezie, modlitby, výpravné a historické knihy
židé uznávají 39 samostatných knih (resp. 24, protože nerozdělují některé knihy na více částí jako křesťané)
křesťané rozlišují čtyři části:
- Zákon
- Historie
- Moudrost
- Proroci
katolická církev uznává kánon rozšířený i o deuterokanonické knihy a považuje za závazných celkem 46 spisů
nejvíce knih uznává Etiopská ortodoxní církev (54)

my budeme řešit židovské rozdělení knih
Zákon: tóra, pentateuch – pět knih Mojžíšových

Genesis (zrození) – Adam a Eva, Kain a Ábel, Babylón, Noe, Abrahám, Izák, Jákob, Izrael, Josef
Exodus (vyhnání, rozptýlení) – Mojžíš, Sinaj, Archa úmluvy
Leviticus – kulticko-rituální kniha, pravidla obětí a náboženských rituálů
Numeri – počty, rodokmeny; další dějiny putování, poslední Mojžíšovy úkony
Deuteronomium – shrnutí předchozího, rekapitulace, zachycení dalších bojů, uzavírá se smrtí Mojžíšovou jeho požehnáním a zlořečením

Šalamounova píseň (Píseň písní) – patří do Spisů; muž opěvuje ženu, přirovnává části jejího těla k běžným věcem tehdejší doby (ovce, kozy, granátové jablko)
liturgie – soubor norem týkajících se vykonávání náboženských rituálů
liturgický jazyk – jazyk, kterým je dovoleno vykonávat liturgii (náboženský obřad)
Talmud – sbírka psaní, nepatří do Bible, je to ale také důležitý hebrejský text

Indická literatura

Indie se začala rozvíjet kolem řek Indus a Ganga
okolo 5. stol. př.n.l.
V Indii je polyteismus
písmo – sánskrt
védy – knihy zachycující představy o počátku světa; bohové byly zosobněné přírodní síly (Oheň, Jitřenka)
eposy – Máhábhárata (vlastně je to epopej, kde jednotlivé eposy jsou spojeny jedním královským rodem; obsahují více hrdinů) a Rámájana (má jednoho hrdinu)
I v indické literatuře se vyskytuje lyrika a milostné písně
Paňčatantra – obsahuje drobnou epiku, vznik na začátku našeho letopočtu
S Indií jsou také spojeny pojmy jako hinduismus, buddhismus a nirvána
buddhismus – zakladatelem je Buddha – syn šlechtice, začal žít asketickým životem; tři klenoty buddhismu – Buddha (učitel), Dharma (zákon), Sangha (obec)
buddhismus se vyvinul v Indii, rozšířil se na území celé jihovýchodní Asie

Perská literatura

Na území dnešního Íránu
Avesta – soubor rituálních písní

Čínská literatura

Li Po – reflexivní lyrika
Václav Mathesius – překladatel východní literatury