Palestina

Na území Palestiny se umístili Pelištejci; celá tato oblast se nazývá Kanaán
Ca ve 13. stol př.n.l. na toto území přišli hebrejsko-izraelské kmeny, ti s Pelištějci bojovali.
Postupně zde vznikl jakýsi kmenový stát. Tyto kmeny měly velkou armádu, aby mohli bojovat s Pelištejcemi
Prvním hebrejským králem byl Saul, po jeho smrti se králem stal David, ten založil dynastii, která vládla až do dobytí Jeruzalému, také rozšířil říši.
Jedním z nejvýznamnějších králů byl Davidův syn Šalamoun – za něj země prosperovala. Šalamoun byl moudrým vládcem (viz např. příběh ve Starém zákoně, kde soudil dvě ženy o jedno dítě).
Po smrti Šalamouna se země rozpadla na dvě království – Izrael (na severu) a Judsko (na jihu, hlavním městem byl Jeruzalém, dále vládl Davidův rod)
izraelské království bylo dobyto Asyřany
judské království vydrželo o něco déle, ale nakonec bylo hlavní město Jeruzalém roku 587 př.n.l. dobyto Nabukadnezarem
Židé se mohli do Judeje vrátit až v roce 539 př.n.l., ale nebyli plně samostatní
Roku 64 př.n.l. ovládli Judeu Římané, od té doby dosazovali judské krále oni. Nejvýznamějším z nich byl Herodes Veliký.
Židé se vzpouzeli nadvládě jiných států – největší vzpoura byla židovská válka (66-70 n.l.), vzpoura byla poražena a došlo k rozptýlení Židů po celém světě – diaspora

Židé uctívali jen jednoho Boha (monoteismus) – ten nebyl spojen s žádným zvířetem, úkazem (blesk), ani místem. Také nevyžadoval materiální oběti.
Židé sepsali Starý zákon, posvátnou knihu židovského náboženství.
Vstupní část Starého zákona tvoří Pět knih Mojžíšových – první z těchto pěti knih se nazývá tóra