o královský titul se znovu uchází Přemysl Otakar I. (1197–1230)
vládne obrannou politikou
od roku 1198 se stává králem
v roce 1212 dostává od sicilského krále Fridricha
II. Zlatou bulu sicilskou
Zlatá bula sicilská byla sepsána v Bazileji a potvrzuje dědičný královský
titul, zaručuje pevné hranice státu, právo investitury (panovník může sám
dosazovat biskupy)
Díky Bule se král nemusí účastnit sněmů SŘŘ a může si zvolit, jak projeví svou účast
na korunovaci císaře SŘŘ – buď pošle své těžkooděnce na korunovační jízdu, nebo
zaplatí peněžní dar
Znak státu se změnil z plaménkové orlice na stříbrného lva se zdvojeným ocasem v
červeném poli
díky Bule má také právo volit panovníka SŘŘ
do konce 12. století se na našem území volil panovník podle semirátu (nejstarší z
rodu), je to ale změněno na primogenituru
Přemysl Otakar provedl mincovní reformu – v jeho době se platilo denáry, které ale
byly znehodnocené příměsemi jiných kovů, proto rozhodl, že se budou razit brakteáty
(plíšek, na který je raženo jen z jedné strany)
kolonizoval pohraničí
založil kolem deseti měst – Hradec Králové, Litoměřice, Žatec
dceru Markétu prodal za dánského krále, ta se přejmenovala na
Dagmar
za Přemysla Otakara I. končí románský sloh, už se objevují gotické prvky
po Přemyslu Otakarovi nastoupil Václav I. (1230–1253)
období jeho vlády bylo obdobím prosperity
říkalo se mu Jednooký, protože o jedno oko přišel
spíše se věnoval svým zálibám, měl často přehnané reakce
pokračovala kolonizace
zakládal města – Most, Jihlava
židovská obec získala práva
za jeho vlády vzniklo Staroměstské náměstí, trh sv. Havla
Václav I. měl mnoho potomků, snažil se pro svého syna získat Horní a Dolní Rakousy –
na jejich trůně totiž vymřela dynastie Babenberků; bojovali o ní Přemyslovci,
Arpádovci a ??
v Jihlavě se našla ložiska stříbra – panovník měl regál – právo na jistý
podíl z vytěženého stříbra
za Václava I. bylo vydáno Jihlavské horní právo
šíří se a vzkvétá rytířská kultura
byly budovány hrady – na našem území bylo mnoho bohatých rodů – Rožmberkové,
Šternberkové, Švamberkové, Pernštejnové, Valdštejnové
pokračuje spolupráce panovníka a církve
Václav I. zval na naše území další řády – františkáni a klarisky
Václavova sestra, Anežka, založila klášter sv. Františka se špitálem
Anežka založila jediný český řád – křížovníci s červenou hvězdou – ti měli např.
kostel Máří Magdaleny v Karlových Varech
tento řád byl charitativní
Přemysl Otakar II. – 1253–1278 – král železný a zlatý
patřil mezi nejuznávanější panovníky
získal další území, Chebsko, chtěl svůj vliv posílit i dále
některá území zabral, o některá politicky nebo vojensky bojoval; území získal i
sňatkem (svým či svých dětí)
získal Rakousy (sňatkem s Markétou Babenberskou), Korutany, Kraňsko, Štýrsko (roku
1260 bitvou u Kressenbrunu)
Přemysl Otakar II. se s Markétou rozvedl, oženil se s Kunhůtou Uherskou – tímto
sňatkem získal Chebsko
POII. se zůčastnil křížové výpravy do Pruska;
Zezačátku byl Přemysl Otakar II. podporován českou šlechtou, později se ale
vytvořila opozice a proti němu byl veden odboj
v čele odboje stáli Vítkovci, Ríznburkové; v letech 1276–1278 vedli odboj – do čela se postavil Záviš z Falknštejna
toto povstání bylo potlačeno
ucházel se o místo římskoněmeckého císaře, byl tak přesvědčen, že bude zvolen, že ani
nikoho neuplácel, ani se nesnažil; nakonec mu nedal hlas nikdo; místo toho byl zvolen
neznámý Rudolf Habsburský
Přemysl Otakar II. to nenechal jen tak a v roce 1276 válčil s
Rudolfem Habsburským; v roce 1278 zahynul v bitvě na Moravském
poli
po jeho smrti odtrhl Rudolf od Českého státu Rakouské země, na několik let dokonce
ovládl Moravu; nechal v čele státu dynastii Přemyslovců
nástupce, Václav II., byl ale nezletilý, proto Rudolf poslal vládnout regenta Ottu
Braniborského
tomuto období se říká období Braniborů v Čechách; někteří šlechtici zchudli,
stali se z nich lapkové; propukla i epidemie
nakonec se česká šlechta semkla, vyhnala Branibory, připojila zpátky Moravu; v roce
1283 dosadili na trůn Václava II., nejstaršího syna
Václav II. vládl od roku 1283–1305??
