Cormophytae

(Vyšší rostliny)
autotrofní rostliny
jsou přizpůsobeny životu na souši
mají cormus – kořen, stonek, list
součástí buněčných stěn vodivých a mechanických pletiv je lignin ("dřevní hmota") – ten rostlinám dává pevnost
heteromorfní rodozměna (různotvárná rodozměna) – střídá se gametofyt (pohlavní generace) a sporofyt (nepohlavní generace), a to navíc tak, že sporofyt je mnohem častější
gametangia – mnohobuněčná; jsou obalená ochrannou vrstvou
vývoj od izosporie přes heterospory až ke vzniku semene

mykorhýza – soužití hub s kořenem rostliny

Pteridofytní rostliny

(kapraďorosty)
cévnaté rostliny, mají heteromorfní rodozměnu
převládá sporofyt nad gametofytem
gametofyt je na sporofytu výživově nezávislý
sporofyt je rozlišen na stonek, listy a pravé kořeny
vodivé struktury jsou v podobě pravých cévních svazků
listy mohou být mikrofylní (čárkovité, drobné) nebo megafylní (velké, vícenásobně zpeřené)
Trofofyl – list je zelený, zajišťuje rostlině výživu
Sporofyl – list nesoucí výtrusnice, v nichž se tvoří spory; bývá nezelený
Trofosporofyl – zelený list, který zároveň zajišťuje výživu i produkuje spory

Modelový životní cyklus kapraďorostů

(modelem je Polypodium vulgare)
na spodu listu je soubor výtrusnic – kupka (sorus)
jedna výtrusnice se nazývá sporangium
uvnitř výtrusnice jsou výtrusy (spory); výtrusy vznikají redukcí chromozómů (viz níže)
dochází k sesychání prstence (annulu) výtrusnice → vypadávají výtrusy
z výtrusu začne vyrůstat malý řetízek ze zelených buněk
z výtrusu pak vznikne prvoklíček (protalium) – prvoklíček má charakter stélky
ve spodní části prvoklíčku se tvoří anteridium (samčí orgány), kde se tvoří samčí pohlavní buňky (spermatozoidy)
z gametofytu pak vyrůstá sporofyt; gametofyt pak zaniká

Poznámka – dělení jádra (karyokineze)

• dělení somatických buňek (všechny tělní buňky kromě buněk pohlavních) – buňky se dělí mitózou, kde buňky dceřiné jsou stejné jako buňky mateřské; mateřská buňka má dvě sady chromozómů, výsledkem jsou dvě buňky, obě také s dvěma sadami chromozómů
• dělení gamet (pohlavních buněk) – buňky se dělí meiózou; dochází k redukci chromozómů – z jedné buňky s dvěma sadami chromozómů vznikají čtyři buňky, každá s jednou sadou chromozómů

cytokineze – dělení buněk; rostlinné buňky se od sebe rozdělují ve středu

Lylopodiophyta

(plavuně)
stejno- i různovýtrusé rostliny (izo- i heterosporické) – různovýtrusé jsou např. vranečky
mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený stonek, který je hustě porostlý článkovanými listy; listy jsou mikrofylní
tvorba výtrusnicových klasů (strobilů) – v nich jsou výtrusnice, ve kterých se tvoří výtrusy (spory)
prvoklíček je hlízovitý, masitý; vyživuje se saprofyticky (vyživuje se na mrtvých organismech)

Zástupci

stejnovýtrusé – plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), plavuň pučivá (Lycopodium anotinum), vranec jedlový (Huperzia selago)
různovýtrusé – vraneček vrbitý

Equisetophyta

(přesličky)
mají přeslenitě ?? stonky, stonky jsou duté, podélně rýhované
pokožka je drsná – důvodem jsou křemičitá tělíska
listy jsou nabité , drobné; zubaté pochvy
pentlicovité útvary na výtrusech – haptery → důvodem je výhodné rozšiřování spor

Zástupci

Equisetum arvense – má dva typy lodyh – jarní (hnědá, fertilní; vyživuje se z podzemí), letní (zelená, sterilní; tvoří zásobní látky na zimu)
Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Equisetum fluviatile

Kapradiny

(Polypodiophyta)

listy jsou megafylního typu, jsou vícekrát zpeřené; listy jsou trofosporofilní (jsou zelené a zárověň tvoří výtrusy)
vyvíjející se listy jsou spirálně stočené – vernace
list ("celý velký složený list" skládající se z lístků) → lístek → lísteček pleviny – hnědě zbarvené šupinky na listu
na lístku a lístečku je sorrus
typickým znakem kapradě je, že na kupkách mají ostery (indusium) ledvinkového tvaru
kapraď se může snadno plést s papradkou – rozdílem je, že papradky nemají ostery

Zástupci

kapraď samec, kapraď osténkatá, kapraď rozložená
osladič obecný (roste běžně na skalách, může osidlovat staré zídky)
sleziník červený (jeho vřeteno je červené)
sleziník zelený (jeho vřeteno je zelené)
sleziník nepravý (část jeho vřetena je zelená, část je červená; roste na hadcích)
sleziník hadcový (roste na hadcích)
sleziník routička (potřebuje vápenaté ionty v půdě – roste na starých zídkách)
sleziník severní
hasivka odličí
žebrolice různolistá (jediný druh, který u nás roste běžně (nebyl zavlečen) a zároveň je trofosporofilní)
pérovník pštrosí
jelení jazyk celolistý
puchýřník křehký