Starověké Řecko

Řecko nemělo příliš dobré přírodní podmínky – hory
Následkem bylo, že nevznikl žádný celistvý stát, ale samostatné státečky a městské státy
Jelikož bylo málo zemědělské půdy, soustředili se více na pastevectví, řemeslo a obchod.

Mínojská kultura

sídlili na Krétě
název pochází podle krále Mínoa – ten si podle pověsti rozzlobil Poseidóna, následkem čehož se jeho manželce narodil Mínotaurus – napůl človek, napůl býk.

V roce 2000 př.n.l. začala na Krétě vznikat města s paláci – nejznámější jsou paláce Knossos a Faistos
Kréťané měli písma – hieroglyfické písmo, lineární písmo A, lineární písmo B
Náboženství bylo polyteistické, posvátným zvířetem byl býk
Ženy měly významné postavení

Mykénská kultura

Nesoustředila se na jednom místě
Na vrchol se dostala ve 14. století př.n.l., zanikla v 13-12. století př.n.l. vinou mořských národů, zkázu dovršili Dórové
brána do Mykén byla první plastikou v Evropě
Mykény byly považovány za prokleté místo – dle pověsti v Mykénách žili potomci Tantala, který chtěl vyzkoušet, zda jsou bohové vševědoucí a dal jim na hostině maso z vlastního syna. Bohové léčku odhalili a Tantalos byl poslán do podsvětí, kde trpí dodnes – má nadosah potok čisté vody a jídlo, ale nemůže pít ani jíst

Nejvýznamnější hrady mykénské kultury – Mykény, Tíryns; hrady byly v Athénách, Spartě, ...

trójská válka – dle pověsti musel Paris (syn trójského krále) rozhodnout, která ze tří bohyň je nejkrásnější (přičemž každá mu něco na oplátku nabízela), on vybral Afroditu, která mu slíbila Helenu, dceru spartského krále. Paris Helenu unesl, což byla záminka k započnutí trójské války

Temné (homérské) období

Temné toto období nazýváme proto, že nemáme žádné valné historické prameny kromě dvou eposů – Illias (vypráví konec trójské války) a Odyssea (popisuje cestu Ithakského krále Odyssea z Tróje zpět domů)

Do Řecka vnikají cizí kmeny – např. Dórové

Archaické období

800–500 př.n.l.
Nevznikl žádný celistvý stát – pouze městské státy, ale Řekové dokázali spolupracovat a pomáhat si
Nejvýznamnější byl v městském státě občan. Občan byl kdokoli, kdo se narodil do rodiny občana, občanem se mohl člověk stát i po nějaké zásluze.
Občané mohli zasedat na sněmech, mohli volit a být voleni. Bylo to jejich právo, ale i povinnost; stejně tak mohli-museli chránit svou zemi (vojenská služba).
polis – městský stát, zároveň to znamená celek všech občanů
V polis kromě občanů žili i cizinci (což byl každý, který se v městě nenarodil – ale i děti cizinců byli stále cizinci)
Další skupinou byli otroci – nesvobodní, neměli žádná práva

Ve všech oblastech projevovali Řekové souteživost – neustále spolu soutěžili ve všemožných hrách
Řekové neustále hledali a experimentovali – pokoušeli se např. neustále vylepšovat formy vlády → demokracie (ve velkém počtu městských států), oligarchie (např. ve Spartě), tyranida
V 8-6. století proběhla Velká řecká kolonizace

Velká řecká kolonizace

Důvodů lidí pro odchod mohlo být několik – přelidnění, hlad, touha po půdě, ...
Osídlili v podstatě většinu pobřeží středozemního moře – dnešní Itálii, Francii, Španělsko, Afriku; ale i pobřeží Černého moře
Kolonizátoři zakládali osady – Tarent, Neapol, Massalia (dnešní Marseille), Byzantion (dnešní Istanbul)
Důsledky VŘK – Řekové získali novou půdu, přiváželi hodně surovin (obilí), našli i odbytiště
VŘK přinesla velké hospodářské změny – vytvářejí se větší rozdíly mezi bohatými a chudými; kvůli levně dováženému obilí zemědělci chudnou, někteří až tolik, že se zadluží do otroctví → vznik dlužního otroctví
Podnikatelé se přeorientovávají na pěstování vinné révy, olivového oleje a vína (což chudý zemědělec nemůže)
V důsledku toho všeho se mění politika a struktura společnosti
Někteří občané se nemohli na vlastní náklady vyzbrojit


V 7. století byla sepsána tzv. zvyková práva – byly sepsány věci, které se dříve rozhodovaly dle již ustálených obyčejů (tyto obyčeje si ale každý soud mohl vykládat odlišně)
V některých městských státech došlo k zavedení rané řecké tyranidy
tyran byl schopný člověk, který se za pomoci skupiny lidí (většinou vojáků) dostal k moci. Tyran však podporoval rozkvět kultury, chtěl se zavděčit lidem – tyranida nebyla zpočátku úplně špatná. I přesto ale ve většině městských států tyrana svrhli – v zádném městě nevládli tyrani déle než tři generace