měl na trůn nastoupit jako mladý, jeho matka se oženila se Závišem z
Falknštejna
Václav Záviše nejdříve velmi ctil
Václava II. oženili s Gutou (Jitkou), dcerou
Rudolfa Habsburského ⇒ Guta byla pod vlivem svého otce, který přes ní určoval
politiku
Guta ovlivnila Václava II., tvrdila o Závišovi špatné věci
Václavova bezmezná důvěra se změnila v nenávist, Záviš byl nucen utéct a byl ve
východních Čecháh zajat a popraven
během vlády Václava došly zásoby stříbra v Jihlavě, našlo se ale stříbro v Kutné
hoře
Roku 1300 proběhla mincovní reforma, byly raženy nové mince –
Pražský groš; ten se používal až do poloviny 16. století; vážila necelé 4 gramy
stříbra
v Kutné hoře byl vydán nový horní zákoník
v roce 1300 vymřela polská dynastie Piastovců – Václav II. se stal
i polským králem
Václav se vzal s Eliškou Rejčkou
v roce 1301 vymřela uherská dynastie Arpádovců, koruna byla opět
nabídnuta Václavovi II., který ji přijal pro svého syna, Václava III.
Václav III. byl sice korunován, ale okolní vládci s tím nesouhlasili, proto se
nakonec koruny zřekl
Václav II. se musel potýkat s domácím odporem
podporoval kulturu
zemřel v roce 1305
Václav III. – vládl pouze v letech 1305–1306
cestou do Polska byl totiž v Olomouci zavražděn, Přemyslovský rod vymřel po
meči
Českým králem se na krátkou dobu (1306–1307) stal Rudolf Habsburský
na přechodnou dobu vládl Jindřich Korutanský – byl slabým panovníkem
Jindřich Lucemburský se stal římskoněmeckým císařem, čímž jeho syn, Jan Lucemburský získal výhody, česká šlechta si tedy Jana vybrala
Jan Lucemburský si tedy vzal za ženu Elišku Přemyslovnu
sňatek ale nebyl všemi schvalován – Jan si prý musel cestu do Prahy vybojovat
po vybojování cesty do Prahy mu byla předložena listina – Inaugurační
diplom, který Jan roku 1310 podepsal
v této listině byly věci, které bude jako král plnit („naoplátku” za to, že si ho
šlechta vybrala za krále) – daňovou zátěž nesli měšťané a rolníci, výběr daní jen se
souhlasem sněmu, do zemských úřadů nesměli být jmenováni cizinci, šlechta nemá
povinnost postavit na své náklady vojsko, král nemá právo odúmrti (když
zemře šlechtic nemající přímé dědice, „zdědil” by je král) – Inaugurační diplom měl
tedy omezit královskou moc a posílit tu šlechtickou
Jindřich z Lipé – byl milencem Elišky Rejčky, byl považován za
nekorunovaného krále
Jan Lucemburský získal Horní Lužice, Chebsko, táhl na Sever Itálie
za vlády Jana Lucemburského se pro označení celého soustátí používá název Země
koruny České
Jan Lucemburský razil , zůčastnil se položení základního kamene
Chrámu sv. Víta
v roce 1346 Jan Lucemburský bojoval a padl v bitvě u Kresčaku
Václav Lucemburský byl poslán do Francie, v 7 letech přijal při biřmování jméno
Karel
