Literární druhy a žánry

Forma:

• verš – volný nebo vázaný
• próza

Literární druhy: lyrika (vyjadřování dojmů, pocitů), epika (vyjadřování děje), drama (určené k předvádění děje)
Literární druhy se realizují uvnitř žánrů (útvarů)

Epika

Slovo pochází z řeckého epikos – výpravný, dějový
Událost je ztvárněna vyprávěním příběhu
Příběh obsahuje postavy, které mezi sebou řeší nějaký konflikt
Autor může dílo vyprávět; může se v díle objevit
Fáze děje:

• expozice – seznámení s okolnostmi děje
• kolize – objevuje se problém
• krize – problém vrcholí
• peripetie – postavy problém řeší
• konec – katastrofa, happy end, pointa

Epické žánry velkého rozsahu

(velké epické žánry)

Epos

Slovo pochází z řeckého epos – slovo, řeč
Epos je rozsáhlá veršovaná skladba, která chronologicky (tak, jak probíhal v čase) vypráví události, ty jsou propojené postavami.
Děj je zpomalován epizodami (odbočkami v ději) a formálními prostředky (např. epiteta constans – přívlastky, které popisují např. hrdiny – rychonohý Achilleus)
Epos:

• hrdinský – hlavní postavou je hrdina; cílem je vytvořit nějaký idol – hrdinu, který má ideální vlastnosti (hrdina může zabíjet lidi, pokud jde o dobro národa)
• rytířský – rytíř je také hrdina, ale bojuje kvůli nějaké ženě
• duchovní – je zde zesílena křesťanská úloha hrdiny
• historický
• směšnohrdinský – objevuje se v renesanci; hrdina je zesměšován (v renesanci už nebylo přípustné, aby hrdina zabíjel lidi)

Na začátku byl epos výrazem ústní lidové slovesnosti, je psán ve verších

Epopej

Několik eposů dohromady

Román

Román je psán národním jazykem, nikoli latinou (od toho původ slova, protože v začátku existence románu byly jazyky, kterými se romány psaly románské)
Hlavní dějová linie románu se větví
Je zde větší množství postav, které se v průběhu děje vyvíjejí
Děj je opět zpomalován epizodami
Román je psán formou prózy
Romány se dělí dle námětu – např. historický, společenský, psychologický, biografický (popisuje osudy skutečného člověka), monografický (popisuje osudy vymyšlené postavy), utopický (popisuje utopickou vizi budoucnosti)
epistolární román – román v dopisech

Kronika

popis událostí, které se udály v nějaký čas – chronologické zachycení skutečnosti

Mýtus

mýtus = báje
řecké mýthos – vyprávění
mýty vznikaly tak, že si lidé potřebovali vysvětlit základní děje (proč jsou blesky, proč každý rok obilí znovu vyroste, ...)
sakrální (náboženské), filozofické, vědecké prvky
Mýty jsou shrnutím kultury civilizace
Soubor mýtů – mytologie

Legenda

Legenda ≠ pověst
v latině znamená to, co má být čteno
středověký duchovní útvar
Námět – život, skutky, a umučení světce; jeho vstup do nebeského království
Vyprávěny např. v kostele
Dříve verš, později próza

Epické žánry středního rozsahu

Novela

italské novella – novinka
má jednu dějovou linii; méně postav, ty se nevyvíjejí
děj je vyhrocen během kratšího časového úseku
na konci příběhu je pointa

Může se tématicky dělit na horor (latinsky děs), gotický román, černý román, ...
próza

Romaneto

původ slova z češtiny (poprvé ho použil Neruda)
malý román
iracionální námět (je zde nějaká záhada), který hrdina řeší racionálně (záhada je racionálně vysvětlena)
překvapivé zakončení
próza

Povídka

Popisné povídky (črty) – autor použije děj, aby zesílil charakteristiku
idilické nebo humorostické povídky

Drobná epika

Anekdota

řecké anekdotos – nevydaný
výchozí situace a její překvapivé řešení (pointa)

Bajka

didaktické (poučné) vyústění
bajky jsou alegorické (autor chtěl na příběhu ukázat úplně něco jiného)
v bajkách mohou být zvířata

Pověsti

útvar ústní lidové slovesnosti (folklóru)
původ je reálný
pověsti se dělí: časové (váže se na nějaký čas – pátek 13., den sv. Jiří, ...), heraldické (o původech znaků a erbů), místní (váže se k nějakému místu, kde se něco stalo – Bílá paní, ...), etymologické (o původu jmen – např. proč se Praha jmenuje Praha)

