Počátky Anglie, Francie a Východofranské říše

Anglie

Původním obyvatelstvem byli Kelti – údajně dokonce už od 7. stol. př.n.l.
Poté se do Anglie dostávají Římané, vzniká provincie Britania
Později se tam v rámci stěhování národů dostávají Germáni – Anglové, Sasové, Jutové – ti dobyli jih a střed Británie; Keltové se museli přesunout do dalších částí a na ostrovy
V průběhu času se vytvořilo 7 saských království

Objevují se další nájezdníci – Dánští Normané
zastavil je anglosaský panovník Alfréd Veliký – ten dal základ anglickému státu
měl centrum ve Winchesteru – to bylo zároveň centrum kultury, vzdělanosti
sám Alfréd Veliký byl vzdělaný člověk
V roce 1066 proběhla bitva u Hastings – vyhrává Vilém Dobyvatel, což byl Norman
Vilém tedy dostal anglickou korunu a založil svou dynastii
přinesl do Anglie trochu jinou kulturu – začalo se mluvit francouzsky
prostí lidé mluvili v některých oblastech keltským jazykem; většina mluvila anglosasštinou; na dvoře se ale mluvilo starofrancouzštinou

Vilém se narodil jako levoboček vévody
jistý král byl bezdětný a nabídl korunu Vilémovi. Kromě něj jí ale nabídl více lidem – i jistému Dánovi. Nakonec se domluvili, že onen Dán přinese korunu Vilémovi. On ho však zradil a nechal se sám korunovat králem. Vilém tedy proti němu vytáhl a vyhrál

Francie

po Verdunské smlouvě byla Francie území Západofranské říše – toto území získal Karel Holý
Karlovci vládli až do roku 987
Hugo Kapet (Hugo Pláštík) – tento panovník ovládl území mezi Loirou a Seinou; v roce 987 nastoupil na trůn a založil dynastii Kapetovců
on i jeho nástupci rozšiřovali území; uzákonili dědičnost královského titulu – nastoupil vždy nejstarší po smrti svého otce – prvorozenectví, primogenitura
sjednocujícím prvkem bylo křesťanství, církev pomáhala sjednocovat – podporovala centrální moc panovníka, za což dostávala tučné zisky
na území Francie začala vznikat reformní hnutí – např. Clunyejské, které požadovalo přímou podřízenost papeži (tj. bez mezičlánků, tím by získali větší samostatnost); chtěli přísnější pravidla např. pro mravní čistotu

Východofranská říše

(budoucí Svatá říše řimská)
dynastie – Karlovci, Sasové, Ottoni, ...
po vymření dynastie Karlovců se do čela dostává saský vévoda Jindřich I. Ptáčník
Centrum této říše leželo na severu, Jindřich a jeho potomci ale táhli i na jih
V polovině 10. století nastoupila Ottonská dynastie
Otto I. se v roce 962 stal císařem – korunu dostal od papeže → mluví se o římském císařství – Svatá říše římská

Svatá říše římská – nadnárodní útvar; soubor několika států, které uznávali císaře jako jejich hlavu, ten má však současně i sdružovat všechny křesťany
Když zemřel panovník Svaté říše římské, zezačátku nastoupil jeho syn, později (dost později) se ustanovil zvláštní způsob volby – bylo 7 kurfiřtů – 3 církevní hodnostáři a 4 světští panovníci, ti pak nástupce volili
Do svaté říše spadalo mj. území Německa, Rakouska, Lucemburska, Čech, Belgie

Otto I. nechal vyrobit korunu císaře Svaté říše římské (originál je ve Vídni)
Otonnové museli čelit náporu Maďarů – dostali se až na území dnešního Německa, v roce 955 byli zastaveni (u města Augsburg) a to i za pomoci českého knížete Boleslava I.
v době Ottona I. probíhala tzv. Ottonská renesance; proniká sem kultura a vzdělanost z Byzantské říše

Po smrti posledního Ottona se na trůn dostává sálská dynastie – významní jsou Jindřich III., IV., V.,
Jindřich IV. se dostal do střetu s papežem – boj o investituru – bojovali o to, kdo dosazoval biskupy
Jindřich vypovězel papeži poslušnost, papež ho na oplátku sesadil a jeho poddanné zprostil věrnosti
Jindřich táhl vojskem na Řím, nechal stávajícího papeže sesadit, dosadit nového
Boj vyvrcholil v roce 1087 – knížata začala odmítat poslušnost, vzpouřili se
Jindřich musel nakonec ustoupit a v rouše kajícníka tři dny stál před hradem Canossa, než mu papež odpustil
Spory přesto pokračovaly až do roku 1122, kdy byl sepsán konkordát wormský (konkordát je dohoda mezi církevní a světskou mocí) – biskupy uznával papež, král i církevní hodnostáři byli přítomni uvedení do úřadu, od krále dostal arcibiskup žezlo (symbol světské moci) a musel králi přísahat lenní věrnost. Od papeže dostal prsten a berlu, což zase symbolizovalo církevní moc

Fridrich I. Barbarossa – 12. století; rozšiřoval území, podnikl několik (nepříliš úspěšných) tažení do Itálie
Fridrich II. – v roce 1212 dal Přemyslu Otakaru I. Zlatou bulu sicilskou

Později se do čela dostává Rudolf Habsburský
Říše fungovala až do roku 1806