Měl 4 manželky – Blanka z Valois (s ní dceru Kateřinu), Anna Falcká (s ní syna Václava – jiného, než toho, který byl
Karlovým nástupníkem), Anna Svídnická (s ní dceru Elišku a syna
Václava – toho Václava), Alžběta Pomořanská (s ní asi 6
nebo 7 dětí, mezi nimi Zikmunda)
s každou z manželek získal i území – Falcko, Svídnicko, Pomořansko, kromě toho měl
Braniborsko, Lužice, Slezsko
Zlatá bula Karlova – zajišťovala práva kurfiřtům – pro volbu císaře
stačila nadpoloviční většina, čeština byla pro kurfiřty povinným jazykem
7. dubna 1348 byla založena Karlova universita (v té době Pražská
universita); v ní byla artistická fakulta (dnes filosofická), právnická fakulta,
lékařská fakulta, teologická fakulta
9.7 1357 byl položen základní kámen Karlova mostu (údajně v
„magické” datum 1357 9.7. 5:31 – 1 3 5 7 9 7 5 3 1)
bohemocentrismus – Karel IV. upřednostňoval Čechy a češtinu
Karel založil i Karlovy Vary
založi Karlštejn – místo uložení říšských korunovačních klenotů, kromě toho tam
jezdil odpočívat, byl tam archiv dokumentů
V roce 1348 také založil Nové město Pražské
nechal postavit hladovou zeď – připisovalo se mu, že to udělal, aby dal lidem práci,
on to ale udělal spíše kvůli opevnění
říkalo se mu ale i Židobijec – je dokázáno, že minimálně jednou souhlasil s
pogromem
v Praze založil deset kostelů
získal Lužice, Braniborsko, Horní Falc, Lucembursko
byl silně věřící
za jeho vlády poskytl zemi mor – Karel se snažil podporovat hospodářství (aby se země
vzpamatovala)
kultura a díla za jeho života – viz zápisek v literatuře
Mistr Theorodik
nechal sepsat jakýsi zákoník – Maiestat Carolina – sepsal vše, co
mělo navždy zůstat v rukou královské dynastie (nesmělo to být prodáno, zadluženo) –
města, hrady
v zákoníku se snažil posílit své postavení na úkor šlechty – šlechtě se to nelíbilo,
vyhrožovali povstáním; Karel nakonec ustoupil
po Karlovi nastupuje Václav IV., nebyl příliš úspěšný
od dětství byl ve stínu svého otce, mnoho se od něj očekávalo, měl maniodepresivní
poruchu (deprese se střídaly s eufórií)
za jeho vlády se zhoršila ekonomická situace
poklesla hodnota groše Pražského
1380 – morová epidemie(zemřelo 10–15%obyvatel)
měl spory s příbuznými i šlechtou – byl dokonce zajat a dvakrát uvězněn
měl konflikt s pražským arcibiskupem (Jan z Jenštejna); uvěznil Jana Nepomuckého a
zavraždil ho
církev je bohatá, papežské schyzma
roku 1400 je sesazen z trůnu římského
Mistr Jan Hus – studoval na Pražské universitě, byl tam i
rektorem; kázal v Betlémské kapli; pocházel z Husince v Jižních Čechách, pocházel z
chudé rodiny; byl výborným řečníkem
zjednodušil češtinu – místo spřežek vymyslel nabodeníčko krátké (tečku, ze
které se pak stal háček) a nabodeníčko dlúhé (čárku)
napsal De Ecclesia, ve kterém kritizoval církev, papežské schyzma,
odpustky, desátky, . . .
