Rostlinná pletiva

histologie – věda studující tkáně
thallus – stélka (něco, co se může podobat kořenu, stonku a listu – rhyziod, fyloid a kauloid)
cormus – rostlinné tělo (kořen, stonek, list – rhizom, kaulom, fylom)

Rozdělení pletiv

• Dle způsobu vzniku

  pravá (vznikají dělením – mateřské a dceřiné buňky jsou nadále spojené) a nepravá (vznikají seskupením původně volných buněk)
  Většina pletiv jsou pravá; nepravý je např. plektenchym u hub

• Dle schopnosti dělení

  dělivá (meristém), trvalá

• Dle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn

  parenchymatické pletivo, sklerenchymatické pletivo, kolenchymatické pletivo, ...
  
  parenchym – buňky jsou víceméně stejné (mají stejnou výšku, šířku a délku), mohou být v jednom směru protáhlé; parenchymatické buňky jsou obvykle živé, považujeme je za nejméně specializované; buněčné stěny jsou neztloustlé nebo jen málo ztloustlé; malé interceluláry
  pod parenchym ještě patří aerenchym (je z parenchymu odvozen) – často se vyskytuje u mokřadních rostlin; má velké interceluláry naplněné vzduchem, ty urychlují vedení kyslíku do podzemních částí rostlin
  
  kolenchym – buňky jsou živé, kolenchym se vyskytuje v obvodových částech stonku a řapících
  
  sklerenchym – buněčné stěny jsou silně srostlé, nemají živý obsah – bývají vyplněny vzduchem; sklerenchymatická pletiva u přadných rostlin (len, konopí) se využívají u tkanin; sklereidy – tvoří pecky
  intercelulára – buněčná mezera

• Podle převládající funkce

  • Dělivá

    (meristémy)
    zachovávají si schopnost dělení
    mají velká jádra, velké množství cytoplasmy; intenzivní metabolismus
    meristémy rozdělujeme na 3 druhy:
    • primární meristémy – vznikají z protomeristémů; nacházejí se ve vzrostných vrcholech (na konci rostliny) všech vegetačních orgánů (kořen, stonek, list)
    • vmezeřené meristémy – jsou vklíněné mezi diferencovanými (již určenými, rozlišenými; s nějakou funkcí) pletivy; vmezeřené meristémy se nacházejí např. nad kolénky u stébel trav
    • sekundární meristémy – vzniká obnovením činnosti již diferencovaných pletiv (pletiva s nějakou funkcí se začnou znovu dělit)
      mezi sekundární meristémy u druhotně tloustnoucích rostlin patří kambium a felogén

  • Krycí

    Můžeme je rozdělit na
    • primární krycí pletiva (pokožka) – pokožka nadzemních částí (epidermis) a pokožka kořene (rhizodermis)
      pokožka je obvykle tvořena jen jednou vrstvou buněk – tyto buňky neobsahují chloroplasty
      
      Epidermis navíc obsahuje ještě kožní vrstvu – kutikula (cutis – kůže); kutikula je tukové povahy, na povrchu je ještě vosková vrstva. Kutikula je tím tlustší, čím je stanoviště prostředí teplejší a slunnější – kutikula snižuje výpar vody
      
      (rhizodermis kutikulu nemá)
      
      trichomy – vyrůstají z jedné pokožkové buňky, mohou být jedno- nebo vícebuněčné. Trichomy mají velmi rozmanitý tvar – trichomy jsou důležitým diakritickým znakem (tj. určovacím znakem; znakem, podle kterého můžeme rostliny rozlišit)
      trichomy zabraňují přehřátí rostlin, protože rostlinu zesvětlují
      trichomy mohou být krycí (doplňují funkci pokožky), žlaznaté (mohou produkovat např. eterické látky – např. u máty), žahavé (např. u kopřivy), trichomy přeměněné v ostny (růže, srstka)
    • sekundární krycí pletiva = korek
      je možné je pozorovat na stoncích a kořenech u druhotně rostoucích rostlin
      vznikají činností felogénu
      vytváří na rostlině druhotnou kůru – např. kůra stromů (=borka)
      tato kůra směrem od středu odumírá, praská, vysychá