Pohádka

(báchorka)
Je to útvar lidové slovesnosti
Pohádky původně nebyly určeny dětem
V pohádce jsou fantastické prvky, nadpřirozené bytosti, fikce
Ustálené postupy v rozvoji ději, standardizované (ustálené) prostředky (Za devatero horami)
Stereotypnost – dobro a zlo (vždy vítězí dobro)
pohádky fantastické, zvířecí, novelistické (hrdina řeší problémy pouze svým rozumem), moderní (autorské ­– Bob a Bobek, Krteček, antipohádky)

Lyrika

řecké lyrika melé – píseň doprovázená hrou na lyru
Řazením motivů nevzniká dějové napětí – lyrika nemá děj; lyrika vyjadřuje pocity, dojmy a nálady
Lyrický mluvčí (hrdina) – ten, který pocity prožívá
Lyrika:

• Osobní – meditativní, bilanční, milostná
• Společenská
• Přírodní

Lyrika může být i poezie i próza

Píseň

určeno ke zpěvu
vřelý cit
forma – verš (sloka písně = strofa básně)
jsou postaveny na rytmu a rýmech
lidová X umělá píseň
duchovní X světská píseň

Elegie

(žalozpěv)
řecké elegos – pohřební zpěv
námět ­– ztráta blízkého
forma – verš

Óda

z řeckého ódé – píseň
oslavná píseň většího rozsahu
óda velebí boha, hrdinu, vznešené ideály
forma – verš

Hymnus

řecké hymné – chvalozpěv
oslavná báseň menšího rozsahu
sólová X chórická
patetičnost – nadbytečná slova
forma – verš

Dithyramb

řecké dithyrambos – přízvisko boha Dionýsa (boha vína, veselí, ...)
kultovní píseň
vyjadřuje bezprostřední radost a veselí
forma – verš

Epitaf

řecké epitafon – nápis na hrob
stručné, věcně informující
Jdi a zvěstuj Lakedaimonským, poutníče, že poslušni jich zákonům, zde ležíme
forma – verš

Pásmo

polytematická báseň většího rozsahu
moderní poezie
volně (asociativně) řazené tematické celky
proud vědomí
forma – volný verš

Epigram

řecké epigramma – nápis
Nápisné epigramy
v novější době epigram získává satirický podtext
krátký, věcný
forma – verš

Lyrickoepické žánry

Žánry postavené na ději, které ale popisují i pocity

Balada

Balada má pochmurný děj a tragický konec
Děj je zhuštěný, konflikt má rychlý spád
Prostředí je líčeno s lyričností
Konflikt – jedinec X příroda, jedinec X společnost
forma – verš

Romance

Je to protiklad balady – má šťastné zakončení
náznak děje, lyričnost prostředí
forma – verš

Básnická povídka

(poema)
povídka psaná veršem
reflexivní prvky – reflexe=úvaha
forma – verš

Drama

dórské draó – činit, uskutečňovat
řecké dráma – čin, skutek
drama – předvádění na jevišti

• divadlo (jako literární druh) – je postaveno na jazykových promluvách a jednání dramatických postav (dialogy, monology)
  divadlo je určeno k předvádění
  podstatou je spor – konflikt
• drama (jako literární druh) – text monologů a dialogů, scénické poznámky
  Jak se tento text dostává k příjemci? – čtení, divadelní představení, dramatizace přetvoření epiky či lyriky

vývoj dramatického konfliktu – vede k zrušení napětí, vytváří děj; konflikt tvoří základ syžetu
základní principy:

• zákon tří jednot – jednota času (konflikt se musel vyřešit do dvou dnů), místa (odehrávalo se na jediném místě) a děje (jen jeden jediný děj)
• pětistupňové schéma rozvoje děje – expozice, kolize, krize, pripetie, katastrofa
  někdy předchází prolog, někdy též zakončeno epilogem

Tragédie

řecké traidóída – zpěv kozlů
čerpá z minulosti, vypráví o bozích, významných bojovnících
tragédie patří k vysokému stylu
veršuje se, psáno vybroušeným jazykem

Komedie

řecké komódiá – zpěv veselého průvodu
cílem nebylo poučit, ale pobavit
hra končí rozuzlením a smírem
komedie mohly být satirické

Tragikomedie

prolínání tragična s komičnem
děj je pochmurný, ale končí smírem, který je většinou humorný

Fraška

latinské farsum – žert
situační humor, nadsázka, masové veselí, lidské nedostatky

Činohra

Novodobé
vážné téma

Opera

Hudebně dramatický žánr
libreto – text, podle kterého je pak vytvořena hudba
další žánry – opereta, muzikál

Revue

uvolněná stavba – může tam být např. pantomima, ...
kabaret