Rostlinné orgány

dělí se na vegetativní (kořen, stonek, list) a reprodukční (květ, plod)

Rostlinnými orgány se zabývá organologie

Orgány, které mají stejný původ, ale vypadají odlišně, jsou homologické
Naopak orgány, které mají různý původ, ale vypadají stejně, jsou analogické

• Kořen

  neboli rhyzom, radix
  kořen je obvykle podzemní orgán, který nikdy nenese listy ani pupeny
  

  Funkce

  upevnění rostliny
  kořen nasává; to, co nasaje, vodí dále do stonku
  kořen může mít i zásobní funkci
  kořen může syntetizovat některé látky – převážně alkaloidy → využití ve farmacii
  tj. kořen má tyto funkce: nasávací, vodivá, zásobní, syntetická
  
  z kořene nejdříve vyrůstá radikula; z radikuly poté vzniká hlavní kořen
  z hlavního kořene poté vyrůstají postranní kořeny
  u jednoděložných rostlin hlavní kořen později zaniká, vznikají z něj adventivní kořeny (náhradní kořeny)

  jednoděložné	dvouděložné
  svazčitý kořenový systém (homorhizie) např. cibule	hlavní a postranní kořen (alorhizie) např. petržel, mrkev

  
  Na konci kořene je calyptra – kořenová čepička – ta ochraňuje kořen, navíc vylučuje slizovou látku, která usnadňuje pronikání kořenu pod zem; calyptra je tvořena živými parenchymatickými buňkami, které jsou zeslizovatělé
  kořen má více zón:
  • zóna dělivá
  • zóna prodlužovací
  • zóna kořenového vlášení
  na povrchu kořene je rhizodermis

  Modifikace kořene

  • kořenové hlízy – např. orsej hlíznatý
  • bulva – např. řepa
  • vzdušné kořeny – dokáží přijímat vzdušnou vlhkost; např. břečťan
  • haustória parazitických rostlin – přeměněný kořen, který se napojuje na cévní svazky hostitelských rostlin; např. jmelí

  Využití kořene

  konzumace, lékárnictví, krmný materiál pro zvířata
  

• Stonek

  nadzemní orgán nesoucí zákonitě postavené listy, pupeny a reprodukční orgány
  spojuje kořenový systém a listy (transpirační a asimilační proud)
  zajišťuje správnou polohu listů a květů
  u některých rostlin nejsou listy, tam asimilační funkci přejímají stonky (např. kaktus)
  stonek může být i podzemní, pak se jedná o oddenek
  
  
  prýt – stonek + listy
  letorost – nezdřevnatělé prýty dřevin vyrostlé v průběhu posledního vegetačního období (vyrostlé např. za jedno léto)
  lodyha – bylinný stonek s listy
  stvol – bezlistý nevětvený stonek zakončený květem nebo květenstvím (např. pampeliška)
  stéblo – stonek obilí a trav; u stébla říkáme uzlině kolénko
  kmen – zdřevnatělý nevětvený stonek u stromu; jakmile se kmen začne větvit, jedná se o korunu
  keř – zdřevnatělé stonky, které se větví od země
  keřík – malý kěř; např. vřesovec, borůvka
  polokeř – stonek je zdřevnatělý jen částečně; např. šalvěj

  Príčný řez stonku

  • válcovitý (na průřezu kruh) – většina rostlin
  • trojhranný (na průřezu trojúhelník) – např. ostřice
  • smáčknutý (na průřezu "smáčknutý kruh") – např. lipnice smáčknutá
  • čtyřhlavý (na průřezu čtverec) – např. hluchavky

  Primární stavba stonku

  • pokožka
  • primární kůra – má ochrannou a zásobní funkci
    vnější část je tvořena korenchymem a sklerenchymem
    vnitřní část tvoří škrobová pochva
  • střední válec – je tvořen pericyklem; z této části vyrůstají adventivní kořeny
    v pericyklu také najdeme kolaterální svazky
    pericyklus je tvořen parenchymatickými buňkami

  Sekundární stavba stonku

  primární kůru zde nahrazuje periderm
  je zde kambium, které směrem od středu vytváří druhotné lýko; směrem do středu vytváří druhotné dřevo → to vede k vytváření letokruhů
  
  pupeny – jsou zákonitě uspořádané; jsou důležitým diakritickým znakem
  vrcholový pupen – pupen na konci stonku; postranní pupen – pupen na okrajích stonku