z jeho iniciativy vznikl roku 1409 Dekret
kutnohorský – na ÚK byl změněn poměr při hlasování tak, že Češi měli více hlasů
oproti cizincům
šířil myšlenky Johna Wicklifa, za to byl arcibiskupem dán do kladby
v roce 1412 vystoupil proti odpůstkům, byla na něj uvalena kladba,
na celou Prahu byl uvalen interdikt (zákaz provádění církevních obřadů)
nakonec z Prahy odešel na venkov – např. do Kozího hrádku
napsal Výklad viery, desatera a páteře, Knížky o
svatokupectví, O šesti bludiech
nakonec byl pozván do Kostnice, myslel si, že přesvědčí i ostatní, přátelé ho
varovali, že nemá zajištěnu bezpečnost (že ho mohou např. zajmout); Zikmund dal
Husovi glejt – slib bezpečnosti, svobody; i přes tento glejt byl nakonec upálen
Hus se nejprve naprosto normálně ubytoval, na základě donášení českých katolíků na
Husa vtrhli a vsadili ho do věže
místo plnohodnotného slyšení, kde by se mohl bránit, ho vyslýchali tak, že jeho
názory překroutili a když nakonec neodvolal, prohlásili ho za kacíře a upálili; jeho
popel byl hozen do Rýna
všechny tyto události popsal Petr z Mladoňovic
Listy z Kostnice – Hus reagoval na domácí události (např. na
přijímání pod obojí)
smrt Jana Husa odstartovala husitské hnutí
koncil byl ukončen v roce 1418, bylo vyřešeno papežské schyzma
k hnutí se postupně přidávali další příznivci
říkali si utrakvisté – kališníci – z latinského sub
utraquae speciae (výraz Husité byla nadávka)
chtěli přijímání pod obojí (symbolické vyjádření, že všichni jsou si rovni)
přijímání byla jedna ze sedmi svátostí – křest, přijímání, biřmování, zpověď,
svátost manželská, poslední pomazání, vysvěcení
programem Husitů byly 4 pražské artikuly – v nich chtěli např. aby kdokoliv mohl
svobodně kázat slovo Boží, aby byli všichni přijímáni pod obojí, chtěli odstranění
světského panování církve (sekularizace církevního majetku), zákaz a odstranění
smrtelných hříchů, jejich potrestání před Bohem
husité tvrdili, že za chvíli nastane konec světa a zachráněni budou jen ti, kteří
žili čistě a kteří se budou v době zkázy nacházet v jednom z 5 posvátných měst nebo
památných míst
na památných místech se husité scházeli a postupně se radikalizovali
radikální husité:
byli i umírnění husité – šlechta, panstvo, někteří mistři univerzit
umírnění chtěli přijímání pod obojí a sepularizaci církevního majetku
třetí skupina byl jakýsi střed – pražané
1420 bitva u Sudoměře – vítězství husitů
Jan Želivský – kázal v kostele Panny Marie Sněžné, zradikalizoval
pražany, díky němu proběhla 1. pražská defenestrace (30.7.1419) –
husité přišli do novoměstské radnice a žádali o propuštění svých společníků ze
šatlavy, po odmítnutí vyházeli úředníky z okna
Václav IV. umírá necelé dva týdny po 1. pražské defenestraci, na trůn nastupuje Zikmund, byl ale korunován pouze formálně, husité ho neuznali
Zikmunda podporovali katolíci
Jan Želivský byl nakonec popraven
v Praze proběhly dvě bitva – bitva na Vítkově hoře (1420; první
křížová výprava proti husitům; husité zvítězili také díky táboritům, kteří přišli z
jihu), bitva na Vyšehradě (1420, husité vyhráli)
vznikali různé sekty – toto se Žižkovi
nelíbilo, v roce 1423 proti sektám zasáhl a nechal upálit několik