Sparta

Nacházela se v oblasti Lakónie
Sparťané měli svého bájného zákonodárce – Lykurgos
Vládli dva králové, aby ale neměli absolutní moc, zavedly se funkce vysokých úředníků (tzv. efórové) a další funkce – Lykurgos zavedl mimo jiné i geronty – jakousi radu starších, stařešiny
Zasedání gerontů se říkalo gerúsiá

Hlavní obyvatelstvo tvořili Sparťané – ti byli svobodní a měli privilegia; další byli perioikové – svobodní, ale neprivilegizovaní obyvatelé. Tyto dvě vrstvy se společně nazývaly jako Lakedaimoňané.
Nesvobodní obyvatelé se nazývali heilóti – ti byli něco jako otroci. Heilótů bylo mnoho (jeden čas dokonce bylo heilótů více než Sparťanů) – Sparťani tedy byli ohroženi a neustále trénovali.
Lykurgos také údajně zavedl těžké kovové mince namísto stříbrných a zlatých, těmto mincím navíc přiřadil malou hodnotu – krást se prostě nevyplatilo → velký pokles krádeží
kryptéa – nejschopnější z mladých Sparťanů byli jednou za čas posíláni na jakési výpravy
lidové shromáždění – tam mohli zasedat jen plnoprávní Sparťané (jen muži) nad 30 let – volili efóry a radu
U narozeného dítěte nejdříve zasedla rada a rozhodla, jestli je dostatečně silné; pokud nebylo, bylo posláno do Apothet, jakési propasti
chlapci žili u rodiny pouze do sedmi let, pak vstoupili do družin
Sparťané založili peloponéský spolek – Lakedaimoňané a jejich spojenci

Athény

Leží v oblasti zvané Attika
Heslem Athén bylo svoboda, volnost mysli a slova
občan mohl být v Athénách jen ten, jehož oba rodiče byli také občané.
Tito občané mohli zasedat na sněmech, kde volili a losovali střední a vyšší úředníky.
Athéňané mohli být plnoprávnými občany až ve 20 letech – v 18 byli sice dospělí, ale museli ještě nastoupit na 2 roky vojenské služby
Toto však platilo pouze pro muže – ženy neměly moc práv; muži a ženy žili velmi odděleně – v domě žili dokonce v oddělených prostorách. I na nábožeské a sporovní slavnosti mohli pouze muži. Zajímavostí je, že jelikož Athénská pohlaví žila odděleně, bylo na homosexualitu nahlíženo velmi pozitivně.

V Athénách byli archonti – vyšší úředníci (něco jako dnešní ministři), ti byli voleni sněmem na 1 rok; po uplynutí funkčního období zasedali vysloužilí archonti v areopagu
Také existovala rada, ta byla též losována sněmem, bylo jich ca 500. Rada se zabývala zezačátku soudnictvím, časem však pouze hrdelními zločiny.
Archonti také volili soudce, těch bylo ca 6000.

Drakon provedl některé reformy – zavedl např. zvykové právo; jeho zákony byly často velmi kruté
Roku 594 př.n.l. se archontem stal Solon – ten se rozhodl rozdělit občany dle majetku:

Solon též odstranil dlužní otroctví
Zavedl nový, snadnější systém měr a vah
Vytvořil radu čtyř set, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony

Později se do čela Athén dostal Kleisthenes – ten dělil obyvatele podle jejich území – tzv. územní princip:
Také zavedl ostrakismus – střepinový soud – každý na střep napsal jedno jméno – jméno toho, kdo podle něj ohrožoval demokracii v polis

Klasické období

500-338 př.n.l.
Klasické období bylo obdobím největšího rozkvětu

Řecko-perské války

492-449 př.n.l.
útočníkem byla Persie – chtěli získat území
město Mílétos – centrum bitev
Řekové povstali proti perským útočníkům
Peršané zorganizovali tři výpravy:
Významnou politickou osobností byl Perikles (byl dokonce zvolen 15-krát za sebou) – ten dosáhl dovršení demokracie
Perikles zavedl několik reforem – např. zavedl diety – náhrada ušlého výdělku; zavedl sociální podpory pro sirotky, invalidy, ...
Perikles nechal stavět Athény

Po řecko-perských válkách (konkrétně roku 478 př.n.l.) vytvořily Athény Athénský námořní spolek (Délský spolek), což byly samostatné městské státy, které se zavázaly, že pokud se objeví nepřítel, spojí armády a finance. Do tohoto spolku platily městské státy příspěvky, ze kterých se vyráběly zejména lodě. Pokud však Athéňané potřebovali peníze na výstavbu něčeho v Athénách, peníze si z pokladny "vypůjčili" (a už nevrátili).

