Jednota Západní Evropy

Hospodářský zázrak západní Evropy vede k myšlence jednotné Evropy a k solidaritě a spolupráci mezi Evropskými zeměmi. Tato myšlenka vychází z úsilí Jiřího z Poděbrad. Lidé si konečně uvědomili nebezpečí nacionalismu, dalším nebezpečím byl Sovětský komunismus.
Integrace musela být na základě hospodářské, zahraniční a bezpečnostní politiky.
Velmi to přivítaly i Spojené státy.
Předtím se ale musely urovnat vztahy Německa a Francie. Francouzským ministrem zahraničních věcí byl Robert Schuman, kancléřem SRN byl Konrád Adenaurer.
Tito dva muži si uvědomili nutnost propojení ekonomik těchto zemí. Naprosto musí padnout cla a dovozní kvóty. První spolupráce byla v oblasti těžkého průmyslu (těžba uhlí, výroba oceli)
V letech 1950-51 vznikla tzv. Šestka – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Do ní patří Francie, SRN, Itálie a Benelux (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko).
V letech 1957 pak Šestka sepisuje EHS, neboli Evropské hospodářské společenství – všechna cla mezi těmito zeměmi padají, vytváří se společný trh.
V roce 1957 vzniká Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM).

Evropské společenství začíná vytvářet společné úřady, které se přesunují do Bruselu, který se stává střediskem Šestky. Velmi záhy se objevily obrovské hospodářské výhody. V roce 1973 se do Evropského společenství hlásí další státy – VB, Dánsko a Irsko. Počátkem 80. let pak dále Řecko, Španělsko a Portugalsko. Některé z těchto států byly hospodářsky zaostalé → rodí se myšlenka solidarity – vytváří se společné fondy – bohaté státy (SRN) se chovají solidárně k chudším státům.

Vstupem těchto států se vytváří tzv. Silná dvanáctka.