České země za 1. sv. války

České země patřily do Rakousko-Uherska. Češi přistupují k válce velmi chladně - může za to i propaganda Rakouska-Uherska, která válku postavila jako střet germánů a slovanů, čeští vojáci museli bojovat na straně germánů.
Dalším problémem bylo, že většina vojáků šla na východní frontu, proti nim byli Rusové - Češi bojovali proti "svým bratrům" → Češi po stovkách dezertovali.
→ Roste nedůvěra proti Českým vojákům. Tisíce Českých vojáků ale statečně bojovalo a padlo na straně R-U.
Do roku 1916 vládne v R-U František Josef II. Byla rozpuštěna říšská rada.
FJ vyhlašuje válečný stav - stanné právo (možnost okamžitého zastřelení). Bylo vyhlášeno několik protičeských zákonů - čeština byla zrušena jako úřední jazyk - i ve školách se učí německy. Jakýkoli politický odpor byl trestán - 2 nejznámější politici, kteří připravovali půdu pro odpojení Čech - Karel Kramář a Alois Raším - byli odsouzeni k trestu smrti, poprava ale nebyla provedena.

František Josef II. totiž umírá a na trůn nastupuje jeho synovec - císař Karel - ten vyhlašuje amnestii.
Většina českých politiků stále vedou velmi opatrnou politiku - nechtějí rozbít Rakousko-Uhersko.

Jsou zde ale tři vyjímky - otcové Československa - Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik. Tyto tři osobnosti se už za války snaží přemluvit západní mocnosti - Francii a Anglii, aby podpořili rozpad Rakouska-Uherska. Největší podporu našli kupodivu v USA - Americký prezident tím získá podporu původních Českých a Slovenských obyvatel - krajánků.
Byla vytvořena Národní rada Československá → základ budoucí vlády.

V Čechách se od roku 1917 začíná projevovat odpor - 222 spisovatelů vydává Manifest Českých spisovatelů a hlásí se k samostatnému Československu

1918 - Tříkrálová deklarace - "Češi žádají samostatný stát" - byla podepsána mnoha významnými osobnostmi. Tato deklarace je výsledkem "trojky" (Masaryk, Štefánik, Beneš)

Češi, kteří přeběhli na druhou stranu vytvářejí tzv. Československé legie - jsou tam pouze Češi a Slováci. Sehráli významnou roli hlavně na východní frontě.
Před koncem války, ještě než Československo vzniklo, měli jsme svou Československou armádu.
Na východní frontě se proslavili na bitvě u Sborova - výhra Rusů. Po této bitvě dostali českoslovenští legionáři statut samostatné armády. Po Říjnové revoluci Rusko ale vystupuje z války → legionáři chtějí na západní frontu. Musí ale absolvovat dlouhou cestu přes Sibiř. Situaci legionářů zkomplikovala občanská válka. Stávají se nepřáteli bolševiků → obsadili transsibiřskou magistrálu. Až v roce 1921 se dostali do Českých zemí.
Čeští legionáři byli po válce prosazováni - měli banku, mohli si koupit domy po obětech války za poměrně levnou cenu