Athénský spolek se stal Athénskou říší, což se některým členským státům nelíbilo. Vlivem různých politických chyb a vzájemné nevraživosti vypuká válka mezi Peloponéským spolkem (Sparta a spojenci) proti Aténské říši → vypukla Peloponéská válka, ta probíhala mezi léty 431-404 př.n.l.

Sparťané se neštítili spojit s úhlavním nepřítelem – Peršany – a nakonec válku vyhráli. Byla sepsána mírová smlouva – Athény nesměli mít více než 12 lodí, zbořit městské hradby, museli rozpustit Athénský námořní spolek a vstoupit do Peloponéského spolku. Zrušili v Athénách demokracii a dosadili tam 30 tyranů. V Athénách také sídlila stálá Sparťanská posádka. Prohrou v peloponéské válce tedy končí rozkvět Athén.

Po peloponéské válce se Spartě nepodařilo udržet u moci, do popředí se dostávají Théby; ani ti však nevládli dlouho. Moc se dostává k Makedonii.
Makedonie byl nejprve jen malý stát na severu od Řecka – neměli ani přístup k moři. Za vlády krále Filippa II. se však Makedonie stala velmi agresivní. Nejdříve si Makedonie vydobila přístup k moři, poté se dostali do války s Aténami a Thébami. Roku 338 př.n.l. proběhla bitva u Chaironeie, ve které Řekové prohráli a skončilo tak klasické období.

Helénistické období

338-146 př.n.l.

Filippos tvrdil, že chce sjednotit všechny Řeky proti Persii, založil korintský spolek, ve kterém byly všechny řecké státy kromě Sparty. Tyto státy byly pod nadvládou Makedonie. Při přípravě na tažení proti Peršanům však Filippos umírá a roku 336 př.n.l. na trůn nastupuje jeho syn Alexandr. Alexandr byl schopný a inteligentní, dostalo se mu vojenského výcviku, ale i vzdělání

Alexandr navázal na plány svého otce, roku 334 př.n.l. překročil úžinu Helespont a vpadl do Perské říše. Svedl bitvu u mnoha měst – Granik (334), Issos (333). Roku 332 se dostává do Egypta, kde je vítán jako osvoboditel. Poté táhne zpět do Persie, kde roku 331 svádí bitvu u Gaugamel. Zde poráží perského krále Dareia III. a stává se králem králů.

V roce 327 proniká Alexandr až do Indie – dostal se až do Himalájí. Přírodní podmínky však byly špatné – hodně vojáků zahynula, hodně jich bylo nespokojených.

Důsledkem výprav Alexandra Velikého bylo promíchání kultur – Alexandr doporučoval svým vojákům, aby se v dobytých zemích usidlovali. Vítěznými taženími také Alexandr získal mnoho peněz. Řekové získali mnoho poznatků → vědní obory se začaly dělit na ještě více specializované. Alexandr umírá v roce 323 ve městě Babylon. Jelikož neměl žádného dědice, dobyté území si rozdělili jeho velitelé. Těmto velitelům se říkalo diadochové. Známý diadochos byl např. Ptolemaios, který získal ca území Egypta; Seleukos získal Sýrii; Antigon získal Makedonii.

Tímto dělením se obrovská říše rozdělila na mnoho samostatných států.

V této době už začíná být velmi aktivní Řím – některé řecké státy se stávají římskými provinciemi. Roku 146 př.n.l. dobyli Římané Korint → tím končí existence samostatného Řecka.

Kultura

Řecká kultura je základem veškeré Evropské kultury

Náboženství

Řekové se neustále báli bohů, osudu, atd.
Sparťané např. nezačali boj před úplňkem
Athéňané zase nebojovali před 7. dnem v měsíci
uznávali kult předků, kult héroú (napůl člověk, napůl bůh)
měli amulety, talismany, věřili ve znamení
pořádali mnohé slavnosti – dionýsie; na jaře veselé slavnosti, na podzim smutné
každý rok na různém místě se konaly panhelénské slavnosti, těch bylo více druhů (tj. jeden rok se konaly Olympijské hry, další rok Nemejské, ...): byly to převážně náboženské slavnosti
disciplíny byly různé – gymnické (sportovní, tělocvičné), hippické ("dostihy"), múzické (umění – heroldi, trubači, básníci, ...)
běh – běželo se na několik stadií (1 stadion = ca 119m – byla to jednotka); skok do dálky; bojovali – několik druhů
dodržovali různé zásady (že nebudou podvádět, během her se nesmí válčit)
na tyto slavnosti měli přístup jen muži a jen občané