  Větvení stonku

  stonek se větví třemi základními způsoby:
  • větvení vidličnaté – hlavní stonek se větví na dva stonky; vývojově nejstarší
  • větvení hroznovité – z jednoho hlavního stonku vyrůstají po bocích menší a tenčí boční stonky
  • větvení vrcholičnaté – hlavní stonek přerostly stonky z něj vyrůstající, ty jsou poté zase přerostlé stonky z nich vyrůstajícími, atd.
  habitus – celkový vzhled rostliny
  

  Modifikace stonku

  oddenek – je vodorovně v zemi; jedná se o článkovanou strukturu; má zásobní funkci; slouží k rozmnožování
  oddenková hlíza – např. brambory
  šlahouny – výběžek rostliny; např. jahodník
  stonkové úpony – úpony, pomocí kterých se rostlina "chytí"
  stonkové kolce – "trny" (nejsou to skutečné trny) – např. trnka
  

  Hospodářský význam stonku

  brambory, kedlubny, ředkvičky, stonky trav (píce pro zvířata – seno), stromy; korek, skořice, ...

• List

  neboli fylom
  postranní, typicky zelený orgán omezeného růstu
  je to místem fotosyntézy, transpirace (odpařování), výměny plynů
  listy mají základy v pupenech
  u dřevin jsou dělivá pletiva chráněna šupinami; u bylin jsou pupeny tzv. nahé
  první dva listy, které vyrostou se nazývají listy děložní, ty poté zanikají; ostatní, "normální" listy, se nazývají listy asimilační
  děložní listy – zárodečné listy, které jsou už v zárodku semene
  
  listen – redukovaný listový útvar, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo květenství; listové útvary se mohou sdružovat a vytvářet soubor = zákrov
  
  listy:
  • bifaciální – liší se svrchní a spodní strana; např. buk
  • monofaciální – svrchní a spodní strana je nerozlišitelná; např. kosatec
  
  souměrnost (není geometricky přesná, od oka):
  • listy symetrické – listová čepel se dá rozdělit na dvě poloviny; většina listů
  • listy asymetrické – např. líska, jilm
  
  různolistost (heterofylie) – na jedné rostlině se vyskytují listy s různým tvarem; např. břečťan
  žilnatina (venatio) – zpevňuje list, přivádí do něj živiny
  
  • vidličnatá – např. u jinanu dvojlaločného
  • rovnoběžná – např. trávy
  • souběžná
  • zpeřená – žilka 1. řádu, z ní vyrůstají žilky 2. řádu atd; např. buk lesní
  • dlanitá – např. list javoru
  složené listy – dlanitě složené (trojčetné, pětičetné, sedmičetné, mnohočetné), lichozpeřený (listy jsou v párech, na konci je lichý list), sudozpeřený (listy jsou v párech, na konci také pár)
  u složených listů můžeme pojmenovávat jak listy jako celek, tak "podlisty" – list > lístek > lísteček
  
  postavení listů na stonku:
  • střídavé – z uzliny vyrůstají napřeskáčku listy na jednu a druhou stranu
  • vstřícné – z každé uzliny vyrůstají dva listy
  • vstřícné křižmostojné – jako vstřícné, ale listy jsou napřeskáčku otočené o 90º
  • přeslenité – z každé uzliny vyrůstají nejméně tři listy

  Průřez listu

  • pokožka – na svrchní a spodní straně
  • mezofyl – uprostřed listu
  • palisádový parenchym – protáhlé buňky; dominují tam plastidy
  • houbový parenchym – jsou schopné odvádět produkty fotosyntézy do cévního svazku; buňky s velkými intercelulárami

  Modifikace

  sporofyly – list nesoucí spory (výtrusnice); např. kapraď
  trny listového původu – např. vřišťál
  úponky – bobovité rostliny
  šupiny – ochrana pupenů; např. dřeviny
  podpučí – vzniká ze zduřnatělé části bazálních listů, které přisedají na zkráceném stonku; např. cibule

  Hospodářský význam listu

  listová zelenina, zelí, špenát, čajovník, koření (bokbkový list, majoránka, tymián, rozmarýn, bazalka, šalvěj)