Na Blízkém Východě je největším problémem Palestina a Izrael (Izrael vznikl v roce 1948).
V 7. století byla židovská území obsazena Araby, většina Židů byla vyhnána – Židé žijí v diaspoře – rozptýleni po celém světě. V 16. století se Palestina stala součástí Osmanské říše (Turecka) – od té doby je tam nejdůležitějším náboženstvím Islám (Turci Islám převzali), zbylí Židé byli vyhnáni. Na přelomu 19. a 20. století je obnovena myšlenka oživení Židovského státu, ale i v této době jsou stále pronásledováni. Proto se rodí Sionistické hnutí, jehož cílem je obnovení Izraele. Důrazným rysem tohoto hnutí je fanatismus. V čele hnutí je David Ben Gurion.
Celý Blízký Východ je ovládán VB. VB ale slíbila i Židům i Palestincům, že jim pomůže vytvořit samostatný stát. Nakonec ale nepomohla ani jedné straně. Židé a Palestinci se začali navzájem nenávidět.
V roce 1948 dostalo shromáždění OSN stížnost od Židů i Palestinců, že chtějí samostatný stát. Většinou hlasů bylo odsouhlaseno vytvoření samostatného Izraele, jelikož Židům bylo ublíženo holocaustem. Do Izraele se stěhují tisíce Židů z celého světa, a tento stát se díky jejich nadšení stává silný. Židé v Izraeli zakládali kybucy, což byly v podstatě komunistické vesnice – každý pracoval tak dlouho, jak mohl; majetek byl společný; všichni si pomáhali. Tento komunismus mohl být zrealizován jen díky jejich nadšení.
Celý arabský svět je velmi nespokojen s vytvořením Izraele, navíc jim vadí, že USA Izrael podporuje. Kromě USA ale Izrael podporuje i mnoho dalších zemí, i např. Československo. V 50. letech jsme na chvíli s podporou přestali, od 60. let je ale Izrael Československem opět podporován.
Hned v roce 1948 začíná 1. izraelsko-arabská válka. Tuto válku vyhrál kupodivu Izrael. Jednak byl Izrael podporován USA a jinými státy, Arabské státy byly ale také nejednotné. V roce 1949 bylo nastoleno příměří, jeho následkem Izrael dostal nová území, která při svém vzniku neměl vymezena. Přišel ale o své hlavní město Jeruzalém, ve kterém měli hlavní vliv muslimové
Do Izraele se stěhuje čím dál tím víc Židů (v roce 1950 je tam desetkrát více obyvatelstva než v roce 1948). Izraelská vláda musí kvůli přílivu obyvatel zabavovat majetek Palestinců na Izraelském území. OSN proto zakládá utečenecké tábory pro tyto Palestince. Tam jsou živeni, šaceni, atd., ale nepracují. Tyto tábory jsou často problémové. Roste v nich nenávist vůči Izraelcům a USA → vzniká tam extrémismus a terorismus.
V roce 1956 vypukla 2. arabsko-izraelská válka. Do čela extrémistů se postavil G.Násir, který v Egyptě svrhl tehdejšího krále a stal se egyptským představitelem. Vedl protižidovskou politiku.
Egypt byl napaden Izraelem, VB a Francií. I druhá arabsko-izraelská válka končí vítězstvím Izraele.
V roce 1967 vypukla 3. arabsko-izraelská válka. Této válce se také říká šestidenní. Válku tentokrát začly arabské země, které byly tentokrát sjednocené. Přesto však vyhrál Izrael a to dokonce za 6 dnů. Nezískal žádná území, ale v Jeruzalému od té doby převažuje judaismus.
V roce 1973 vypukla 4. arabsko-izraelská válka. Izrael byl překvapen silou útoku, dostal však vojenskou pomoc od USA a vyhrál i 4. arabsko-izraelskou válku. Přesto se arabské státy pomstily -- došlo k embargu vývozu ropy do Izraele. Došlo k tzv. ropnému šoku, který trval asi dva roky. Reakcí na tuto ropnou krizi byla masová výstavba jaderných elektráren.
Začátkem 70. let nastává na Blízkém Východě klidnější období a v roce 1979 Egypt uznal Izrael jako samostatný stát. Tato akce vyvolala reakci v podobě vytvoření Organizace za vytvoření Palestiny, což bylo v podstatě teroristické hnutí.