Řekové v životě dodržovali zásadu kalokagathia – rovnováhu těla i ducha

Řečtí bohové

uznávali více bohů – polyteistické náboženství
bohové měli lidskou podobu a lidské vlastnosti; od lidí se odlišovali tím, že byli nesmrtelní
pokud došlo ke spojení člověka a boha, vznikali polobozi – héroiové; ti mohli být např. nesmrtelní
Na počátku byl Chaos, hlavní bůh byl Zeus – měl na starosti oblohu; ochraňoval přísahu, cizince, potřebné, ...
Diova (Zeus v jiných pádech) manželka byla Héra – ta byla ochránkyně manželství, rodinného krbu, žen; byla věrná
Poseidón – Diův bratr; jeho symbolem byl trojzubec; byl vládce moří; měl své pomocníky – proroky, starce, nereidy, sirény
Deméter – Diova sestra; bohyně úrody
Hádes – měl na starosti podsvětí
Cháron – převozník v podsvětí
Kerberos – trojhlavý pes chránící podsvětí
Tartaros – bezedná propast v podsvětí
Tantalos – za svého života urazil bohy (např. zabil svého syna, uvařil ho a naservíroval ho bohům na hostině) a v podsvětí pak trpěl nekonečným trestem – měl jídlo i pití na dosah, ale nemohl se napít ani najíst
Áres – bůh války
Héfaistos – bůh-kovář – měl dílnu, vyráběl zbroj, blesky
Afrodita – bohyně lásky
Apollón – bůh Slunce a umění
Artemis – Apollónovo dvojče, má na starosti Měsíc, les, ...
Hermés – bůh-posel, symbol štěstí; má na starosti obchod, pocestné, zloděje
Athéna – bohyně moudrosti a rozumu, má na starosti i např. obrannou válku; naučila lidi pěstovat olivovní, příst a tkát, stavět lodě; chrání bojovníky a zajatce
Dionýsos – bůh vína a veselí

Architektura

akropolis – opevněné návrší v každém městě

základem řecké architektury byly sloupy karyatida – ženská postava fungující místo sloupu
chrámy – trojúhelníková střecha – typmanon; chrám podpíraný sloupy
Vlys – část kladí (jakéhosi "stropu" podepíraného sloupy); triglyf – žlábky ve vlysu, metopa – mezery mezi těmito žlábky

amfiteátry – nejznámejší je ve městě Epidauros
amfiteátr je většinou kulatého půdorysu, je tam výborná akustika; mohli vystupovat jen muži, ti měli masky
muži hráli i role žen
měli velmi jednoduché kostýmy

agora – náměstí
stoa – sloupořadí

Mykény – Lví brána – 1. plastika

Mnoho staveb bylo barevně provedeno

Athény

propylaje – obecně je to vstupní brána; součástí Athénských propylají byl chrám bohyně Niké – iónský sloh; socha Athény
Parthenon (dórský sloh) – nejvyšší chrám na Athénské Akropolis
Erechteion – chrám na severním okraji Akropole; v předsíni byly Karyatidy

Sochařství

Malířství

hodně malovali na keramiku; keramika se dělí do dvou fází – černofigurová (podklad je červený, figury jsou černé; bůh nebo části těla jsou bílé) a červenofigurová (podklad je černý, figury jsou červené; bůh nebo části těla jsou bílé)

Jazyk a literatura

Starověká řečtina byla tvořena řadou nářečí; teprve v helénismu se začala vytvářet obecná řečtina – koiné – z té se vyvinula i dnešní řečtina

eposy – hrdinské, didaktické (poučné)
hrdinskými eposy byly např. Ilias a Odyssea
didaktické eposy – např. Práce a dni, Zrození bohů

lyrika – lyrická poezie; Sapfo, Pindaros, Alkaios

divadlo – bylo hráno o náboženských slavnostech; tragédie (Aichylés, Euripidés, Sofoklos), komedie (Arisfotanes)

rétorika – řečnictví; např. Demosthenes

dějepisectví – Herodotos ("otec historie"), Thukydides (dějiny peloponéské války), Xenofon (perské dějiny), Polybios (řecké a římské dějiny)

Věda

zabývali se mnoha obory; dodnes se pro mnoho odborných výrazů používají řecké názvy

filozofie – kosmologické období (Thales z Milétu, Demokritos, Pythagoras), Sokrates, Platon (ten založil filozofickou školu – Akademii), Aristoteles (založil školu Lykeon); Epikuros (tvrdil, že vše se skládá z atomů)

přírodní vědy – Pythagoras (Pythagorova věta), Eukleides, Thales z Milétu, Archimedes

lékařství – Řekové nemoci původně pokládali za dílo démonů; Hippokrates (zastával teorii o různých tělních tekutinách, jejichž nerovnováha může způsobit nemoc; formuloval zásady lékařské etiky)