  • Provětrávací

    zajišťují regulovanou výměnu plynů mezi rostlionu (pletivem) a okolím
    fotosyntéza, respirace (dýchání), transpirace (vypařování)
    důležité jsou zde mezibuněčné prostory (interceluláry) – součástí intercelulárů jsou stomata=průduchy
    stomata se vyskytují v listech, u vyšších rostlin i v mladých stoncích (u nižších jen v listech )
    U dvouděložních rostlin se stomata vyskytují na spodní straně listu, u jednoděložních na obou stranách a u vodních na vrchní straně listu.
    svěrací buňky reagují na množství vody ve vakuolách – sucho → zavřené průduchy; vlhko → otevřené průduchy
    
    lenticela = čočenka – vytváří se u provětrávacích pletiv – jsou to "hrbolky" viditelné na rostlině pouhým okem

  • Nasávací

    činností pokožkových buněk (rhizodermů) vznikají rhiziny = "vlásky" na kořenu
    tyto vlásky vznikají vlášením
    funkce těchto vlásků spočívá ve zvětšení povrchu kořene → lepší schopnost nasávání
    
    haustória – vstřebadla; u parazitických rostlin (např. jmelí)

  • Vyměšovací

    • nektária – vylučují nektar, slouží k přilákání opylovačů (hmyz)
    • hydratody – slouží k vylučování nadbytečné vody, a to v době, kdy je vzduch nasycen vlhkými parami
      tomuto jevu se říká gutace
    • mléčnice – buňky, které jsou schopny ve svých vakuolách vytvářet buněčnou štávu, která obsahuje alkaloidy, anorganické látky, sacharidy a jiné látky
      důvodem je obrana proti okusu
      vylučován může být např. latex

  • Vodivá

    vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků; umožňuje transport vody a látek v rostlině
    pravé cévní svazky – mají část dřevní (xylém) a část lýkovou (floém)
    xylémem jsou vedeny roztoky minerálních látek z půdy do nadzemních částí rostliny – transpirační proud (transpirace=odpařování)
    floémem jsou z nadzemních částí rostliny vedeny produkty fotosyntézy – asimiláty – asimilační proud (asimilovat – pohlcovat); asimiláty směřují do míst spotřeby (vzrostné vrcholy stonku a kořene) nebo jsou ukládány v zásobních pletivech
    
    • uzavřený cévní svazek – Z prvotního meristému (prokambia) vznikají v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém – celé prokambium se diferencuje na trvalá pletiva → vzniká uzavření cévní svazek. Ten již druhotně netloustne
      
    • otevřený cévní svazek – u většiny rostlin se část prokambia zachovává a vytváří druhotné dělící pletivo – kambium. Kambium odděluje směrem k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo → vzniká otevřený cévní svazek; otevřený cévní svazek druhotně tloustne.
      u dřevin se aktivita kambria mění během roku (kvůli hormonům auxinům) → takto vznikají letokruhy, což jsou hranice mezi přírůstky jednotlivých roků
      
    podle vzájemného postavení lýka a dřeva se rozeznávají čtyři základní typy cévních svazků:
    • soustředné (kocentrické) – nejjednodušší typ, kde jedna část obklopuje druhou – lýkostředné, dřevostředné
    • paprsčité (radiální) – oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají
    • bočné (kolaterální) – dřevo a lýko jsou umístěny hned za sebou ve směru poloměru
    • dvoubočné (bikolaterální) – mají dvě lýkové části, mezi nimi se nachází dřevní část
    
    
    lýkovou část tvoří sítkovice, buňky lýkového parenchymu a buňky lýkového sklerenchymu (lýková vlákna)
    
    dřevní část tvoří cévice (tracheidy) a cévy (tracheje); cévice jsou vývojově starší, mají protáhlý tvar; cévy jsou řady trubicových buněk
    dřevní část také tvoří dřevní parenchym a dřevní sklerenchym