Západní Evropa v 50. a 60. letech

Roky 1945 až 1955 považujeme v západní Evropě za hospodářský zázrak – hospodářství všech západních zemí se dokázalo dostat na předválečnou úroveň. Důvodem byla v první řadě demokracie, dobrá sociální politika (zajištění zaměstnanosti, zabezpečení v nemoci a ve stáří, zabezpečení výchovy a vzdělání dětí), dokonalý daňový systém (zabránit úniku daní). Ve všech zemích byla zavedena daňová solidarita (na větší výdělky se dávají větší daně). Stát kontroloval banky a některá důležitá hospodářská odvětví (strojírenství, hutnictví, železářství). Bylo však zachováno svobodné podnikání. Stát měl právo zasahovat do ekonomiky, a to i zabráním majetku. Byla zavedena bezplatná zdravotní péče, také byla povinná prevence.
Všechny tyto změny během deseti let způsobily v západních zemích blahobyt. Západním zemím také velmi pomohl Marschallův plán

Krok s ostatními zeměmi drželo i SRN (Spolková republika Německo – západní část Německa). V čele SRN byl v letech 1949-1963 Konrád Adenauer – velmi dbal na demokratický rozvoj Německa
Ve VB výše zmíněné změny prosadila levice (ale pravice poté změny ponechala). VB se muselo vyrovnat s rozpadem impéria.
Francie měla největší hospodářské problémy, museli vyklidit Indočínu. V roce 1958 nastupuje do čela státu prezident Charles de Gaulle – jeho zásluhou přišlo hospodářské vyrovnání.

V západních zemích začíná mladá generace (která nezažila bídu) protestovat proti konzumu.