odpůrců, poté odešel z Tábora a přidal se k orebitům, kde vybudoval menší tábor a
vyhlásil tam žižkův vojenský řád
v tomto řádu stálo, že kdokoliv schopný se mohl stát velitelem, všichni měli stejná
práva a povinnosti; byly kladeny velké nároky na morálku – tvrdé tresty
v roce 1421 proběhl v Čáslavi husitský sněm (Čáslavský sněm)
– na tomto sněmu byly přijaty 4 pražské artikuly za sněmský zákon; Zikmund byl
prohlášen za sesazeného z trůnu; v čele státu byla namísto toho dvacetičlená zemská
vláda – byla zde zastoupena vyšší šlechta, nižší šlechta a města
proti husitům byla téhož roku uspořádána druhá křížová výprava, husité zvítězili u
Žatce, u Havlíčkova Brodu (1422), u Kutné hory
V roce 1422 přichází do Prahy Zikmund Korybutovič, husité ho
přijímají jako zemského správce, v roce 1424 mu nabídli českou
korunu
v roce 1424 došlo k bitvě u Malešova, kde proti sobě bojovali umírnění (a pražané) a
radikálové, zvítězili radikálové v čele s Žižkou
Žižka chtěl vytáhnout na Prahu a pražanům se pomstít, 11.10.1424 ale umírá
vůdcovství se ujímá Prokop Holý, ten spojil sirotky, tábority,
pražany a severočeské husity – sjednotil tedy všechny radikály
proti Čechům byla uspořádána třetí křížová výprava – v červnu 1426 proběhla bitva u
Ústí nad Labem, husité opět vyhráli; v roce 1427 pak byla uspořádána další křížová
výprava (bitva u Tachova, Stříbra)
proti Čechům byla uspořádána pátá křížová výprava, byli najati žoldáci, do čela se
postavil kardinál G. Cesarini; v roce 1431 došlo k bitvě u
Domažlic (husité zpívali Ktož jsú boží bojovníci a řinčeli zbraněmi tak, že
nepřátelé husitů utekli)
rejsy – spanilé jízdy – husité podnikali výpravy do sousedních států, cílem bylo
seznámit obyvatele s jejich programem a přesvědčit je, že bojují za správnou věc
rejsy byly vedeny přes Moravu na Slovensko, do Německa
mezitím v německých zemích probíhal basilejský koncil – sjezd zástupců církve –
chtěli se domluvit mírovou cestou
na sněm byl přizván i Prokop Holý, byl ale varován, aby na sněm nechodil
ještě předtím se však roku 1432 sešli v Chebu a sepsali dokument
Chebský soudce – tento dokument říkal, že husité budou v koncilu v
basileji slyšeni v rovnosti (a jediný soudce mezi katolíky a kališníky bude Písmo
svaté)
basilejský koncil pak proběhl v roce 1433 – katolíci navrhovali
kompromis, ale radikálové se s ním nespokojili, radikálové pak odešli, svou
neústupností si znepřátelili konzervativní husity a obyvatele Plzně
30.5.1434 nakonec proběhla bitva u Lipan – v té bojovali radikální
husité proti katolíkům a konzervativním husitům, radikální husité byli poraženi
v roce 1435 se českým arcibiskupem stal kališník
v roce 1436 vyhlásil sněm stavů v Jihlavě tzv. bazilejská kompaktáta – v ní byla zavedena legalizace dvojí víry –
katolictví i kališnictví; byla uznána jedna artikula – přijímání pod obojí; Zikmund
souhlasil s tím, že majetek, který husité zabrali za války církvi, jim zůstal; na
oplátku byl zvolen právoplatným králem
ne všichni se ale vzdali – na baště Sion byl poslední odpor v čele s Janem Roháčem z
Dubé, i tento odpor byl nakonec poražen a roku 1437
Zikmund v roce 1437