Únor 1948

Síla komunistů neustále roste – Gottwald dokonce v r. 1947 dostal z Moskvy jasný příkaz – aby se připravil na převrat
I na Slovensku roste síla komunistů, i přesto, že volby v roce 1946 komunisté prohráli. Vůdčí komunista na Slovensku je Gustav Husák. I na Slovensku se i přes neúspěšné volby komunisté dostávají do úřadů a dalších míst, Slovenská demokratická strana proti tomu nic neudělala. Laxnost politických stran dovoluje i v Čechách komunistům posilovat svou politickou moc.

Komunistům nahrávala i slabost prezidenta Edvarda Beneše.
Když se situace zdála kritická, 20. února podepsali ministři demisi. Bohužel jich bylo pouze 12, což nestačilo na pád vlády a Beneš demisi podepsal → poté už bylo vše v režii Gottwalda. Komunisté použili i teroristické taktiky – např. Jan Masarykovi a dalším byl poslán balíček s výbušninou.
Komunisté mají velkou podporu mezi dělníky a rolníky, v továrnách se zakládají tzv. lidové milice, což byla de facto lidová armáda. Gottwald vyhlásil tzv. generální stávku.
Komunisté také připravili novou ústavu, ve které bylo mimo jiné napsáno, že jediná důležitá strana je KSČ. Beneš tuto novou ústavu odmítá podepsat a abdikuje.
Je nutná volba nového prezidenta – je zvolen Klement Gottwald. Říkáme o něm, že to byl 1. dělnický prezident. 9. května podepisuje socialistickou ústavu, ve které je zakotvena vedoucí úloha komunistické strany.
Jan Masaryk kvůli této politické situaci spáchal sebevraždu.

Od roku 1948 nastává tzv. doba rudého terroru – veškerá demokratická práva byla zrušena.
Dochází také k první vlně politických procesů, které měly za cíl zničit demokratické síly v této zemi. 1. osoba, která byla popravena z politických důvodů byl generál Helior Píka. Tím začly procesy s nekomunistickým odbojem, ty se táhly až do roku 1953, tzn. do doby smrti Klementa Gottwalda. V rámci těchto procesů byla popravena Milada Horáková, což byla představitelka Národně socialistické strany.

Komunisté se zároveň dostali do všech jednotlivých funkcí – od těch nejnižších až k těm nejvyšším.
Pokračuje tzv. kolektivizace venkova – na venkově se rodí JZD = jednotná zemědělská družstva, což bylo společné vlastnictví půdy, dobytka a nářadí. Našlo se i několik jedinců, kteří do JZD nevstoupili. Děti těchto jedinců nemohli studovat.
Úplně byla zlikvidována střední podnikatelská vrstva, neboli živnostníci.
Dochází k útokům na menšiny – zejména na Cikány (což je naprosto legitimní výraz, tehdy se jim ještě tak říkalo). Byl jim odebrán jejich migrační způsob života – byli dáni do panelových domů, bylo jim zakázáno nosit jejich tradiční oblečení.
Pronásledovány byly i všechny církve – odpůrci byli posláni do pracovních táborů.